Červenec 2006

Nepříjemné přírodní počiny

Ota Ulč

Sice jsme pány planety, ale přírodním živlům pořád nedovedeme pořádně poručit. Ve vládním systému takovém či onakém, státům jakkoliv mocným vesměs nezbývá, než úkazům přihlížet a kapitulovat. Žádná země nepředčí Japonsko v důkladnosti, s níž se snaží bránit živlům. Stavitelé dovedou stavět mrakodrapy, odolávající notným otřesům, jinde by se rozsypaly, a přesto sebevětší úsilí nestačí.

V San Francisku se 18.dubna 2006 připomínalo sté výročí zemětřesení, následované požárem, s výsledkem, že polovina oné pohledné metropole přestala existovat. Oznámený počet ztracených životů byl pouze 503, ale teď se dozvídáme, že jich bylo aspoň osmkrát tolik a onu podhodnocenou cifru zavinil magistrát, se záměrem neodradit lákané investory.

Politika, politika. Za loňský hurikán Katrinu a následné fiasko městské správy v New Orleansu, natolik neschopné, že ani nedovedla využít k evakuaci víc než 400 nečinných školních autobusů, byl zejména kaceřován tisíc mil vzdálený G. W. Bush, jemuž lze snad přišít odpovědnost i za výskyt horečky omladnic.

V České republice, v předvolebním klání 2006 v povodněmi poněkud postiženém Ústí nad Labem, zčásti pak dočasně pod Labem, se utkal premiér Paroubek s místním protikandidátem Gandalovičem, se vzájemným obviňováním z odpovědnosti.

V dobách budování vědeckého socialismu jsme to měli jednodušší: média přírodní nepřízně ve vlasti, jakož i v ostatních zemích tábora míru, pomíjela, ale věnovala jim bedlivou pozornost, pokud se udály kdekoliv v kapitalismu, na druhé straně barikády třídně rozděleného světa. Plzeňský stranický deník, příhodně nazvaný Pravda, referoval o povodních v americkém Ohiu, aniž pokládat za relevantní informovat čtenáře, že kvůli záplavám se jejich vlastní redakce musela vystěhovat ze svých prostor. Vědečtí ateisté tak vlastně předkládali důkazy o nadpřirozených silách, trestajících imperialisty a vykořisťovatele.

Unikátního výkonu dosáhli Číňané v roce 1976, poté co město Tangšan postihlo zemětřesení s dosud rekordním počtem obětí: přes čtvrt milionu mrtvol. Tangšan je, či spíš byl městem nedaleko od Pekingu, a moc tehdejší totality byla tak značná, že se o události nesmělo psát, nesmělo se o ní vědět, takže jakoby se vůbec nestala. Vážnost události doprovázel významný politický podtext: Číňané si na náboženství příliš nepotrpí, ale pověrčiví jsou hodně. V tamější historii značnou váhu má takzvaný „mandát nebes,“ s opakovanou tradicí, že přírodní katastrofa (ať už zemětřesení, tajfuny, povodně, sucha, následná neúroda a hladomor) jsou pokynem smést vládce, zbavit se dynastie. A za pár týdnů po Tangšanu, velký kormidelník Mao Ce-tung, architekt přemnoha otřesů včetně oné velké kulturní proletářské revoluce a též velkého skoku vpřed, najednou byl nebožtík, éra končila.

O Vánocích 2004 se česká veřejnost a též český jazyk obohatily výrazem tsunami (cunami) – pohromou, zasáhnuvší řadu asijských států a ostrovů. Nejhůř dopadla severní část Sumatry, oblast Aceh, tak důkladně zničená, že tamější povstalci, po řadu let usilující o nezávislost v boji proti indonéské nadvládě v Jakartě, dalšího úsilí zanechali a po takové devastaci raději přistoupili na pohřební mír. Všeho všudy, tato tsunami stála víc než 120.000 životů.

