Červenec 2006

Kanyza to má za sebou

Emanuel Mandler

Pravděpodobně to má opravdu za sebou. Je uveden v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti, ale soudkyně Jaroslava Lobotová usoudila, že jeho záznam má být vyškrtnut ze seznamů StB. Neuvěřila svědectví někdejšího poručíka StB, který tvrdil, že Kanyza vázací akt podepsal a donášel (toto svědectví prý obsahovalo značné mezery – po třiceti letech!); soud se také domnívá, že pro člověka, který se jmenuje Jan Kanyza, není krycí jméno Honza logické. Historikům se rozsudek nelíbí. Podle Pavla Žáčka je špatné, že soud nepřizval k projednávání případu žádného znalce a neprostudoval dostatek archivních materiálů. Tento historik se domnívá, že rozsudek přemazává historii.

Opravdu, přemazává, a není to poprvé. Přitom seznam spolupracovníků StB je historický dokument a manipulace s jeho obsahem je nepřípustná. Dosavadní manipulace nastolují přinejmenším tři otázky:

První otázka zní: jak se dívat na osoby uvedené v seznamech? Pokud jsou tyto osoby v seznamu pouze uvedeny a nic víc, víme o dotyčném jenom to, že je v seznamech spolupracovníků. Zápis v seznamu získá opravdovou závažnost, teprve když se v dalších dokumentech objeví dosud neznámé údaje. V důsledku obhajoby „osob ze seznamů“ ze strany komunistů a také v důsledku místy až neracionálních kampaní antikomunistů se smazaly rozdíly mezi udavači a lidmi zapsanými víceméně formálně. Dnes to došlo tak daleko, že těžký agent StB, který donášel za peníze, může být předsedou významné politické strany.

Pokud jde o herce Kanyzu, není to vše zcela jednoduché. Vázací protokol chybí (opravdu?), ale je zřejmé, že Kanyza kontaktoval s StB přinejmenším 88krát, ale možná i více než 100krát, a také že v 80. letech projevil laxnost vůči StB a ministerstvo vnitra spolupráci s ním zrušilo. Z toho hlediska je velmi závažná okolnost, že soudkyně nevěřila důstojníkovi StB, který potvrdil, že Jan Kanyza podepsal vázací protokol. Je možné zrušit spolupráci, která neexistuje?

Tím se dostáváme k druhé otázce: jakým právem mohou naše soudy rozhodovat o “správnosti“ zápisů StB? Tyto zápisy prostě existují – o tom, zda to či ono krycí jméno je „logické“, rozhodovali tehdejší pracovníci StB, ne dnešní soudci. Soudy musí vycházet z autentických dokumentů. Když samy v nich dnes škrtají, poškozují jejich autentičnost.

A poslední otázka: jak je možné pořádat jakékoli posouzení těchto otázek bez přizvání znalců, hlavně historiků? Jde přece nejen o posouzení dokumentů, ale také hodnověrnosti svědeckých výpovědí. Řekněme, že někde najednou spadne solidně vypadající dům. Mohl by soud rozhodnout, čí je to vina, bez posudku odborníka z oboru statiky? Bez posudku znalce ztrácejí rozsudky v záležitostech spolupráce s StB důvěryhodnost. A to tím spíš, že v případě osob na veřejnosti známých a oblíbených, zapsaných v rejstříku svazků, soudy uznávají často (a zdá se, že rády) jejich „nevinu“ – že s StB nijak nespolupracovali.

Období vlády komunistů těžce morálně poškodilo naši společnost. Pokud jde o StB, poškodilo morálně nejen ty, kteří s ministerstvem vnitra spolupracovali, ale i ostatní. Po listopadu 1989 se ukázalo, že problémy vznikly i mezi mnoha činiteli, kteří mají o těchto osobách rozhodovat (viz neustálé diskuse o lustračním zákonu). Na různých stupních veřejné správy v předlistopadovém období stáli lidé, kteří spolupracovali s komunistickým režimem. Pravda, často „museli“, v některých případech se však tato spolupráce nelišila od spolupráce osob, které jsou v seznamech. Jak se v tom všem máme vyznat my, prostí občané?