Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Červen 2006


Kdo znevažuje státní symboly

Petr Zavoral

Od června už nás může připravit o dost peněz nejen nenechavý stát, ale i tak nevinná věc, jako jsou jeho symboly. Může za to novela zákona, již minulý týden schválil Senát a která ztrojnásobuje sankce za znevážení státních symbolů.

Je to, povím vám, dosti rozpačité čtení. Tak třeba takovou státní vlajku může občan zneuctít už tím, že ji z nevědomosti vyvěsí na nesprávnou stranu nebo s nesprávnou polohou barev. Takový zločin ho přijde na deset tisíc. Ještě o pět tisíc víc zchudne instituce, která přikázanou vlajkoslávu opomene zcela. Je zapovězeno se do vlajky oblékat, »přizdobovat« ji nápisy a jinak nepatřičně s ní nakládat, ostatní státní symboly se nesmějí umisťovat na firemní vizitky nebo suvenýry, což prý rovněž snižuje jejich vážnost. Samozřejmě ale není nouze o výjimky: jinak mohou s vlajkou a státním znakem zacházet sportovci a jejich fanoušci, jinak zbytek české populace. A koruna všeho: nemá-li červenomodrobílá svátost předepsaný poměr šířky a délky, přestává být státním symbolem a možno si s ní třeba i zadek na veřejnosti vytírati.

Táži se, k čemu je taková zákonodárná tvořivost dobrá. Český problém tkví přece v něčem jiném, a sice ve všeobecné občanské neochotě se ke státním symbolům vůbec hlásit, o čemž se přesvědčíme již začátkem května při pohledu na lidské příbytky jediným praporkem nepřizdobené. Nejdřív musí mít Češi důvod k hrdosti na svou vlast, a teprve potom po nich žádejme, aby ji projevovali vkusným způsobem. Budiž nám inspirací americká pýcha na hvězdičky a pruhy, které se objevují na kdečem od upomínkových předmětů až po trička a bikiny, aniž to někoho uráží. A naopak: zavzpomínejme na totalitní mrav, kdy se z pořádného člověka mohl stát kriminálník jenom proto, že oblékl trenýrky spíchnuté z ruského praporu, zvlášť když švadlence vyšel komunistický vercajk na zadní kapsičku.

A propos, komunisti... Když už jsme tak hákliví na státní symboly, neměli bychom jim zakázat zpívat hymnu? Cožpak tento symbol nezní urážlivě z jejich hrdel poté, co zemi českou, domov svůj, vydali na milost a nemilost východní říši zla, pod sovětskou ochranou ji vydrancovali a po čtyřiceti letech rudé tyranie po sobě zanechali spoušť, z níž se budeme vzpamatovávat ještě několik generací?

Ovšemže stát nemůže být netečný k nenávistnému pálení vlajek a jinému úmyslnému hanobení svých symbolů. Nepleťme si to ale s jejich používáním k propagačnímu účelu, byť i někdy nevhodným. Červenomodrobílé tepláky nebo plavky, špatně vyvěšená vlajka či třeba státní znak umístěný na půllitru může vypovídat i toto o svém majiteli: pohleďte, já jsem Čech a jsem na to hrdý! To by měli čeští zákonodárci podporovat, a ne za nešikovné projevy sounáležitosti občana a státu udělovat sankce. Tím spíš, že většina Čechů se zatím za svůj stát stydí, vědoma si jeho posttotalitní mizérie.

(Annonce)



Zpátky