Červen 2006

Konec velkého manipulátora?

Johanna Grohová

Ač je to je prohra těsná, je to prohra. Silvio Berlusconi ztratil italské parlamentní volby. Pro Itálii, ale i pro Evropu to znamená velkou změnu. Bouřlivý, vždy usměvavý a opálený, nevybíravě mačistický Berlusconi provokoval, ale zároveň bavil. Je příkladem politicky nekorektního politika, záměrně i nezáměrně šokujícího své oponenty, který v dnešní evropské vrcholné politice nemá obdoby a podle řady názorů ani místo.

Silvio Berlusconi je nejbohatším Italem, příkladem amerického snu boháče, který se vypracoval sám. Jeho jmění dosahuje 12 miliard amerických dolarů a rozpíná se od médií přes reklamu, pojišťovnictví až po stavebnictví. Patří mu také nejúspěšnější italský fotbalový klub AC Milán.

Ostatně bez Berlusconiho obchodních a podnikatelských aktivit by nejspíš nebylo ani jeho politické kariéry. Bez nich by se zřejmě nemohl už dvakrát stát ministerským předsedou své země.

Nicméně tentokrát na nejvyšší obrátky rozjetá mediální masáž, vykreslující Berlusconiho jako nejlepšího evropského politika (jeho vlastní citát), už na Italy tolik nezapůsobila. Mírná polovina jich dala přednost nudnému a necharismatickému, zato zcela nekontroverznímu socialistovi Romanu Prodimu. Čeká Berlusconiho politický důchod?

Od vysavačů k médiím

Silvio Berlusconi se narodil 29. září 1936 v tradiční milánské rodině. Svou pozdější veleúspěšnou podnikatelskou kariéru nastartoval - byť skromně - už v mládí. Své výmluvnosti a charismatu využil k prodeji všeho možného - od vysavačů po vysokoškolské eseje. Přivydělával si také jako komik v nočních klubech a na výletních lodích.

Na začátku šedesátých let dokončil studia práv a hned nato rozjel skutečný obchod. Půjčil si peníze od banky, v níž pracoval jeho otec, a založil svou první firmu - Edilnord. S ní se poměrně rychle etabloval jako stavitel rezidenčních bytů a domů v rodném Miláně. Na východním okraji města postavil Milano 2, které tvoří čtyři tisíce poměrně vkusných bytů zasazených do zelených zahrad.

Stavět Italům byty však Berlusconimu nestačilo. Chtěl je ovládnout, proniknout jim pod kůži. Založil proto regionální televizní vysílání Telemilano, které postupně přerostlo v největší mediální impérium v Itálii. Berlusconiho společnosti Mediaset dnes patří tři komerční televize, které pokrývají 35 procent italského trhu. A pokud započteme i veřejnoprávní média, která dnes řídí Berlusconiho lidé, ovládá přes osmdesát procent televizního trhu.

Ale to není vše. Berlusconiho rodina vlastní i největší italské vydavatelství Mondadori a rovněž vlivný deník Il Giornale. Magnátova další společnost Finivest vzala pod svá křídla na 150 jiných společností.

První pokus

Začínají devadesátá léta a Berlusconi se ocitá na podnikatelském vrcholu. V tu chvíli mu chybí už jen přímá politická moc. Tak po ní energicky sáhne. Má k tomu v rukou významné trumfy: je bezpochyby charismatickou osobností a k tomu disponuje oddanými, či alespoň vstřícně naladěnými médii. V roce 1993 tedy zakládá stranu Forza Italia, nazvanou podle zpěvu fanoušků jeho klubu AC Milán, a slibuje Italům, že bude zemi spravovat stejně efektivně jako své firmy. To přece ukázal, že umí. Rok nato sestavuje vládu s pravicovou Národní aliancí a s Ligou severu a poprvé se stává premiérem.

Tento kabinet ovšem vydržel jen několik měsíců. Spory mezi třemi hlavními lídry a obvinění Berlusconiho z daňových podvodů vyústily v politickou krizi a předčasné volby. V nich Berlusconi prohrál a z vítězství se radoval Romano Prodi. Prohra ovšem Berlusconiho neodradila. Naopak. Svou stranu zreformoval a ve volbách v roce 2001 opět triumfoval. Koalici vytvořil se svými bývalými partnery.

Neúspěšný reformátor

Berlusconi se rád prezentuje jako jediný skutečně liberální politik v Evropě. Jako liberální reformátor však zklamal. Řadu svých slibů z roku 2001 včetně snížení daní, růstu pracovních míst či ambiciózních projektů v infrastruktuře nesplnil. Itálie se po jeho vládě potácí v stále vážnější ekonomické krizi. Má vůbec nejpomalejší ekonomický růst v Evropě a obrovský vnitřní dluh. Země založená na drobných rodinných podnicích se jen stěží brání levné konkurenci z Asie. Tradiční řemesla jako šití bot a oblečení se postupně vytrácejí.

