Červenec 2006

Tahání za dračí ocas

Aleš Balcar

Kanadský fyzik Louis Slotin nevstoupil do dějin jako nositel Nobelovy ceny či objevitel průlomového vynálezu. Přesto nemá mezi svými kolegy téměř srovnání, vždyť kolik lidí vlastními dlaněmi ukončilo atomovou reakci?

Louis Slotin se narodil roku 1910 v ortodoxní židovské rodině. Již v dětství v sobě objevil zájem o přírodní vědy a později se rozhodl pro studium fyziky a chemie. Na konci 30. let se při bádání na Chicagské univerzitě seznámil s jadernou technologií a podílel se na stavbě prvního funkčního jaderného reaktoru. Zkoumal také účinky radiace na živé organismy.

V roce 1942 byl v USA zahájen projekt Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout v co nejkratším čase použitelnou atomovou bombu. Mladý vědec byl osloven s nabídkou, aby se na výzkumu podílel. Slotin se chopil příležitosti: Vyjednal si „opušťák“ na univerzitě a vydal se do vojenského výzkumného komplexu Los Alamos v Novém Mexiku. Postupně se stal specialistou na montáž odpalovacích mechanismů k atomové bombě a sestavil i jádro první testovací „A-bomby“, která byla odpálena v poušti 16. července 1945.

Když válka skončila, část vědců Los Alamos opustila, aby pokračovala v kariéře mimo vojenský sektor. Zkušený Slotin se ale rozhodl zůstat, dokud nezaškolí svého nástupce. To už však nestihl. 21. května 1946 řídil Slotin spolu s dalšími sedmi vědci pokus mající objasnit, za jakých podmínek dochází k řetězové reakci. K tomu používali dvě nad sebou umístěné kovové polokoule s plutoniovým středem. V každé z nich bylo „bezpečné“ množství radioaktivního materiálu, při spojení obou částí však celkové množství plutonia překročilo kritickou hranici, za kterou začíná spontánní štěpná reakce. Přiblížením hemisfér se začala reakce rozbíhat, při oddálení se opět zastavila. Jeden z vědců, pozdější nositel Nobelovy ceny Richard Feynman, přirovnával tento experiment k lechtání ocasu spícího draka vzhledem k následkům v případě jeho selhání.

Slotin neměl důvěru v automatiku. Byl přesvědčen, že lepších výsledků dosáhne, když bude pokus provádět ručně: Mezi obě polokoule vložil šroubovák a jeho naklápěním reguloval vzdálenost. Tentokrát se však experiment nezdařil. Slotinův šroubovák vyklouzl ze spáry a obě části zapadly do sebe. Okamžitě se rozběhla řetězová reakce, místnost osvítil modrý záblesk a celá laboratoř byla zasažena silnou dávkou radiace. Slotin zareagoval duchapřítomně: uchopil horní polokouli rukou a odhodil ji na podlahu. Tím zastavil reakci a zachránil tak životy všech ostatních v místnosti. Sám si ale uvědomoval, že se tak vystavil smrtelné dávce. Svým kolegům při převozu do nemocnice řekl: „Vy budete v pořádku, ale já jsem asi vyřízený.“

Louis Slotin zemřel na následky silné radiace (o pouhých devět dní později) 30. května 1946. Bylo mu 36 let.

(Respekt, www.respekt.cz)