Červen 2006 Režisér karnevalu smrtiTomáš LindnerIkonu dětských vojáků Charlese Taylora čeká soud. Před sedmi lety odmítl Lamin Jusu Jarka vydat svou dceru zfetovaným bojovníkům. Zdivočelí puberťáci se rozhodli udělit tátovi lekci: sekyrou mu uťali obě ruce a zmizeli. Bývalý pracovník ochranky v bance dnes předsedá Sdružení válečných invalidů v Sieřře Leone a hájí zájmy tisíců obětí zběsilého řádění. Už ani nedoufal, že někdy spravedlnost dosáhne na muže, který tehdy z Libérie tahal za nitky. Charles Taylor, „liberijský řezník“, však nyní navštívil sierraleonskou metropoli Freetown. Na rukou se mu leskla želízka, místo obvyklého výstředního oblečení měl na sobě neprůstřelnou vestu a další den si od soudce vyslechl obžalobu. „U soudu zvednu své ruce, abych mu ukázal, co udělal lidem v naší zemi,“ řekl Lamin Jusu Jarka agentuře IRIN. Druhý po Miloševićovi Počátek roku si Taylor ještě v klidu vychutnával v luxusní vile v nigerijském exilu. Čerstvě zvolená naděje Libérie, prezidentka Ellen Johnson-Sirleafová, se hodlala zabývat pouze rekonstrukcí rozvrácené země. V únoru pak zřejmě i pod tlakem amerických diplomatů změnila názor a požádala Nigérii o vydání Taylora, na kterého už čtyři roky platil zatykač Zvláštního tribunálu pro Sierru Leone. Vlažná reakce nigerijských politiků dala diktátorovi ve výslužbě čas k útěku. Mezinárodní ostudě zabránila pouze náhoda a neúplatnost celníků na nigerijsko-kamerunské hranici. Když pohraničníci zastavili range rover s diplomatickou značkou a podívali se do kufru, naskytl se jim pohled na naskládané dolarové bankovky. Měli se prý „obsloužit“ a pustit auto dál do Kamerunu. Odolali však a při důkladné kontrole zjistili, že před nimi stojí slavný psanec. Díky nim se Taylor stal už druhou hlavou státu souzenou za své zločiny před mezinárodním tribunálem. Jen několik týdnů po smrti Slobodana Miloševiće přichází šance k prvnímu potrestání despoty, který se dříve mohl ohánět svou politickou imunitou a suverenitou. Hlavní žalobce David Crane se již těší na svou práci: „Toto je megavrah; člověk, který patří do stejné škatulky jako Pol Pot, Stalin nebo Mao.“ Hongkong, nebo peklo „Udělám z Libérie Hongkong západní Afriky,“ tvrdil Taylor před šestnácti lety. Namísto toho svou zemi přivedl do předpeklí. Při následných válkách zemřelo více než 200 tisíc Liberijců, osm procent celé populace, a navíc polovina země musela opustit své domovy. Taylor se stal hybatelem nepokojů v celé západní Africe, kromě Sierry Leone (více než 50 tisíc mrtvých) pomáhal destabilizovat i Guineu. Budoucí vojevůdce se v roce 1948 narodil v bohaté rodině z americko-liberijské elity. Libérii totiž o století dříve založili osvobození američtí otroci, kteří byli dobrými žáky svých bývalých pánů. Domorodé Liberijce ocejchovali jako „primitivy z pralesa“ a vytvořili originální variantu černošského kolonialismu. Taylor patřil k této méně než pětiprocentní „aristokracii“, což mu umožnilo studovat na univerzitě v Bostonu, kde to dotáhl na bakaláře ekonomie. Doma na sebe upozornil po převratu Samuela Doea, který v roce 1980 poprvé přivedl k moci domorodé Afroliberijce. Nový diktátor se dočkal cti být první zahraniční návštěvou prezidenta Reagana, který se v rámci studené války řídil heslem Henryho Kissingera: „Je to bastard, ale náš bastard.“ Doeova krutost předčila vše, co Libérie do té doby zažila. Taylor si v nové administrativě zařídil díky svým kontaktům vlivné místo, ale již po třech letech utekl s milionem dolarů v kapse zpátky do USA. V Bostonu se proto musel brzy poroučet k soudu, podařil se mu však další velkolepý útěk, který ho zavedl až na vojenské školení v Libyi. V říši Muammara Kaddáfího vzniklo přátelství, které mělo být v devadesátých letech stvrzeno krví na mačetách šílených dětských vojáků. Taylor se totiž spřátelil s Fodayem Sonkahem, budoucím vůdcem rebelů v Sieře Leone. Zatímco ve střední a východní Evropě probíhal „rok zázraků“ 1989, zahájil Taylor v Libérii o Vánocích občanskou válku. Rebelové se po rychlém svržení režimu pustili do porcování kořisti a následné boje všech proti všem trvaly s krátkou přestávkou až do roku 2003. Mezitím Liberijci zvolili nejmocnějšího válečníka svým prezidentem. Marně doufali, že jim to konečně přinese klid. Jako by nevěděli, že Taylor se již v roce 1991 