Červenec 2006

Omluvit smrt civilistů v Iráku je těžké, ale lze to

Teodor Marjanovič

Nedá velkou myšlenkovou práci to zjistit: aby Irák byl příběhem o úspěchu, nesměly by z té země pořád přicházet zprávy o zásazích amerických vojáků, při nichž hynou civilisté. Jenže nyní se s takovými případy roztrhl pytel. Vyšlo najevo, že v městě Hadísa příslušníci námořní pěchoty loni zabili 24 civilistů poté, co u jejich vozů vybuchla bomba a zabila jim velitele. V Sámaře přišla o život těhotná žena, když ji bratr vezl do porodnice a nezastavil na varovný signál. A v obci Išaki v březnu vojáci zaútočili na skrýš teroristy. Při tom prý podle irácké policie postříleli pět žen a čtyři děti. Smrt civilistů vždy vyvolá otázku, jestli ji lze omluvit.

Zvlášť když ji spáchá strana bojující za správnou věc. Byla likvidace Drážďan v únoru 1945 nutná? Dá se obhájit letecký útok na vlak se srbskými civilisty v Kosovu při útoku v roce 1999? Američané musí nejprve vysvětlit, co se stalo, a potrestat viníky. Nervozita vojáků, byla-li důvodem jejich selhání, je pochopitelná, ale neomlouvá je.

Nakonec však nezbude než shledat, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. USA tváří v tvář fanatismu něco dělají, a proto se dopouštějí tragických pochybení. Jako před jedenašedesáti či sedmi lety.

(MFDNES)