Červenec 2006

Bubílková: Líbat, to Paroubek umí!

Milan Eisenhammer

Dělníci na stavbě se za ní ohlížejí, hodnotí její štíhlou figuru a odvážné oblečení. Ji to nechává v klidu. „Nesmím se rozčilovat, mám to nařízené od doktorů,“ říká politická satirička Zuzana Bubílková. Nedávno překonala vážnou chorobu, dnes odvolí a zítra už bude komentovat výsledky voleb ve svém pořadu Politické harašení. Legraci z politiků si v televizi dělá jedenáct let, už dva roky se musí obejít bez parťáka Miloslava Šimka.

Kdyby vám nabídli zdarma dovolenou kdekoliv na světě s podmínkou, že s sebou musíte vzít politika. Koho byste si vybrala?

Ježíši. To bych ji asi obětovala, anebo bych ji dala charitě. Možná bych našla někoho, kdo by si to užil, kdo nějakého politika obdivuje.

Tak to by asi musel být někdo z politikovy rodiny nebo strany.

Ale jsou i takoví lidé, kteří některé politiky milují. Už za Šimka jsme vždycky poznali, kdo komu v hledišti fandí. Když řeknete něco proti konkurentovi, tleská jako blázen, a když se dotknete jeho strany, tak sedí celý zachmuřený. Někdo křičí, někdo na protest odejde.

Bála jste se někdy?

Nejhorší byli Sládkovi republikáni, občas je vyváděla i ochranka. Nechápu tyhle vášně. Cílem mého pořadu je naučit se dívat na politiky jako na normální lidi, které platíme z daní. Snažím se vtipně kritizovat jejich chyby.

Pořad se původně na České televizi jmenoval S politiky netančím. Tančila jste s nějakým politikem?

Ne, nikdy. Politici nás - mě a Šimka - zvali na různé plesy, ale my jsme je ignorovali. Oni si vás totiž vezmou stranou a začnou vás zpracovávat, že máte v pořadu zjednodušený pohled na jejich složité úvahy a potíže. Ale já dělám politickou satiru, a ne diskusní pořad.

Máte politického favorita, se kterým byste si ráda zatančila?

Myslíte si, že vám to řeknu, jo?

Proto se na to ptám.

Ani o tom neuvažuji.

Líbí se vám nějaký politik jako chlap?

V mém věku? Všichni už jsou mladší, navíc když se mi nějaký líbí, tak je menší než já. Ale já se dívám na celkový dojem. Může být hrbatý, a když bude mít dobré názory, tak mu budu fandit.

Rozesmál vás nějaký politik?

Naposledy jsem se bavila na mimořádném sjezdu ČSSD - po „napínavé“ volbě Jiřího Paroubka jako jediného kandidáta na předsedu mu přišel k pultíku děkovat Miloš Zeman a teď se k sobě přitulili těmi svými břichy a začali se objímat. To bylo bizarní (směje se). Chyběla tam akorát bublina a v ní text: Paroubek nic moc jako politik, ale líbat to teda on umí. (vybuchne smíchy)

To je jeden z fórů z vašeho nejnovějšího pořadu, který budete vysílat v neděli po volbách?

Možná. O tom sjezdu tam bude každopádně.

V tom pořadu máte okomentovat výsledky voleb. Takže když jste vymýšlela scénář, měla jste dost těžkou pozici. Musela jste odhadovat, jak to dopadne.

Natáčí se v sobotu asi tři hodiny po skončení voleb, takže budeme mít k dispozici ještě nepřesné výsledky. Bude tam puštěná televize a podle nejnovějších informací musím ještě scénář modifikovat.

Na druhou stranu, politici k vám byli shovívaví a v předvolební kampani nabídli spoustu podnětů... Co vás zaujalo?

