Červen 2006

Rána nožem jako důkaz

Luboš Dobrovský

Světlana Bachminová, bývalá vedoucí právního oddělení Chodorkovského podniku JUKOS, je zatím poslední, koho v této kauze kremelští mstitelé poslali za mříže. Jak čteme v ruském tisku, jehož reportéři vyjadřují nelíčený údiv nad neúctou k právu a nemilosrdností inscenovaného procesu, vzal soud prý v úvahu, že Bachminová má dvě malé děti, a poslal ji do pracovního tábora nikoli na devět, ale na pouhých sedm let. Soud vynesl rozsudek nad Chodorkovského spolupracovnicí jen pár dní poté, co sám Michail Chodorkovskij byl v noci ve spánku pobodán v obličeji spoluvězněm. Dvaadvacetiletý útočník jménem Kučma vypověděl, že chtěl Chodorkovskému vypíchnout oko, ale v poslední chvíli se zalekl.

Právníci poškozeného nepochybují o tom, že útok byl zinscenovaným atentátem na jejich mandanta, a dosud svobodná část ruského tisku se s nimi shoduje. Kučma jen plnil kýmsi uložené zadání. Vedení správy dotyčného tábora celou věc bagatelizuje a tvrdí, že šlo o drobnou hádku (Chodorkovskij zřejmě mluvil ze spaní) a Kučma mu prý pouze podrápal nos. Původní Kučmova výpověď jaksi zapadla. V ní atentátník totiž tvrdil, že útokem na spoluvězně, s nímž byl až dosud v dobrých vztazích, chtěl zabránit tomu, aby byl přeřazen do jiné vězeňské skupiny, neboť se bál, že by tam mohl přijít o život. Vězeňská správa poté přišla s údajně Kučmou podepsaným tvrzením, že ho Chodorkovskij sexuálně obtěžoval. Přesvědčivější důkaz o tom, že Kučma byl vykonavatelem zadání pocházejícího z kremelských politických intrik, jejichž cílem je zbavit se Chodorkovského třeba vraždou, nemohl být podán. Primitivnímu výmyslu, že Chodorkovskij je homosexuální násilník, se veřejně vysmáli všichni, kdo jsou o jeho situaci jen trochu informováni. Nicméně takové pomluvy v jisté části veřejnosti působit mohou. A na to též hrají organizátoři šikan, jimž je Chodorkovskij vystavován.

Do trvalého karceru

Ruská vězeňská správa šikanuje Chodorkovského od okamžiku, kdy byl odsouzen. Ačkoli jí zákon ukládá, aby vězně umístila do odpovídajícího nápravného zařízení co možná nejblíže jeho bydliště, byl Chodorkovskij poslán do pracovního tábora vzdáleného od jeho domovské Moskvy pět a půl tisíce kilometrů, daleko na Sibiř. Svůj trest, zmanipulovaný politickým tlakem, si odbývá ve městě Krasnokamensk u čínských hranic. Mimochodem, podobně naložila vězeňská správa i s Chodorkovského spoluobviněným Platonem Lebeděvem, kterého umístili rovněž daleko, nikoli ovšem na východě, ale na mrazivém severu. Pokusy obou obviněných domoci se soudní žalobou svých práv byly odmítnuty, byť představitelé vězeňské správy své rozhodnutí nedokázali zdůvodnit.

Šikany, jimž je státní vězeň Chodorkovskij vystavován, jsou vězeňskou správou provokovány. Například za to, že měl ve svém nočním stolku veřejně přístupné dokumenty vydané ruským ministerstvem spravedlnosti, byl potrestán sedmi dny karceru. Prý proto, že uchovával nepovolené „tajné“ materiály. Tento trest byl později místním soudem shledán jako nedůvodný. Podruhé byl Chodorkovskij potrestán opět sedmi dny karceru proto, že v době k tomu neurčené pil čaj se svým spoluvězněm, „shodou vskutku náhodných okolností“ oním pozdějším atentátníkem Kučmou. Právníci nepochybují o tom, že i to byla provokace, k níž byl Kučma správou tábora naveden.

Šikany však mají širší záběr. Jejich obětí se stal i pravoslavný kněz, který jako duchovní navštěvoval vězeňský pracovní tábor a veřejně řekl, že Chodorkovskij je politický vězeň. Nejprve mu vězeňská správa zakázala styk s vězni, a hned nato ho církevní hodnostáři zbavili kněžské hodnosti.

Po atentátu rozhodla vězeňská správa, že přemístí Chodorkovského do cely, v níž bude bydlet sám. Prý proto, aby byla zajištěna jeho bezpečnost. Cela se nachází ve stejné části vězení, kde je i karcer, a podle vězňových obhájců je vybavena jen nejnutnějším zařízením. Stručně řečeno byl Chodorkovskij umístěn na samotku. To se všude považuje ne za výhodu, ale za trest. Psychicky takový pobyt v izolaci působí samozřejmě depresivně. Lze tudíž údajnou péči vězeňské správy o bezpečnost považovat nejspíše za trest, za jakýsi trvalý karcer.

Dát najevo zájem

Chodorkovského osud, osud člověka, který se provinil zejména tím, že zbohatl, a také tím, že dal svou podporou politické opozice najevo nesouhlas s politikou Kremlu směřující k zestátňování výnosného těžebního průmyslu, vyvolává obavy v celém demokratickém světě. Ti, kdo měli zájem na jeho umlčení, hledají způsob, jak se nepohodlného člověka zbavit. Psychicky ho vyčerpat samovazbou, nebo ho nechat zmrzačit či zabít spoluvězněm. I to charakterizuje současný ruský politický režim. Škoda, že naše parlamentní delegace, která nedávno navštívila Moskvu, neměla příležitost či možná ani chuť se o situaci Michaila Chodorkovského něco podstatného dozvědět.

(Respekt, www.respekt.cz)