podílel na vyzbrojení a plánování rebelie Fodaye Sonkaha v sousední Sieřře Leone – kamarádovi poskytl i část svých nejlepších mužů. Charles Taylor vyrostl v symbol nového typu válek, které po pádu berlínské zdi zaplavily především Afriku. Hodina krys „Oba velcí a tlustí kocouři odešli, teď nastala hodina krys,“ napsal somálský spisovatel Nuruddin Farah o Africe po skončení studené války. Krysy, novodobí loupeživí rytíři, si z válek udělaly výnosnou živnost. Vyrojily se v zemích, ve kterých státní moc ztratila veškerou legitimitu a kde existovalo dost přírodního bohatství k lukrativnímu prodeji na globálních trzích. Válka už není nutně prostředkem, stává se cílem sama o sobě, neboť protahování bojů umožňuje válečným podnikatelům plundrovat zemi. Chudí, nezaměstnaní, nevzdělaní a naštvaní mladíci tvoří bojovou „námezdní sílu“, která bývá placena povolením rozkrádat dobyté území. Žádný jiný „warlord“ nedosáhl slávy Charlese Taylora, který deset let těžil z chaosu v Libérii i v Sieřře Leone. Nikdy se nestaral o žádnou ideologii, ale jen o moc a byznys. Ve vlastní zemi už před povýšením na prezidenta spravoval obchod se dřevem, zlatem, kaučukem a diamanty; podle odhadů každým rokem vydělával nejméně 75 milionů dolarů. Pěšákům dodával zbraně a komunikační techniku, vyšší kádry a sám Taylor si užívali přepychu. Největším obchodním trumfem se pro něj staly „krvavé diamanty“ ze sousední země. Výměnou za ně rebelům dodával levné lehké zbraně z východní Evropy. S „řezníkem“ čile a oboustranně výhodně obchodovaly francouzské a americké firmy i jihoafrický koncern De Beers, světová jednička na trhu s diamanty. Taylor dovedl k dokonalosti proměnu dětí v bezcitné vraždící stroje. Rebelské jednotky unášely děti z dobytých vesnic a drogami, nelidskými tresty i zkouškami je převychovaly v nejnebezpečnější a nejkrutější bojovníky Afriky. Dvanáctiletí kluci si nechávali říkat „generále“ a veleli desítkám či stovkám někdy i sedmiletých válečníků, kteří dokázali tříkilový kalašnikov skládat jako lego. V teniskách Nike, pod vlivem kokainu, alkoholu, hašiše a magie, s kouzelnými amulety, korály a zlatými řetězy na krku, odění do značkového oblečení nebo do dámských šatů děti a puberťáci roztáčeli karneval smrti. Bizarní a odlidštěné zjevy si připadaly jak hrdinové z oblíbených akčních trháků a užívaly si moc, která jim spadla do klína. Dětští vojáci jsou nejlevnějšími a nejefektivnějšími „dělníky“ válečného byznysu, to si Taylor spočítal. Využíval je v počtu desítek tisíc, v měřítku jako nikdo před ním. Imunita končí Taylorova hvězda upadala už od počátku nového tisíciletí, kdy se k hlavnímu městu blížila nová rebelie. Zásah sousedních zemí a vyslání americké válečné lodi na dohled k liberijským břehům ho nakonec přesvědčily k opuštění trůnu. Výměnou získal luxusní a bezpečný exil v Nigérii. „Jiní krutí diktátoři v Africe v budoucnu neuvěří žádným zárukám a nebude je vůbec snadné zbavit moci,“ varuje Tom Lodge, britský profesor mírových a válečných studií. Celkově však převažuje radost z toho, že v případě Taylora idealistická spravedlnost získala navrch nad různými výmluvami. Zatčení diktátora ve výslužbě nejspíše také zlepšilo vyhlídky na udržení křehkého míru v západní Africe. Navíc zřejmě skončila éra beztrestnosti afrických diktátorů. V přepychovém exilu stále vegetují dva z nejkrutějších samovládců. V Zimbabwe nalezl útočiště Mengistu Haile Mariam, muž, který do Afriky přinesl rudý teror. Během své etiopské hrůzovlády využíval hladomor jako zbraň proti neposlušným regionům a k popravě někdy stačilo vlastnit pluh, prý znamení „feudála“. Mračna se již pomalu stahují nad „africkým Pinochetem“ Hissenem Habré, který v Čadu mučil desetitisíce odpůrců. Jeho hostitelská země Senegal již dlouho přemýšlí o extradici Habrého k belgickému soudu, který na něj vydal zatykač. „Určitě jsem tyto zločiny vůči sesterské Sieřře Leone nespáchal a ani spáchat nemohl,“ řekl po přečtení obžaloby laický baptistický kazatel Taylor. Lamin Jusu Jarka a statisíce obětí jeho válečného obchodu budou s napětím sledovat, jak se bývalý vojevůdce a prezident bude vykrucovat z obvinění z terorizování civilistů, vraždění, sexuálního zotročování, rekrutování dětských vojáků a dalších sedmi zločinů proti lidskosti. (Respekt, www.respekt.cz) Zpátky |