Červenec 2006

Delfíni používají vlastní „jména“

Michal Mocek

I delfíni používají jména. Jsou to první zvířata, u nichž se podařilo zjistit tuto vlastnost, přisuzovanou dosud jen lidem. Delfíní „jména“ se těm lidským moc nepodobají. Ale jména to jsou. Každý delfín má své a ostatní ho podle něj dokáží poznat. Zjistili to britští vědci, zkoumající delfíny skákavé ve floridské zátoce Sarasota.

Hravá zvířata si neříkají „Pepo“ ani „Mařko“. Vysílají však pištivé signály, podle nichž je jejich příbuzní a „známí“ dokážou rozpoznat. Určující je přitom vyslaná skupina signálů, tvořící „jméno“. Delfíni si „pojmenování“ vytvářejí v dětství a pak s ním žijí celý život. Vykřikování vlastního jména tvoří podle vědců až polovinu delfíních „diskusí“. Je to, jako bychom my polovinu času trávili pokřikováním: „Tady Petr! Petr!“, „Zde Dana!“

Ale delfíni nemají moc na výběr. Na rozdíl od lidí se pohybují v trojrozměrném prostředí, kde je málo orientačních bodů, zato však řada míst se zhoršenou viditelností. Upozorňování na sebe sama je proto nezbytné, má-li hejno delfínů zůstat pohromadě a chtějí-li se jedinci najít. „Skupinové změny jsou u těchto savců velmi dynamické a je třeba mít způsob, jak určit, kdo je okolo. Delfíni dávají přednost trávení času s konkrétními jedinci. Najít se v mořském prostředí přitom není nijak jednoduché, neboť viditelnost je špatná - často jen pár metrů. Pak potřebujete opravdu něco více než hlas. Potřebujete něco, co je tak specifické jako jméno,“ vysvětlil na internetové stránce National Geographic význam delfíních „jmen“ Vincent Janik, který výzkum vedl.

Jak delfíni poznávají příbuzné

Janikův tým z univerzity ve skotském St. Andrews sledoval celkem čtrnáct delfínů skákavých (Tursiops truncatus). Vědci omezili jejich pohyb pomocí sítí, pouštěli jim „hlasy“ jejich příbuzných i signály, které měli od úplně cizích jedinců - a přitom sledovali chování delfínů. Nyní o pokusu informuje PNAS, prestižní časopis, vydávaný americkou Národní akademií věd. Devět pokusných zvířat reagovalo podle Britů bezchybně: tito delfíni jevili zájem jen o hlasy příbuzných a otáčeli hlavou, aby zjistili, odkud zvuky přicházejí. Nebylo to dáno zabarvením „hlasu“, jímž se odlišují jedinci u některých druhů ptáků. Vědci totiž delfíní zvuky před použitím počítačově upravili. I přesto dokázali naslouchající delfíni poznat, že k nim mluví někdo známý. Jediné vysvětlení spočívá podle Janika v tom, že ve vysílaných signálech rozpoznávali „jména“, jež hovořící zvířata neustále opakovala.

Tři delfíni ale na signály nereagovali. „Nelze vyloučit, že příčinou jejich chování byl výběr jmen, která jsme použili. Je možné, že zvířata, která byla výjimkou z pravidla, prostě nechtěla mluvit s některými kolegy nebo dokonce blízkými příbuznými,“ usoudil Janik. Richard Connor, americký expert na delfíny, nevylučuje, že díky „jménům“ mohou delfíni probírat i nepřítomná zvířata. „Kdyby dokázali mluvit o jiných za jejich zády, bylo by to opravdu zajímavé,“ řekl časopisu Nature.

(MFDNES)