Berlusconi před volbami tvrdil, že v dané situaci nemohl italské ekonomice více pomoci. To je do značné míry výmluva. Přesto by bylo nespravedlivé označit ho za hlavního viníka současných potíží. S podobnými problémy jako Itálie se potýká také Francie či Německo - a chyba je všude stejná: nákladný a nepružný sociální systém. Berlusconi se sice pokusil o jistou změnu penzijního a pracovního systému, to však byla vzhledem k hloubce krize reforma jen nedostatečná.

Ještě závažnější než neschopnost povzbudit italskou ekonomiku je záplava nejrůznějších obvinění. Ač se sebevíc snažil, Berlusconimu se nepodařilo očistit od podezření z korupce, z daňových a účetních podvodů či z pokusů ovlivňovat soudce. V několika případech sice došlo i na soud - ale pokud byl Berlusconi odsouzen, v následném odvolacím řízení byl zase osvobozen. Berlusconi také využil svého premiérství a nepokrytě se snažil měnit zákony tak, aby co nejlépe ochránil sebe a své přátele před dalšími soudními procesy. Není divu, že v zemi, která dlouhodobě bojuje s korupcí a mafiánskými praktikami, vzrostl za tohoto způsobu vládnutí počet daňových podvodů, ilegálních staveb a dalšího korupčního jednání.

Bojoval do poslední vteřiny

Co ovšem nelze Berlusconimu upřít, je schopnost bojovat, nevzdat se, ani když se zdá válka už prohraná. Předvolební průzkumy dávaly premiérovi počátkem roku jen malé šance na znovuzvolení. Propast mezi ním a Prodim byla až dvacetiprocentní. Berlusconi zmobilizoval všechny své síly, až se na Prodiho těsně před volbami dotáhl, a samo čekání na výsledek změnil v dramatické divadlo. „Berlusconi je rarita v italské politice, je to někdo, kdo bojuje každý den na plný plyn až do poslední vteřiny,“ říká bývalý velvyslanec a vlivný komentátor Sergio Romano.

Zbraně, které Berlusconi užívá, jsou však nevybíravé a často pobuřující. Předvolební kampaň jich byla plná. Přirovnával se k Ježíšovi (později to dementoval), Napoleonovi i Churchillovi. Slíbil, že se před volbami vzdá sexu. Nizozemce rozčilil tím, že eutanazii, která je u nich legální, přirovnal k nacistickým praktikám v koncentračních táborech. A doslova šokoval Peking, když prohlásil, že v Číně vaří z dětí hnojiva.

Berlusconi je velký manipulátor a mediální mág, a ač mu někdy ujedou i před televizními kamerami nervy, jeho sebeprezentace je důsledně režírována. „Dominantní téma jeho kampaně byl on sám,“ poznamenal profesor evropských studií na Univerzitě Johna Hopkinse v Bologni John Harper. Tak jednou například „náhodou“ potkal před svou honosnou rezidencí Palazza Chigi skupinku školáků a okamžitě všechny pozval na exkurzi po svém sídle. Popisoval dětem, pod jakým stresem nyní je, jak mu spolupracovníci nosí práci ještě v jednu hodinu v noci, ale on vstává už v půl sedmé ráno.

Jindy se zase veřejnosti svěřil, jak jednou v noci vyzkoušel erotické linky, aby zjistil názory veřejnosti. V nestandardním průzkumu odhalil, že osm žen ve službě ho podpořilo a dvě se o politiku nezajímaly.

Stáří, největší nepřítel

Ač se Berlusconi brání přijmout volební porážku, je jasné, že bude muset římské vládní paláce opustit. Přesto zůstane bývalý premiér díky svým televizím silnou součástí politické scény. A bude svým levicovým protivníkům šlapat na paty, zřejmě jim i výrazně znepříjemní jakékoli reformní pokusy. Mnohé nasvědčuje, že to bude mít snazší, než by mohl čekat. Těsné vedení nedává Prodimu silnou pozici - jeho značně široká koalice totiž zahrnuje síly od pravice až po komunisty.

Italské politické vody jsou tradičně neklidné a plné bouří. Možná proto udiví, že dosavadní vláda Silvia Berlusconiho byla nejdéle fungující koalicí od druhé světové války. Pokud však tento italský buldok bude chtít zpět svůj politický trůn, bude muset porazit nejen démony minulosti, ale také své stáří. O něm Berlusconi slyší jen velmi nerad a bojuje proti němu na všech frontách. Podstoupil dokonce plastickou operaci. Ani Berlusconiho tvář téměř bez vrásek však nic nezmění na tom, že je - ač se to nezdá - o tři roky starší než jeho levicový rival Prodi a že letos oslaví sedmdesátiny.

(MFDNES)