Červen 2006

Německé smetí

Bohumil Doležal

Podstata problému je jednoduchá: vznikl mezi dvěma sousedícími zeměmi. Jedna je bohatá, druhá chudá. Bohatá je bohatá vlastní zásluhou, stejně jako ta druhá je chudá vlastní zásluhou, s tím rozdílem, že svou chudobu jako všichni chudí ráda svádí na bohaté (Karl Marx k tomu účelu kdysi vytvořil velmi svůdnou ideologii). Lidé z chudé země se přitom touží dostat ke kohoutkům, jimiž z té bohaté tečou peníze; je to lidské a pochopitelné a samo o sobě na tom není ještě nic špatného, pokud se tak děje k oboustrannému prospěchu. Horší je, když to ti peněz lační dělají na úkor svých spoluobčanů, např. tím, že jim zasviní prostředí, v němž žijí a které už tak není nic moc. Vydělávat peníze korektním způsobem je v chudé zemi úzká a nepohodlná cesta.

V našem případě (řeč je samozřejmě o Německu a Česku) je bohatá země navíc civilizovanější než ta chudá. Ale abychom to nepřeháněli, neplatí to tak docela pro tzv. nové spolkové země (k nimž patří i Sasko-Anhaltsko, namočené v problému s odpadem), které s námi sdílely půlstoletý pobyt v Ruském impériu, během něhož jsme se navzájem hodně připodobnili.

Na vzniku problému se podíleli čeští vykukové: vycítili, že naši západní sousedé mají jakousi potíž s likvidací odpadu, a rozhodli se využít většího svinčíku, jaký u nás všeobecně panuje, k vlastnímu obohacení. Původně šlo asi o jednotlivce, dnes už má iniciativa aspoň podle toho, co sdělila Policie ČR rysy organizovaného zločinu.

Samozřejmě by česká nabídka byla nepředstavitelná bez německé poptávky. Ve svobodném světě je poptávka jakýsi pasivní background, který vede aktivní jedince a skupiny k formulování nabídky. Přeloženo do biblické řeči: běda tomu, skrze něhož přichází pokušení! A tak čeští vykukové vytvořili pro německé vykuky příležitost jak se levně zbavit nepříjemného problému s odpadem. Nabídka se ovšem dělá na účet české veřejnosti.

Řešení je na první pohled jednoduché: české vykuky zavřít, až zčernají, německé zatížit mastnými pokutami a v rámci možností omezit příležitosti k uzavírání podobných pochybných kšeftů. K tomu je zapotřebí dobré vůle na obou stranách. Problém nastává, když se do hry vmísí nacionální prvek. Malí a chudí k tomu mají sklony: už nám zase ubližují! Odvěký nepřítel opět pustoší naši vlast! Přitom jednak zapomínáme, že bez české nabídky by německá poptávka zůstala neuspokojena, a za druhé: každý, kdo přejede naše společné hranice z německé strany, se těžko ubrání dojmu, že se octnul na smetišti. Bezprostředně po listopadu 1989 byl ten dojem drtivý, od té doby se situace zlepšila, ale jde to hodně ztuha a jen někde. Příležitost dělá zloděje.

Nacionalizace je cesta, jak udělat z věcného sporu prestižní záležitost, z řešitelného problému problém řešitelný nesnadno nebo vůbec neřešitelný. Jedna strana provokuje, druhá odporuje. Samozřejmě, v tomto případě to není žádný tragický konflikt. Je jenom docela zbytečný.

(www.bohumildolezal.cz)