Červen 2006

Klaus: ještě sedm tučných let

Martin Fendrych

Tři roky je Václav Klaus prezidentem. Zvolen byl 28. února 2003. Jak si vede? Za koho angažuje? Když přišel na Hrad, byla to změna. Nejenže se od Václava Havla z gruntu lišil, ale hlavně: Klaus byl ODS a naopak. Ze své hradní funkce politiku trvale ovlivňovat nemůže, jen občas. Většinou během vládních krizí a při sestavování nových kabinetů po sněmovních volbách. Ale i tak se nejen mnozí socialisté báli, že bude straně, kterou založil, nadržovat.

Nestalo se. Klausovy priority se změnily. Nepracuje pro občanské demokraty, ale pro sebe, pro Klause a svůj úřad. Pěstuje si popularitu a usiluje o to, aby byl v roce 2008 znovu zvolen na další období. Dokonce ODS před rokem citelně uškodil. Jestli to udělal vědomě, protože si nepřál, aby se stal Mirek Topolánek premiérem, nebo nevědomky, protože neodhadl dobře situaci, nedomyslel, kam odstranění Stanislava Grosse povede, těžko hádat.

Na jaře 2005 několik ministrů opustilo Grossův kabinet. Gross chtěl složit menšinovou vládu, drženou komunisty. Klaus využil „volná“ místa v Ústavě a demise ministrů nepřijal. Postavil se proti Grossovi, nedovolil mu vládu obměnit, zničil ho. Díky prezidentově taktice vystřídal mladého socialistu Jiří Paroubek.

Klaus zachránil „svou“ (jím jmenovanou) koaliční vládu. Kdyby byl usiloval o předčasné volby a dovedl k nim velké strany, ODS by o hodně vyhrála. Kdyby naopak zůstal premiérem zprofanovaný Gross, projel by řádné volby na celé čáře. Jenomže Klaus ho nemilosrdně (a v našem zájmu) vmanévroval do demise, přišel Jiří Paroubek a postavil ČSSD na nohy.

Pravicově myslící občanstvo pláče, blíží se další volební pat. Ale nelze nevidět, že takový stav Klausovi nahrává. Pokud by vznikla velká koalice, kterou teď samo sebou odmítá vedení ODS i ČSSD, měl by maximální šanci vyjednat si další zvolení. Komunisty by tentokrát ani nepotřeboval.

Klaus je zosobněním českého politického systému. Stavěl ho, umí ho. Neprosazuje přímý výběr hlavy státu. Volba poslanci a senátory je pro něj daleko jistější. I za dva roky zřejmě bude nejvýraznějším kandidátem. Umí na sebe upozornit jak doma (třeba odmítnutím zákona o registrovaném partnerství nebo tvrzením, že v Letech u Písku nebyl žádný koncentrák), tak v zahraničí. Tam vytrvalým odmítáním evropské integrace, ale i výroky o „postdemokracii“ a útoky na nevládní organizace, „NGOismus“.

Sám za sebe si Václav Klaus vede dobře. Dost možná ho na Hradě čeká ještě sedm let tučných.

(Týden)