Červen 2006

Nemáme se rádi, ale klape nám to

Martin Komárek

To manželství nevzešlo z lásky, ale ze zištnosti. Jak také jinak, když si bohatá krasavice brala odraného otrapu! Po dvou letech chabé vášně postkomunistického Česka a starých zemí Unie ještě ochladly. Svazek se však kupodivu drží a vzkvétá. Podle posledního výzkumu eurobarometru mělo Unii loni v říjnu rádo jen čtyřiačtyřicet procent Čechů. Pouhých sedmnáct procent z nás si myslí, že náš hlas může v Bruselu něco ovlivnit.

Češi patří k národům, které jsou sjednocenou Evropou nejméně nadšeny. Ale jak výzkum ukázal, stejně, nebo ještě více jsme znechuceni domácími politiky. Postoj mazáků k nováčkům netřeba zjišťovat průzkumem. Francouzské „non“ evropské ústavě vyvolal děs z polského instalatéra. Podle Francouzů bylo opožděnou odpovědí na ukvapené přijetí chudých zemí, které stlačují cenu pracovní síly. Němci a Rakušané neotevřeli svůj pracovní trh, a tak si lidé z nových zemí mohou právem připadat jako euroobčané druhé kategorie.

Jenže raketový růst našeho vývozu, který dokonal zázračnou proměnu slimáka v tygra, je důsledkem zrušení obchodních překážek. Nesplnily se žádné z katastrofických prognóz. Ceny za dva roky nestouply, Němci nám neukradli chaloupky v pohraničí, a zatím se dokonce nezdá, že bychom se rozpouštěli jako kostka cukru v kávě. Navzdory mínění občanů je hlas Česka v Bruselu slyšet. Popravdě řečeno, nikdy, krom revolucí a krizí, nebyl ten hlas tak břeskný, jako když máme v pětadvacítce rovný hlas.

Láska se po dvou letech nedostavila, i když byl svazek zpečetěn 1. května. Dostavilo se něco ve vztazích států mnohem důležitějšího - prospěch a zisk. To však neznamená, že bude trvat věčně. Po výbuchu ústavy je Unie ještě oslepená. Velké země se znovu snaží obehnat hradbami výhod. Tlačí nás k tomu, abychom zvedali či udržovali vysoké daně. Nabídly nám sice desítky miliard korun navíc, ale ty neumíme čerpat. Úvahy o budoucnosti Evropy u nás navíc nahrazuje jalová katedrová debata o údajném omezování svobody, kterou tvrdošíjně udržuje při životě pan prezident. Přesto jsou nevýhody májového sňatku zatím pouze imaginární, zatímco výhody hmatatelné, ba přímo jedlé. A protože láska prochází žaludkem, jednou možná přijde i ta.

(MFDNES)