Červenec 2006

Přísně tajný archiv špionů otevřen

Luděk Navara, Jan Vaca

Tři tisíce návštěvníků za první dvě hodiny provozu. Taková je bilance návštěvnosti stránek ukazujících práci komunistické rozvědky, kterou zpřístupnil Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), který má tyto archiválie na starosti (http://archiv.uzsi.cz/). Mezi návštěvníky byli lidé z pětadvaceti zemí včetně Nového Zélandu. Byl to nečekaný zájem. „Naší snahou bylo nabídnout něco i silné komunitě někdejších emigrantů, což se snad podařilo,“ řekl mluvčí úřadu Bohumil Šrajer. Na stránkách nyní mohou lidé „listovat“ v 1989 dokumentech. Vedení úřadu se pro takový počet rozhodlo kvůli převratu před necelými sedmnácti roky, který znamenal konec komunistické tajné policie, tedy i rozvědky. Dokumenty však na stránkách budou postupně přibývat. Úřad slíbil elektronickou badatelnu pravidelně aktualizovat. „Některé spisy jsme museli dávat dohromady z více zdrojů. Část dokumentů bohužel stihlo vedení rozvědky skartovat,“ uvedl náměstek úřadu Ivo Schwarz.

Ale některé informace se na stránkách neobjeví. Chybějí na nich například určité informace o státech, s nimiž nyní udržuje Česko přátelské vztahy. Před rokem 1989 ale patřily k nepřátelským - podle žargonu rozvědky - kapitalistickým zemím. „Některé informace jsou dodnes citlivé. Třeba podrobné údaje o budovách, které ty státy dodnes užívají. Nechceme dát teroristům návod, jak na tyto objekty útočit,“ uvedl Šrajer. Mezi dokumenty, které se těší největšímu zájmu, jsou především ty, jež se týkají zahraniční emigrace. Na tu se komunističtí rozvědčíci zvlášť zaměřovali.

Sledujte Tigrida!

Pavel Tigrid, novinář a politik, vydavatel exilového časopisu Svědectví, patřil v očích československých komunistů k největším nepřátelům. Rozvědka se na něj proto zaměřovala velmi silně. Měl hned tři krycí jména. První „Leon“, které dostal ještě za svého pobytu v USA, po přesídlení do Evropy „Dárek“, od konce šedesátých let má krycí jméno „Premiér“. „Ve zveřejněných dokumentech je popisován průběh instalace odposlechu v prostorách exilového Tigridova časopisu Svědectví v Paříži,“ upozorňuje Šrajer.

Přísně tajná operace, která měla zajistit nahrávky rozhovorů z redakce, měla krycí název Akce Hnízdo. Zveřejněné dokumenty ukazují, že ji schválil přímo ministr vnitra. Odposlouchávací zařízení bylo nainstalováno na spodní straně desky psacího stolu a dvě zařízení na příjem byla v přenosném kufříku a automobilu. Akce byla úspěšná: odposlouchávací zařízení nebylo odhaleno a část nahrávek byla odvysílána Československým rozhlasem v propagandistickém pořadu Hovory z druhé strany.

Dokumenty, které jsou k této klíčové osobě českého exilu zveřejněny, jsou však jen pouhým zlomkem materiálů, jež na něho postupně komunističtí rozvědčíci shromáždili. Na to také upozorňuje badatel Radek Schovánek. „Jenom osobní svazek pana Tigrida má tři tisíce stran. To, co Úřad pro zahraniční styky a informace nyní zveřejnil, určitě není průlom,“ říká Schovánek.

Agent Dior

Dalším z exilových novinářů, který figuruje na stránkách rozvědky, je Přemysl Janýr. Na něj a na další exulanty byl nasazen z Československa agent Dior, pravým jménem Ivo Šafář, který se dostal na Západ jako falešný emigrant, aby dodával informace do Prahy. Vysazen byl do Vídně. „Byl to špičkový agent, který měl naprostou důvěru. Kontroloval kanál pro dopravu Svědectví. Byl jedním z nejdůležitějších agentů nasazovaných proti exilu,“ říká Schovánek. Šafářova minulost před emigrací byla zajímavá - dokonce byl v padesátých letech v komunistickém vězení. Dalším cílem, na nějž se zaměřila československá rozvědka, bylo Rádio Svobodná Evropa v Mnichově.

Fotograf Minařík

V materiálech rozvědky jsou na první pohled obyčejné fotografie představitelů vedení mnichovského rádia či vnitřních interiérů. Zajímavé jsou ovšem tím, že je potajmu vyfotografoval rozvědčík Pavel Minařík, který plánoval umístit do budovy rádia bombu. Jenže právě detailně rozkreslené plánky na umístění bomb už návštěvník na stránkách nenajde. Minařík je totiž za pokus o atentát na rádio trestně stíhán, a tak jsou v soudním spise. „Všechny věci, které mají trestněprávní rozměr, má už úřad vyšetřování, jsme museli předat,“ upozorňuje Šrajer. Minařík se ke svým fotografiím nevyjádřil - nebyl včera k zastižení.

Případ Pelikán

Mezi emigranty, které rozvědka v zahraničí sledovala, patřil i někdejší komunistický funkcionář Jiří Pelikán, který zůstal v roce 1969 v Itálii. Stal se poslancem Evropského parlamentu za socialistickou stranu, především vedl exilový časopis Listy. Jeden ze zveřejněných dokumentů popisuje schůzku Pelikána se spolupracovníkem komunistické rozvědky. Pelikán však nevěděl, o koho jde, věřil, že mu pomůže do Československa dopravit jeho časopis. „Pelikán je neustále hlídán třemi muži osobní ochranky. Má strach, což ve styku dost otevřeně dává najevo. Stále se domnívá, že ho chce někdo zlikvidovat,“ uvádí se ve zprávě z roku 1971. Nebylo divu. Rok předtím se stal terčem bombového útoku. Podrobnosti k němu na stránkách už nejsou.

(MFDNES)