Červen 2006

Němci chtějí otevřít archivy nacistů

Zita Senková

K milionům dokumentů o zločinech nacismu by mohli mít neomezený přístup nejenom pozůstalí a oběti, ale i historici. Německo je připraveno zveřejnit obsáhlé archivy Mezinárodní pátrací služby o obětech nacistického režimu pro účely vědeckého výzkumu.

Při své návštěvě Spojených států to včera (19. 04. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) oznámila německá ministryně spravedlnosti Brigitte Zypriesová. Jeden z největších archivů na světě se sídlem v hesenském provinčním městě Bad Arolsen nedaleko Kasselu obsahuje nejméně třicet milionů stran dokumentů o více než 17,5 milionu obětí nacistické diktatury v Německu a v zemích, které s ním za války spolupracovaly. Akta o obětech koncentračních táborů, gestapa, seznamy deportovaných Židů, cizinců, kteří se v letech 1939-1945 nacházeli na území tehdejší třetí říše, či jména dětí, které byly odděleny za války od rodičů.

Podmínka pro vědce - ochrana osobních dat

Německo se tyto dokumenty léta zdráhalo historikům zpřístupnit s odůvodněním, že by mohlo dojít k porušení práva obětí na ochranu jejich soukromých dat. Od roku 1996 se kartotéky poprvé otevřely pro malé procento historiků. Ti mohli získat na základě písemné žádosti přístup pouze k určitým informacím neosobního charakteru, například o stavbách koncentračních táborů a podobně. Měli však omezený přístup do osobních karet jednotlivých vězňů táborů, v nichž byly i údaje o předchozích trestech, nemocech, homosexualitě nebo rasové příslušnosti. „Naše vláda se nyní domnívá, že ochrana dat bude zajištěna ve všech zemích, které budou chtít údaje z archivu využít,“ ujistila německá ministryně Zypriesová. Spojené státy tento krok Berlína přivítaly, ostatně právě ony naléhaly na zpřístupnění archivu. „Spojené státy nemohou připustit, aby generace obětí, jež přežily, umíraly v obavách, že jejich osudy upadnou v zapomnění,“ prohlásil Paul Shapiro, vedoucí výzkumného týmu Muzea holocaustu ve Washingtonu.

Mezinárodní pátrací služba byla po druhé světové válce zřízena především proto, aby pomáhala vyhledávat pohřešované nebo zavlečené osoby neněmecké národnosti a znovu spojovat rodiny. Zkoumala zejména osudy vězňů koncentračních táborů, deportovaných Židů a lidí, kteří byli nuceně nasazení pro práci v Německu.

„S archivem máme dohodu a od obětí či pozůstalých zplnomocnění, na základě kterých žádáme o vyhledávání osob, dokladů či dalších informací,“ říká Tomáš Jelínek, český ředitel Česko-německého fondu budoucnosti. Ten od archivu v Bad Arolsenu obdržel tisíce kladných odpovědí na žádosti o pomoc při pátrání. „Oceňuji, že Německo hodlá ještě více zpřístupnit informace o zločinech, ale musí být přesně stanoveny podmínky, za jakých lze osobní data otevřít historikům. Svoboda bádání nesmí omezovat osobní svobodu, proto se musí najít správný kompromis. Ochrana osobních dat je totiž klíčová,“ uvedl Jelínek, podle něhož další zpřístupnění dat přispěje k prohloubení znalostí o fungování nacistického režimu a doplní dosavadní mozaiku.

„Archiv sehrál významnou roli při odškodňování českých obětí nacismu. Snad nejintenzivněji jsme spolupracovali v době odškodňování bývalých nuceně nasazených. Bohužel ne pokaždé bylo pátrání úspěšné,“ řekl Oldřich Stránský, předseda Sdružení osvobozených politických vězňů.

O tom, zda bude cenný archiv v Hesensku plně k dispozici badatelům, rozhodnou 17. května zástupci jedenácti zemí, které v roce 1955 podepsaly v Bonnu pod záštitou Mezinárodního výboru Červeného kříže dohody o zřízení pátrací služby. „Na schůzce v Lucemburku by se měly jednohlasně domluvit na příslušném dodatku k dohodám,“ řekla telefonicky MF DNES Maria Raabeová, mluvčí archivu v Bad Arolsenu. „Jen o málo pohřešovaných osobách můžete stoprocentně říci, že již nežijí, proto je naprostá ochrana dat nezbytná.“ Jiné archivy takový problém řeší tím, že jména osob jednoduše začerní.

(MFDNES)