Červen 2006

Romská kriminalita je mýtus, říká výzkumník

Jan Vaca

Někteří obyvatelé českých ghett považují trestnou činnost za normální způsob obživy. „Oni často ale nemají jinou šanci, jak vydělat peníze. Navíc to není tak, že by automaticky chtěli porušovat zákon. Převezmou jen vzorce chování, které jsou pro dané lokality typické,“ říká Tomáš Hirt, odborný asistent na katedře antropologie Západočeské univerzity v Plzni a jeden z koordinátorů výzkumu.

V průzkumu se vyhýbáte označit někoho za Roma. V ghettech žijí přitom nejčastěji právě Romové, a vy jste se proto chtěli speciálně zabývat romskou kriminalitou. Proč se to změnilo?

Ano, tak byl výzkum původně zadaný. Ukázalo se ale, že specifická romská kriminalita je mýtus. To, že je někdo považován za Roma, má vliv na to, že se v ghettu ocitne spíše než ostatní. Zde se přizpůsobí životu městské chudiny. Jestli dělá či nedělá něco nelegálního, způsobuje prostředí ghetta, nikoli národnost.

Typické trestné činy však dané lokality mají. Ve výzkumu uvádíte třeba kuplířství nebo překupnictví.

Dá se zde najít několik obvyklejších trestných činů. Rozdělil bych je na dvě skupiny. Do té první kromě kuplířství patří lichva, útisk nebo vynucené úvěrové podvody. Jejich pachateli jsou lidé, kteří v ghettu mnohdy ani nežijí. Jen zjistili, že je snadné obyvatele těchto lokality do uvedených trestných činů zatáhnout a vydělávat na nich. Třeba tím, že nějakého chudáka donutí vzít na sebe úvěr. Všechny peníze mu nakonec seberou a jemu zbude dluh. Na Sokolovsku je to v poslední době hodně časté. Druhou skupinou trestných činů jsou ty, které jsou navenek viditelnější, třeba drobné krádeže. V podstatě ale za tuhle kriminalitu mohou zase ti, kteří mají na svědomí lichvu nebo organizování úvěrových podvodů. Když někoho z ghetta uvrhnete do dluhů, tak jemu v zásadě nezbývá nic jiného než ty peníze opatřit nějakým kriminálním způsobem, případně ne úplně legálně.

Kdekdo vám ale může namítnout, že například půjčovat si peníze od lichvářů je hloupost těch, kdo to dělají.

Na první pohled to tak vypadá. Lidé z ghett ale už dobře vědí, jaké riziko je půjčit si peníze na vysoký úrok. Lichváři se proto snaží užívat různých triků, jak dotyčného do toho zatáhnout. Třeba prodají drogu nějakému mladíkovi jakoby na dluh, peníze ale pak chtějí po jeho rodičích a částku vymáhají i násilím. Lichváři si dnes vyrábějí své dlužníky.

Ve zprávě varujete před dalším fenoménem - část mladých lidí, kteří v ghettu vyrostli, považuje kriminalitu za něco normálního. Jak to?

Vám nebo mně se nevyplatí porušovat zákon, protože máme spoustu legálních možností, jak maximalizovat svůj zisk. Lidé z ghett ale takové možnosti nemají. Málokdo je zaměstná, byt mimo ghetto neseženou. Proto také nechápou vzdělání jako něco, co vede k úspěchu. Nezbývá jim než využívat příležitostí, které jsou k dispozici, třebaže někdy za hranicí zákona. A v tomto kontextu jsou vychovávány děti. Učí se od svých rodičů a vrstevníků, jak přežít v ghettu, stejně jako my se učíme přežít mimo ně. Takže zde vyrůstá mladá generace, pro niž je kriminalita jedním z možných způsobů obživy.

Ve Francii před několika měsíci vypukly v ghettech nepokoje. Tamní situace je samozřejmě jiná než v Česku. Nehrozí přesto něco podobného i u nás?

To nejsem schopný odhadnout. Jestli se to ale někdy stane, tak si myslím, že to bude na nějaký výrazný podnět zvenčí. Svoji roli mohou sehrát i média, která vyvolají lavinový efekt. Lidé z ghett ale netvoří nějakou homogenní komunitu, která by mohla povstat jako jeden muž. Jsou to lidé a rodiny s různými zájmy a motivacemi. Většina z nich se distancuje i od současného „romského národního obrození“. Myslím, že žádné bouře v nejbližší době nehrozí a že nastanou jen v případě, že situaci v ghettech nebude dlouhodobě nikdo řešit.

A existuje tedy nějaký způsob, jak tu situaci ještě zvrátit?

Řešení rozhodně nespočívá v posílení represe, ale v otevření trhu práce i pro tyto mladé lidi. A také v rozvoji jejich schopnosti existovat mimo uzavřený svět ghetta. Různé vzdělávací programy však budou úspěšné jen tehdy, když tito lidé uvidí, že jim školy k něčemu jsou. Vytváření dalších ghett a jejich izolace od okolní společnosti celý problém akorát zhorší.

Kdo za tuto situaci může? Všechny vlády za posledních patnáct let přece slibovaly, že situaci s ghetty vyřeší.

Nemluvil bych o konkrétních vinících, ale o důvodech, proč to dospělo do takovéto fáze. Problémem je, že tu neexistují rozumné obecní strategie, co s těmito enklávami dělat. Některá města neuváženě nakládají se svým majetkem. Prodají třeba barák lichváři, který obratem nájemníkům zvedne nájem. A už jste zase v kolečku, kde ti lidé mají vzít na nájem peníze, když je pro ně velmi těžké sehnat práci.