Týden lékařské neposlušnosti, o kterém tvrdili lékaři, že je apolitický. Tak jsem si říkala: Jestli tohle je apolitické, tak za Kremličku sežeru dalšího brouka. Ale lékařům se nedivím. Vždyť Paroubek s Rathem předtím pozvali na reprezentativní setkání jen jednu stranu, takže nikdo neměl připomínky. A dál? Pan Paroubek o sobě před volbami vydal čtyři knížky, to je opravdu literární počin. A jeho žena se svěřovala, že ji do tajů erotiky zasvěcoval o třicet let starší ženatý muž. Výživné byly i duely Paroubka s Topolánkem.

A Mackova facka Rathovi?

Ta tam nesmí chybět.

Bude „mackovka“ u nás jednou součástí politického boje?

Teď vážně. Podle mne se to stalo i proto, že u nás není možné se někam dovolat, když vás někdo urazí. Když se soudíte, trvá to deset let. Tím neříkám, že to Macek udělal chytře. Mohl mu tu facku vrazit někde v zákulisí, ale on se chtěl zviditelnit. Dva ješitové si dali přes papulu.

To říkal už šéf lidovců Miroslav Kalousek.

Ten se nebije. Ten se jen modlí.

Aby se jeho strana dostala do parlamentu?

Přesně (smích). Bude to asi jen tak tak. Přitom ještě nedávno tvrdil, že KDU-ČSL bude mít dvojciferný výsledek. Ale že se divím. Pan Němec z Unie svobody, které několik let přisuzují průzkumy jeden a půl procenta, si zase nechal udělat vlastní průzkum. A podle něj unie v parlamentu bude.

Neříkejte.

Ptali se asi jen ve svém politickém klubu. Myslím, že to mají marné, i když jsou učenliví. V minulém dílu jsem politikům radila, že jsou ještě neobsazení pankáči, což by taky pár hlasů hodilo. A týden nato se Unie svobody obrátila v kampani na feťáky a sprejery.

Co jste říkala na billboard šéfa Nezávislých demokratů Železného, který tvrdí - „máme odvahu dělat odvážné věci“?

Hned jsem si doplnila: hlavně, aby nás ta odvaha zase nestála deset miliard.

Do politické satiry vám fušují sami politici. Například, když se objevil billboard s heslem: Do ODS svěží vánek vnesl Mirek Topolánek.

Víte, co je na tom nejkrásnější? Slyšela jsem, jak to dva lidé komentují: To je hrozné, co si ti politici o sobě myslí! Netušili, že to je ironie. Lidé už jsou z předvolební kampaně zblblí.

Jak vás berou politici? Jako vtipnou glosátorku, nebo jako nepříjemnou ženskou s pronikavým hlasem?

Myslím, že mě neuznávají a nadávají. Ale protože má pořad tak velkou sledovanost, nikdo se neodváží do toho moc vrtat. Mohlo by se to otočit proti nim.

Opravdu vás nikdo z politiků nikdy nepochválil, že se pobavil?

Ne. Občas naopak volají po vysílání, když se jim něco nelíbí. Ale když je potkám na ulici, tak většinou pozdraví (usměje se).

Hrozil vám někdo soudy?

Třeba ministryně Petra Buzková, volal její právník, protože jsme o jejím manželovi Kotrbovi řekli, že dostal zlatý padák za průšvih v bance. Řekli jsme sumu, která byla uvedená v médiích. Mělo to jít k soudu. Pan Šimek mu řekl, že to je skvělé, že si to natočíme a pak to odvysíláme. Odpověděl, že se poradí, a za hodinu volal, že nám paní Buzková odpustila. Načež Šimek řekl, že nechceme, aby nám odpustila, ale že pokud ta suma nesedí, tak ať řekne, kolik dostal, a uvedeme to na pravou míru a omluvíme se. Pochopitelně jsme se od nich nic nedozvěděli.

Ještě někdo si stěžoval?

Pan Knížák nám posílal faxy, že se kvůli nám nedostal do Senátu, neboť jsme ho zesměšnili. Pan Dienstbier nás nesnášel, přes noviny vzkázal, že si to s námi vyřídí. Nabízeli mi různá místa, aby se mě zbavili.

