Červen 2006

Příliš mnoho mrtvých na severu Čech

Luděk Navara

Byla to opravdu drsná událost i na kruté poválečné poměry. Před jednašedesáti lety byli do tábora za městem Postoloprty v severních Čechách nahnáni Němci a postříleni. Většinou ranou do zátylku. Nebylo jich málo: asi osm set. Byl to největší masakr Němců v poválečných dějinách a dodnes se o něm příliš neví. Skupina nezávislých spisovatelů a německých rodáků připravila výstavu do Vrchlického sálu divadla v nedalekých Lounech. (Výstava potrvá do 9. června – pozn. red. CS-magazínu.) Pokouší se nalézt odpověď na otázku, nakolik se na masakrech Němců podíleli komunisté. „To, co si vyzkoušeli na Němcích, byla generálka na pozdější třídní boj,“ říká jeden z organizátorů Eduard Vacek.

Příliš mnoho mrtvých

Masakr Němců z Postoloprt a okolí se odehrál na začátku června 1945, ještě před Postupimskou konferencí, která oficiálně schválila odsun Němců. Několik set Němců tam bylo povražděno a jejich těla naházena do hromadných hrobů v okolí Postoloprt. Ty byly o dva roky později znovu otevřeny a mrtví tajně za přísných bezpečnostních podmínek (a přísného utajení) exhumováni. Našlo se tam celkem 763 těl. O masakru se nesmělo psát po celou komunistickou éru. Policisté masakr několikrát vyšetřovali, nejprve z podnětu poslanecké komise Ústavodárného národního shromáždění v roce 1947, po druhé po listopadu na popud spisovatele Ludvíka Vaculíka, ale bezvýsledně. Pachatelé nebyli označeni, ani potrestáni.

„My je známe“

Eduard Vacek však tvrdí: „Myslím, že dnes můžeme pachatele jasně stanovit. Vyčištěním pohraničí od Němců bylo pověřeno vojsko, Svobodova armáda a složky OBZ a RG. OBZ, tedy vojenské Obranné zpravodajství byla tajná služba plně pod kontrolou komunistů již od formování I. čs. armádního sboru v Buzuluku. K jejímu založení dali podnět důstojníci NKVD. V jejím čele stál Bedřich Reicin, který byl v bezprostředním napojení na mjr. Kambulova, jenž byl důstojníkem NKVD. RG byly revoluční gardy, byly to dobrovolnické oddíly, složené převáženě z komunistům oddaných dělníků a lidí věrných straně. V roce 1945 byla část těchto oddílů operující na území Liberecka podřízena vojenskému velení velitelství ALEX.“

Autoři výstavy na jednom z informačních panelů popisují události přesně i s jmény: „Koncem května 1945 se přesunula do Postoloprt zvláštní jednotka ČSLA (Československé lidové armády), složená z operační skupiny, zpravodajské skupiny a skupiny vojenského obranného zpravodajství včetně strážních čet s úkolem zbavit město a okolní obce od německého obyvatelstva z důvodu umístění předsunutého štábu I. divize 1. čs. armádního sboru. Pokyny k této akci vydal v Praze osobně brigádní generál Oldřich Španiel velícím důstojníkům, kterými byli kpt. Vojtěch Černý, npor. Jan Zicha-Petrov a por. Jan Čubka.

Příslušníci strážních čet měli na likvidaci Němců vlastní zájem, protože jako volyňští Češi a Rusíni ztratili svoji vlast anexí podkarpatské Rusi, kterou zabral SSSR a mohli se podílet na dosídlení severočeského pohraničí. Vojáci a jejich rodinní příslušníci byli totiž jediní z velkého množství zájemců, kteří mohli optovat pro ČSR před zabráním našeho východního území. Výsledkem této akce byly hromadné popravy bezbranných Němců bez řádného soudu, zejména ve dnech 28.-30. května 1945 za aktivní účasti místní jednotky RG, vedené obecním policistou Bohuslavem Markem.“ Podle Vacka je otázkou, proč se porada konala u Španiela, který tamnímu vojsku nevelel. Dva z účastníků schůzky byli důstojníky Reicinova vojenského obranného zpravodajství: Jan Čubka byl přednostou OBZ divize a Zicha byl zpravodajský důstojník OBZ u téže divize.

