Červen 2006

Žáci přilákali rodáka domů

Žáci Základní školy Dvořákův okruh v Krnově završili roční mailování s Herbertem Hugem Langshurem osobním setkáním ve škole, ve které před více než sedmdesáti lety studoval i tento dnes již 84letý Kanaďan.

Pan Langshur se narodil v Krnově 15. 12. 1921. V letech 1923 – 1932 byl žákem chlapecké obecné školy na Hasnerově (dnes Dvořákově) okruhu, v letech 1932 – 1938 studentem na víceletém reálném gymnáziu, na kterém byl jeho otec Sigmund Langschur profesorem. Rodina Langschurových bydlela na tehdejším Horním náměstí v dnes již neexistujícím domě naproti městské kavárny. Na jaře 1938 poslali rodiče 16letého Herbiho k tetě do Londýna. Sami byli zavražděni v červenci 1942 poblíž běloruského města Baranoviči. V roce 1943 dokončil mladý Herbert studia diplomem inženýra leteckých motorů. V letech 1944 – 1945 se účastnil jako důstojník britské armády bojů v severozápadní Africe, Itálii a Rakousku. Od roku 1952 žije v Montréalu v kanadské francouzskofonní provincii Québec a dává přednost svému druhému osobnímu jménu Hugo. Také si změnil pravopis příjmení z Langschur na Langshur.

Své rodiště navštívil pan Langshur počtvrté od konce války. Byl zde již roku 1946, 1974 a 2004. Letos přijel se syny Alexandrem (44) a Erikem (42). Oba Hugovi synové se živí počítačovými službami a oba žijí v USA – Alexander v Bostonu, Eric v Chicagu. Všichni tři přiletěli v pátek 12. května do Vídně, odkud pokračovali autem do Krnova a ubytovali se v hotelu Cvilín. V neděli 14. května ráno z Krnova odjeli do Osoblahy, kde jsou pochováni předkové maminky pana Langshura, a do Rejvízu, kam se svými třídami jezdíval na výlety Hugův otec. V pondělí si prohlédnou Olomouc a vrátí se do Vídně.

Pan Langshur i se syny zahájili sobotu 13. května 2006 prohlídkou gymnázia od 10 h. Provázel je ředitel školy pan Čermák. Pak si šli prohlédnout synagogu. V 11:30 byli přijati starostou Hercigem a místostarostou Ing. Vrzalem na radnici v kanceláři starosty města. Pan starosta předal panu Langshurovi pamětní list s poděkováním za jeho účast v boji proti nacismu a videokazetu s prezentací Krnova v němčině, která je Hugovým rodným jazykem.

Během oběda s přáteli v restauraci Hermes vzpomenul pan Langshur, že v tomto domě, jehož majitelem byl židovský obchodník Adolf Schulhaber, se poprvé v životě vášnivě líbal. Bylo to s o něco mladší dívkou Edith Schmerler, která v tom domě bydlela. „Stalo se to během oslav narozenin naší společné kamarádky. Ostatní hráli nějakou pubertální hru, zatímco my jsme se v jedné temné chodbičce líbali. Pro mne to bylo poprvé, co jsem poznal sladkost políbení. Ten polibek byl docela nevinný, ale stačil mi k tomu, abych pocítil dosud nepoznané vzrušení,“ zavzpomínal 84letý Hugo Langshur. Edith Schmerler byla později, ve svých 19 letech, zavražděna v Osvětimi-Březince.

Po 14. hodině proběhlo slavnostní odhalení panelu s životním příběhem pana Langshura a jeho blízkých. Texty i grafiku panelu vytvořili žáci ZŠ Dvořákův okruh pod vedením učitelky dějepisu Hany Janákové. Vyrobit tento panel nechalo Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze ve spolupráci s občanským sdružením Zapomenutí v rámci projektu Pocta dětským obětem holocaustu. Jedná se o druhou fázi projektu Zmizelí sousedé, jehož autorkou je paní Marta Vančurová.

Před školou, ve které se před více téměř osmdesáti lety učil pan Langshur číst a psát, na něj čekalo překvapení ve formě dechovky a dětských mažoretek. Poté vyšel schody až do druhého patra, kde usedl do lavice v místech, kde sedával jako žák školy. Němec Horst Kaller mu tam předal dřevěný znak Krnova a řekl: „Německý národ učinil Vaší rodině mnoho zlého. Já bych Vám chtěl dát alespoň tento malý dárek – vlastnoručně vyřezaný městský znak s německým a českým názvem města. Je symbolem, že jsme se oba narodili v Jägerndorfu a dnes se potkáváme v Krnově“. Pan Kaller se v Krnově narodil roku 1940, roku 1946 musel odejít a roku 2005 se do rodiště vrátil, aby zde strávil důchod.

Před odhalením panelu zazněla jedna píseň v jidiš a dvě v hebrejštině v podání žákyň ZŠ Dvořákův okruh a paní učitelky Lenky Bažové. Žáci pak v powerpointové prezentaci představili, jak dva roky postupovali ve své práci, než mohl panel vzniknout. Navštívili pražské synagogy, koncentrační tábor Terezín i vyhlazovací tábor u Osvětimi, pátrali v archivech a ptali se svých prarodičů. Nakonec se jim podařilo zkontaktovat se s panem Langshurem, který si s nimi rok přes internet dopisoval a poslal jim mnoho vzpomínek a starých fotografií. Děti při prezentaci také představili vzpomínky pana Langshura formou promítaných fotografií a čteného textu.

Pan Langshur i přes své pohnutí a dojetí žertoval, např. když ukazoval na starém vysvědčení, že z počtů měl vždy dvojku. Ve svém proslovu moc děkoval, že mohl Krnov ještě jednou navštívit a byl tak vřele přjat. Zavzpomínal také na své německé spolužáky, svého oblíbeného pana učitele nebo na Josefu Wolfert, Němku, která vypomáhala v domácnosti Langschurových. „co byli okolnostmi donuceni odejít z Krnova do Olomouce. Pepi zemřela roku 1942, prý z žalu z odloučení od naší rodiny. Během své návštěvy v Krnově v roce 1974 jsem zašel na městský hřbitov, ale správce hřbitova mi odpověděl, že ostatky uložené v těchto starých německých hrobech se už dávno vyházely pryč,“ řekl pan Langshur.

Pan Langshur se syny ještě navštívil krnovský židovský hřbitov, kde každý z nich položil kámen na hrob Carla Kohna, dědečka pana Langshura. Kohnův hrob byl v minulosti povalený, avšak roku 2004 jej znovu zvedli a opravili dobrovolníci během mezinárodního workcampu. Zbytek dne chtěl pan Langshur strávit sám se syny a svými vzpomínkami, procházel se krnovskými ulicemi a povídal synům o městě svého mládí.

Panel s příběhem rodiny Langschurových a dalších obětí holocaustu z Krnova bude trvale vystaven na ZŠ Dvořákův okruh. Další jeho exemplář bude vystaven v krnovské synagoze, další pak bude přiřazen k putovní výstavě Zmizelí sousedé. Anglické verze panelu poputuje do škol v Itálii a USA.