Červen 2006

Strach má jméno Gazprom

Jiří Sobota

Rusko utahuje Evropě energetickou smyčku. Nejspíš i vy jste Putinův člověk a dáváte ruskému prezidentovi šanci vyhrožovat Evropě. Ano, právě vy. Nebo myslíte, že jsem se zbláznil? Tak schválně: topíte doma plynem? Rozehřívá vám radiátor horká voda z nejbližší plynové teplárny? Chutnalo vám vaše ranní vajíčko naměkko z plynového sporáku? Vyměnili jste obyčejné auto za „ekologické“ s pohonem na kapalný plyn? Tak vidíte – právě díky takovým, jako jste vy (a já), může ruský prezident doma vládnout s přehledem, s jakým tak činí. A nejen to.

Pryč jsou časy, kdy se o Rusku mluvilo jako o impotentním pozůstatku bývalé supervelmoci. Moskvě znovu rostou křídla. Kromě toho, že mají Rusové v rukou klíč k jednání o íránském jaderném programu, míchají kartami v postsovětských republikách a dokážou rozeštvávat Japonsko a Čínu nebo Německo a Polsko, teď Moskva navíc vyhrožuje rovnou celé Evropské unii. Prý jí přestane dodávat plyn, pokud ho nebude smět dopravovat až k vám domů. Bude nám už příští zimu plynový kotel k ničemu?

Velký šéf se rozlítil

Condoleezza Riceová si v minulých dnech vyrazila na výlet do Řecka a do Turecka a George Bush navzdory protestům lidskoprávních organizací přijal v Bílém domě totalitního prezidenta Ázerbájdžánu. Obě akce měly společného jmenovatele. Jmenuje se Gazprom, je to pátá největší obchodní společnost na světě a má velké ambice. Všechno nasvědčuje tomu, že se z její moskevské centrály bude co nevidět řídit ekonomický vývoj Evropy. Ale popořádku.

Z Ázerbájdžánu se právě staví plynovod do Turecka a odtud dál do Řecka. Je to poslední potrubí z Evropy směrem na východ, které ještě nemají pod kontrolou Rusové, a které tudíž Evropanům dává jakousi šanci udržet si alternativní přísun strategické suroviny. Jenže Gazprom se snaží získat na celém projektu podíl a dělá to tak vehementně, že americká ministryně zahraničí raději přijela oběma spojencům z NATO osobně připomenout jejich odpovědnost – hodlají-li se nechat zblbnout ruskými penězi, mají osud Evropy na svědomí. Celé Unii totiž reálně hrozí, že se ocitne v monopolním sevření ruského plynárenského gigantu a bude vydána na milost a nemilost Moskvě.

Rusové se ostatně tváří, jako by se už stalo. Evropou v minulých dvou týdnech hýbal výrok šéfa ruského Gazpromu Alexeje Millera. Ten se z novin dozvěděl, že britská vláda chystá potají opatření, jež mají zabránit převzetí britského dominantního distributora plynu Centrica právě Gazpromem. Generální ředitel se rozlítil a vzkázal Evropanům, že pokud nedovolí jeho společnosti vstup do svých distribučních sítí (což znamená dodávky až přímo ke koncovým spotřebitelům), začne plyn dodávat raději jinam. Přestože Tony Blair informace v tisku později popřel, prezident Putin výhrůžku de facto potvrdil: Evropané podle něj svým xenofobním chováním jednoduše svého ruského spojence nutí, aby jim dal vale.

Optikou příštích zim

Takže jsme nahraní? Hrozí nám tma a zima? A nebude lepší Rusům přestat bránit ve vstupu na evropské trhy? Nakonec jejich úvaha je přece racionální: těží plyn a přivádějí ho na hranice. Tam si ho od nich kupují distribuční firmy a s patřičným ziskem ho prodávají místním zákazníkům. Proč by se na takovém obchodě neměl podílet i sám Gazprom? Čeho se Evropané vlastně bojí?

Strohá fakta navíc napovídají, že ředitel Miller předvádí především efektní řečnické cvičení. Letos v lednu sice Gazprom dokázal na pár dní přitáhnout kohouty Ukrajině a Moldávii, ale to je jiná váhová kategorie. Podívejme se na to takto: Evropané si v tuto chvíli kupují zhruba 150 miliard metrů krychlových plynu ročně a předpokládají, že za deset let to bude už rovných 250 miliard. Veškeré obchody s Čínou či Spojenými státy se teprve rozjíždějí a až Rusové dostaví nedávno dohodnutý plynovod do Číny, budou schopni do regionu pustit 60–80 miliard kubíků. Dodávky do Ameriky zase závisí na technologicky náročném rozvoji podmořského pole Štokman, jež se teprve rozbíhá. Viděno krátkozrakou optikou příštích několika zim jde tedy o pouhé chlapácké naparování. Rusové naprosto nezbytně potřebují peníze, které za export plynu do Evropy utrží, stejně jako Evropané potřebují ruský plyn. Jenže Gazprom není jen tak obyčejná firma, byť se za ni v rámci boje o peníze investorů a přístup na evropské trhy rád vydává.

