Červen 2006

Miliardy za regulaci

Irena Buřívalová

Pokud se české soudy budou řídit úterním (11. 04. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) verdiktem Ústavního soudu, přijde to možná státní pokladnu na desítky miliard. Z dostupných informací totiž vyplývá, že rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným činí ročně u všech nájemních bytů v Česku zhruba 22 miliard korun.

Ústavní soud v úterý opět označil za hlavního viníka regulace stát a nepřímo uložil soudům, aby jej přiměly doplatit majitelům rozdíl mezi nájmem regulovaným a místně obvyklým za několik let zpětně. Ústavní soud tak chce zabránit situaci, kdy by tento rozdíl museli doplácet nájemníci. Teoreticky jsou ve hře obrovské sumy. V Česku je 750 tisíc bytů s regulovanou činží. Zhruba 300 tisíc z nich patří soukromým majitelům, zbytek obcím.

Podle studie finančního analytika Davida Marka činí ztráta majitelů a obcí ročně výše zmíněných 22 miliard korun. „V této částce jsou zahrnuty náklady spojené s údržbou domů i určitá míra zisku,“ vysvětlil své výpočty Marek.

Majitelé na regulaci doplácejí prakticky od začátku devadesátých let. Poslední čtyři roky byly činže zmrazeny, a proto lze předpokládat, že soudy by mohly uznat jejich nároky i za několik let zpětně. Úředníci z ministerstva pro místní rozvoj sice celý problém bagatelizují, ale právníci to vidí jinak. „Pro advokáty tato situace znamená zlatý důl,“ říká advokátka Klára VeseláSamková.

Půjde to i z našich daní

Rozhodnutí soudu většinu majitelů domů potěšilo, ale například Jan Jošt, jemuž patří domy v Pardubicích, hodnotí nález Ústavního soudu jako částečně nespravedlivý. „Rozčiluje mě, že stát z peněz daňových poplatníků zaplatí zpětně činže i za bohaté lidi, kteří v regulovaných bytech bydlí,“ rozčiluje se Jošt, který má u soudů momentálně asi 60 sporů s nájemníky a dva spory se státem. „Mám dvě děti a nechci, aby za tyto lidi ve finále platily ony,“ dodává Jošt, jenž by mohl na nájemnících vysoudit miliony korun.

Michal Spáčil z Ústavního soudu namítá, že ani bohatí nájemníci nemohou za deformaci činží způsobenou státem. „Takhle se to nedá chápat. Řekli jsme, že český stát má odpovědnost, že majitelé nemohou vybírat dostatečné nájmy, ne, že má stát platit, to už rozhodnou jednotlivé soudy,“ říká Spáčil.

V kauze, která ústavním soudcům posloužila jako model pro úterní rozhodnutí, jde o spor majitele Jiřího Plecháče s nájemníkem, který obývá jeho šedesátimetrový byt v Praze 9 a platí kolem dvou tisíc korun měsíčně. „Nechtěl jsem tržní nájem, ale jen zvýšení činže o dva tisíce korun, abych měl na opravy,“ říká Plecháč. Po neúspěchu u městského soudu se se svým advokátem odvolal k Ústavnímu soudu. Kromě zvýšené činže Plecháč po nájemníkovi požaduje ještě asi 50 tisíc korun za nájem dva roky zpětně.

Aktuální vývoj možná rozhodne i o osudu tří tisíc stížností na Česko, čekajících u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Čeští majitelé, kteří je hromadně podali, si myslí, že Ústavní soud dal štrasburským soudcům signál, že Česko chce s nevyváženou situací v oblasti nájmů něco dělat. „Začíná to vypadat, že se domůžeme práva v Česku. Přesto zatím stížnosti ve Štrasburku nestáhneme,“ říká Girolamo Giormani z Hnutí na obranu realit.

(MFDNES)