(MFDNES)

Jan Vaca

Někteří obyvatelé českých ghett považují trestnou činnost za normální způsob obživy. „Oni často ale nemají jinou šanci, jak vydělat peníze. Navíc to není tak, že by automaticky chtěli porušovat zákon. Převezmou jen vzorce chování, které jsou pro dané lokality typické,“ říká Tomáš Hirt, odborný asistent na katedře antropologie Západočeské univerzity v Plzni a jeden z koordinátorů výzkumu.

V průzkumu se vyhýbáte označit někoho za Roma. V ghettech žijí přitom nejčastěji právě Romové, a vy jste se proto chtěli speciálně zabývat romskou kriminalitou. Proč se to změnilo?

Ano, tak byl výzkum původně zadaný. Ukázalo se ale, že specifická romská kriminalita je mýtus. To, že je někdo považován za Roma, má vliv na to, že se v ghettu ocitne spíše než ostatní. Zde se přizpůsobí životu městské chudiny. Jestli dělá či nedělá něco nelegálního, způsobuje prostředí ghetta, nikoli národnost.

Typické trestné činy však dané lokality mají. Ve výzkumu uvádíte třeba kuplířství nebo překupnictví.

Dá se zde najít několik obvyklejších trestných činů. Rozdělil bych je na dvě skupiny. Do té první kromě kuplířství patří lichva, útisk nebo vynucené úvěrové podvody. Jejich pachateli jsou lidé, kteří v ghettu mnohdy ani nežijí. Jen zjistili, že je snadné obyvatele těchto lokality do uvedených trestných činů zatáhnout a vydělávat na nich. Třeba tím, že nějakého chudáka donutí vzít na sebe úvěr. Všechny peníze mu nakonec seberou a jemu zbude dluh. Na Sokolovsku je to v poslední době hodně časté. Druhou skupinou trestných činů jsou ty, které jsou navenek viditelnější, třeba drobné krádeže. V podstatě ale za tuhle kriminalitu mohou zase ti, kteří mají na svědomí lichvu nebo organizování úvěrových podvodů. Když někoho z ghetta uvrhnete do dluhů, tak jemu v zásadě nezbývá nic jiného než ty peníze opatřit nějakým kriminálním způsobem, případně ne úplně legálně.

Kdekdo vám ale může namítnout, že například půjčovat si peníze od lichvářů je hloupost těch, kdo to dělají.

Na první pohled to tak vypadá. Lidé z ghett ale už dobře vědí, jaké riziko je půjčit si peníze na vysoký úrok. Lichváři se proto snaží užívat různých triků, jak dotyčného do toho zatáhnout. Třeba prodají drogu nějakému mladíkovi jakoby na dluh, peníze ale pak chtějí po jeho rodičích a částku vymáhají i násilím. Lichváři si dnes vyrábějí své dlužníky.

Ve zprávě varujete před dalším fenoménem - část mladých lidí, kteří v ghettu vyrostli, považuje kriminalitu za něco normálního. Jak to?

Vám nebo mně se nevyplatí porušovat zákon, protože máme spoustu legálních možností, jak maximalizovat svůj zisk. Lidé z ghett ale takové možnosti nemají. Málokdo je zaměstná, byt mimo ghetto neseženou. Proto také nechápou vzdělání jako něco, co vede k úspěchu. Nezbývá jim než využívat příležitostí, které jsou k dispozici, třebaže někdy za hranicí zákona. A v tomto kontextu jsou vychovávány děti. Učí se od svých rodičů a vrstevníků, jak přežít v ghettu, stejně jako my se učíme přežít mimo ně. Takže zde vyrůstá mladá generace, pro niž je kriminalita jedním z možných způsobů obživy.

Ve Francii před několika měsíci vypukly v ghettech nepokoje. Tamní situace je samozřejmě jiná než v Česku. Nehrozí přesto něco podobného i u nás?

To nejsem schopný odhadnout. Jestli se to ale někdy stane, tak si myslím, že to bude na nějaký výrazný podnět zvenčí. Svoji roli mohou sehrát i média, která vyvolají lavinový efekt. Lidé z ghett ale netvoří nějakou homogenní komunitu, která by mohla povstat jako jeden muž. Jsou to lidé a rodiny s různými zájmy a motivacemi. Většina z nich se distancuje i od současného „romského národního obrození“. Myslím, že žádné bouře v nejbližší době nehrozí a že nastanou jen v případě, že situaci v ghettech nebude dlouhodobě nikdo řešit.

A existuje tedy nějaký způsob, jak tu situaci ještě zvrátit?

Řešení rozhodně nespočívá v posílení represe, ale v otevření trhu práce i pro tyto mladé lidi. A také v rozvoji jejich schopnosti existovat mimo uzavřený svět ghetta. Různé vzdělávací programy však budou úspěšné jen tehdy, když tito lidé uvidí, že jim školy k něčemu jsou. Vytváření dalších ghett a jejich izolace od okolní společnosti celý problém akorát zhorší.

Kdo za tuto situaci může? Všechny vlády za posledních patnáct let přece slibovaly, že situaci s ghetty vyřeší.

Nemluvil bych o konkrétních vinících, ale o důvodech, proč to dospělo do takovéto fáze. Problémem je, že tu neexistují rozumné obecní strategie, co s těmito enklávami dělat. Některá města neuváženě nakládají se svým majetkem. Prodají třeba barák lichváři, který obratem nájemníkům zvedne nájem. A už jste zase v kolečku, kde ti lidé mají vzít na nájem peníze, když je pro ně velmi těžké sehnat práci.

(MFDNES)