Kam?

Na různá vyslanectví, někam hodně daleko (smích). Ale nedávno jsem dostala i seriózní nabídku, abych šla do Senátu. Od nezávislých, neřeknu přesně od koho. Řekla jsem té dámě, která mi volala, že se na to necítím zralá, což ji pobavilo, byla asi o dvacet let mladší a politiku už dělala.

Takže to byla Jana Bobošíková.

Byla. (smích)

Bavila by vás ta politika?

Mě by to bavilo, ale nechci riskovat ztrátu svého jména. Se Šimkem jsme mluvili o tom, že kdybychom založili stranu, tak můžeme vyhrát volby. Pak bychom vládu svěřili odborníkům. Ale co kdyby ti odborníci něco ukradli? Tak to bude i na nás...

Co je na politice nejtěžší?

Vybrat si správné spolupracovníky, nejsou osobnosti, které by lidi dokázaly přesvědčit i o nepopulárních věcech. Nejde dělat politiku podle průzkumů veřejného mínění. To bychom pak klidně mohli třeba úplně zrušit daně. Všichni politici tam chtějí být sto let, ještě kus za důchod, proto jsou tak podbíziví. Přirozenou osobností byli snad jen Klaus a Zeman. Ještě než se začali hlídat a sklouzli k aroganci.

O jejich aroganci píše i Václav Havel ve své nejnovější knize Prosím stručně. Četla jste ji?

Pobavila mě věta, že polistopadoví politici typu Havel, Klaus, Zeman už patří do důchodu. To byl hezký šťouchanec Klausovi.

Havel se v té knize svěřoval, že se Klause bál.

To mě nepřekvapuje. Ještě když jsme s Otou Černým dělali diskusní pořad Co týden dal, pozvali jsme najednou Klause i Havla. Oba nám asi šestkrát telefonovali, ptali se pořád dokola, co říkal ten druhý. A u Václava Havla jsme dokonce byli doma, probírali jsme otázky. Nakonec to bylo na nic, protože nemá cenu připravovat dopředu diskusi, zejména s Václavem Havlem a Václavem Klausem. Ostatní řečníci zmlkli, oba měli charisma. Jednou jsme tam měli s Klausem odboráře, před debatou sliboval, jak mu to natře. Ota se těšil, jak se to rozjede. Pak přišel Klaus, přísně se podíval a odborář se na nic nezmohl. Jen kýval hlavou a říkal: Ano, pane premiére. Pak si to od nás schytal, že byl srab.

Jaká je vaše ideální strana?

Rozhodně by v ní politici měli být soudní a aspoň trochu v obraze. Aby se nestávalo třeba tohle: pana Nečase z ODS nedávno novináři oslovili, jak bude podporovat financování železniční trasy z Luhačovic do Trenčína. A on prohlásil, že to je jedna z priorit jeho strany. Přitom ta trasa vůbec neexistuje. Podobně odpověděl i pan Škromach z ČSSD, abychom byli vyvážení. Z pěti kandidátů se čtyři nechali nachytat, jen jeden prohlásil, že o tom neví a že se zeptá svého poradce pro dopravu.

Vás by bavilo dělat poradkyni?

Studovala jsem žurnalistiku v době, kdy byla v osnovách i teorie propagandy, a tam jsme se naučili věci, které platí i dnes. Takové ty komunikační strategie. Když vás někdo napadne, obvinit ho, že to je jeho hra. Když dojdou argumenty, změnit téma. Když je těžší téma, tak to odlehčíme - to už dělal Gustáv Husák, když do svých projevů dával podprsenky. Přiznat chybu, ale hned to vyvážit úspěchem. Když komunisti řekli, že zdraží sunar, tak zlevnili klavíry. A všimněte si, že podobné uvažování mají politici i dnes.

(MFDNES)