Zabalte mi ten deník

Gazprom se vyvinul ze sovětského ministerstva plynárenství a je to moloch o hodnotě 240 miliard dolarů. Devadesát procent jeho produkce tvoří plyn, na jehož export z Ruska má monopol, ale vlastní i něco málo ropy. Kdyby byl Gazprom státem, řadil by se v kombinovaném množství zásob ropy a plynu hned za Saúdskou Arábii a Írán.

Jenže na domácí scéně není Gazprom zdaleka jenom plynárenská firma. Celých 38 % jeho zaměstnanců pracuje v oborech, které nemají se strategickou surovinou vůbec nic společného. Gazprom staví silnice, domy a sportovní centra. Kupuje krachující firmy a zemědělská družstva – plynárenský gigant je vlastně největším držitelem půdy v celém Rusku. Gazprom buduje obrovské sportovní středisko poblíž subtropické Soči, kde by Rusko rádo pořádalo zimní olympiádu. Kromě toho firma koupila krachující deník Izvestia, televizi NTV a rádio Relax. Gazprom přitom zoufale potřebuje investice do rozvoje těžebních polí, jeho produkce totiž stagnuje a poptávka roste. Když se mluvčího Kuprijanova novináři ptali, k čemu tedy Gazprom investuje do krachujících Izvestií, odpověděl, že deník mu chybí do mediálního portfolia. K čemu ale plynárenský moloch mediální impérium potřebuje?

Odpověď je ukrytá v jeho vlastnické struktuře. Za Jelcina ruský stát vlastnil něco kolem 30?% společnosti. Putin začal systematicky pracovat na jejím návratu do rukou státu a nedávno se mu podařilo zvýšit podíl Moskvy na bezpečných 51 %. Gazprom teď ovládá přímo úzký okruh lidí kolem Putina. Generální ředitel Alexej Miller býval jeho blízkým spolupracovníkem na St. Petěrburgské radnici, Millerův zástupce a šéf exportní divize Dmitrij Medveděv zase dříve fungoval jako Putinův personálním šéf Kremlu, dnes je kromě své funkce v Gazpromu současně místopředsedou ruské vlády a často se o něm spekuluje jako o možném Putinově nástupci. Sám Putin by pak podle všeobecně rozšířeného názoru měl po vypršení prezidentského mandátu zamířit naopak do křesla šéfa Gazpromu.

Chování celého Gazpromu na domácí scéně je na hony vzdáleno chladnokrevnému podnikání, na které se Gazprom odvolává v zahraničí. Domácí ceny plynu jsou téměř desetkrát nižší než ty, za které nakupuje Evropa. Gazprom je ve skutečnosti v Rusku obrovským subvencovatelem cen energií, zachráncem krachujících odvětví a díky tomu i budovatelem prezidentské image. Všechno to pak financují odběratelé na Západě: zatímco Gazprom exportuje pouhou třetinu své produkce a dvě třetiny plynu rozprodá doma, struktura příjmů firmy je přesně opačná.

Kdo přijde příště

Politická povaha Gazpromu je skutečným důvodem evropských obav. Do kontinentálního trhu se trpělivě zakusuje moloch, který je mocenským nástrojem Kremlu. Jenom v minulých týdnech přinesla média zprávu o tom, že Gazprom chystá výstavbu plynové elektrárny v Německu a třeba na český trh vstoupila nová plynárenská distribuční firma Vemex vlastněná z 95 % exportním oddělením Gazpromu.

Z utahované smyčky se přitom nebude snadné vyvléknout. Jistá naděje je ve společné evropské politice vůči Rusku, která by snad mohla východního obra dotlačit ke skutečné – a nikoli tedy jednostranné – liberalizaci obchodu s plynem. Moskva podepsala Energetickou chartu, podle které je povinna zpřístupnit své plynovody třetím stranám, nikdy ji ale neratifikovala. Evropské firmy by mohly využívat ruské tranzitní trasy, což by jim jednak umožňovalo dovoz plynu třeba z Íránu nebo Střední Asie, jednak by to povzbudilo jejich zájem investovat do rozvoje plynových polí v samotném Rusku, mezi nimiž a domácími zákazníky zatím stojí nepřekonatelná překážka v podobě přepravního monopolu Gazpromu.

Nicméně hrozba Gazpromu jako politického nástroje Moskvy by ani potom zcela nezmizela. Dnes státní monopol ovládá Putin, kdo ho bude mít v rukou za pět let, nikdo neví. Čím větší tedy bude evropská závislost na zemním plynu, tím hůře.

(Respekt, www.respekt.cz)