Trest smrti pro poslance

Jenže mrtvých bylo opravdu příliš mnoho. Masakr neunikl pozornosti Mezinárodního červeného kříže i zahraničních novinářů. Dva roky poté se dokonce stal předmětem zájmu poslanců Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS). Autoři výstavy píší: „Ve dnech 30. – 31. července 1947 se konalo v prostorách Okresního soudu v Žatci vyšetřování, kterému předsedal JUDr. Bohumír Bunža, poslanec bezpečnostního výboru ÚNS. Na základě vyšetřování byla nařízena exhumace hromadných hrobů, která proběhla za přísných bezpečnostních opatření ve dnech 17. – 27. září 1947. Celkem bylo exhumováno 763 těl za přítomnosti zástupců ministerstva vnitra, Zemského velitelství SNB v Praze, Okresního soudu v Mostě a za účasti specialistů v oboru soudního lékařství. Většina exhumovaných těl byla zpopelněna v krematoriích v Mostě, Karlových Varech a Ústí nad Labem a menší část pohřbena na hřbitově v Lounech. Ani tento hrůzný důkaz nevedl ke spravedlivému potrestání viníků, neboť ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra celou záležitost ospravedlňovaly revoluční odplatou. Naopak JUDr. B. Bunža se po rozpuštění ÚNS dne 6. června 1948 ocitl na seznamu poslanců určených k zatčení. Protože včas emigroval, nestal se tak poslední obětí komunistické moci v souvislosti s akcí v Postoloprtech. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl však v nepřítomnosti odsouzen dne 25. listopadu 1948 k trestu smrti.“

Zakázané informace

Skutečnost, že se oficiální československá místa pokoušela masakr utajit, vyšla najevo už dřív. V archivu byl před čtyřmi lety objeven dokument z roku 1947 navrhující, aby stopy po masakrech Němců (nejen v Postoloprtech) byly "ve veřejném zájmu odstraněny". Dokument byl určen pro ministry vnitra a obrany (Nosek a Svoboda), tedy resortů, jejichž představitelé reprezentovali zájmy komunistů. Dokument není podepsán a byl označen jako tajný.

Tomu odpovídá i rozsáhlé utajení provázející exhumaci mrtvých u Postoloprt i na dalších místech v severočeském pohraničí, kde byli pohřbeni zavraždění Němci. Aby nebylo vidět, co se u hrobů děje, byl celý prostor zamaskován stěnou z chvojí. Podle policisty Bohumila Kotase, který případ vyšetřoval v devadesátých letech, existuje dokonce Gottwaldův přípis, že není v zájmu státu, aby se případ vyšetřil.

Kde všude bylo OBZ?

Postoloprtský masakr byl sice hrůzný, ale byl jen jedním z mnoha. Například při obdobném masakru v Moštěnicích u Přerova bylo postříleno přes dvě stě Němců ze Slovenska. Zodpovědný za to byl Karol Pazúr. Jenže i ten pracoval pro Reicinovo OBZ. Za masakr byl sice odsouzen na dvacet let, ale v polovině padesátých let už byl na svobodě. Při takzvaném pochodu smrti z Brna - tedy vyhnání brněnských Němců zemřelo v důsledku vyčerpání či epidemie minimálně 1 700 lidí. Pochod organizoval Bedřich Pokorný, fanatický komunista, který si později, po únoru 1948 vydobude zásluhy při organizaci táborů nucených prací. Byl přítomen i s Ludvíkem Svobodou při vyšetřování masakru v Ústí nad Labem, kde rovněž umírali Němci. Se jménem Bedřicha Pokorného, toho muže na špinavou práci, se setkáme ovšem i v jiné souvislosti: byl to on, kdo zorganizoval proces s Janem Antonínem Baťou, který byl odsouzen za údajnou kolaboraci.

(MFDNES)