Přitom je to mořská vlna, někdy jen i pod metr vysoká, i jen deset centimetrů, ale valící se téměř rychlostí tryskového letadla s vehemencí obrovských plně naložených vlaků. Do pohybu ji dá podmořský sopečný výbuch s následkem, že vlna třeba dorazila k japonskému ostrovu Hókkaidó, tam vymrštila lodi na pevninu a z téže pevniny smetla do hlubin lidi, automobily, domy.

Zdroj smrtící síly může být vzdálen tisíce mil od místa konečné zkázy. Jedna taková vlna se rozjela přes Pacifik – od Aleutských ostrovů směrem k Havajským. Sdělovací prostředky varovaly domorodce, kteří ale zprávu pokládali za aprílový žert. Tento nikoliv žert zabil veletucet lidí.

Jindy se tsunami vydá na cestu přes Pacifik opačným směrem – od břehu Chile v Jižní Americe - až dorazí do Japonska s příslušně nepříjemným dopadem. Před lety jsem nějaký čas pobýval v Mikronésii. Do ní patří též Marshallovo souostroví, mrňavé ploché atoly, kde se též konaly atomové pokusy v končině teď světoznámého jména Bikini. Největší atol v té oblasti se jmenuje Majuro. Tam se domorodci v očekávání tsunami nebo značně častějších tajfunů přivazovali k odolným palmám v pokusu přežít blížící se spoušť.

Jako ještě zkázonosnější než tsunami se prozatím prosadil cyklon, který v roce 1970 v Bangladéši způsobil ztrátu 300 tisíc životů. A prozatím největší přírodním tragedii na této planetě nezpůsobil vítr, ale voda. V Číně v roce 1931 při povodních zahynulo úděsné množství 3,7 milionů lidí. Nejeden suverénní stát, člen OSN, nemá tolik obyvatel.

Propojené události našeho světa: úkaz, v jihoamerických vodách pojmenovaný jako El Niňo, nepříjemně zašmodrchal meteorologické podmínky v mnoha zemích. Výbuch sopky St. Helen’s v severoamerickém státu Oregonu rovněž leckde zanechal své stopy. Sopka Pinatubo na Filipínách uspíšila politicko-strategické rozhodnutí vlády ve Washingtonu zlikvidovat své dvě nejvýznamnější vojenské báze v celé jihovýchodní Asii.

Neštěstí s neodvratitelným dopadem nezpůsobuje výlučně macecha příroda, ale i člověk. Může tak učinit neúmyslně, jak se stalo v Černobylu a se škodami se museli vyrovnávat zemědělci v severní Itálii a Laponci v severní Skandinávii. Nebo to může být i čin hanebně úmyslný, jak světu prokázal Saddám Husajn zapálením několika set ropných věží. Jedovaté výsledky vítr odvál do jižní Asie – Indie a Bangladéše, kde svých starostí s ničivými živly mívají zpravidla víc než dost.

Adresáti nekontrolovatelných živlů nemusejí jimi jen trpět, ale mohou na nich i vydělat. Tato pozoruhodnost má své počátky v Africe, oné údajné kolébce všeho lidstva, odkud většina našich prapředků raději odpochodovala a my bychom jim proto měli být značně vděční. Afrika je vskutku ve zbídačeném stavu a nebude to hned tak brzo lepší. Saharská poušť se rozrůstá jižním směrem, přibývá sucha a následného hladomoru. A do toho všeho se opírá vítr, vanoucí západním směrem přes Atlantik. S sebou nese miliony tun úrodné půdy. Ze Senegalu, Mauretánie, Mali, Alžírska a Maroka obohacuje karibské ostrovy a Floridu. Když v Miami v létě prší a někdo by mínil lapat vodu do kbelíku, na dně pak najde červenou africkou zeminu.

Miami ji nepotřebuje, ale velmi k dobru přijde v Brazílii, handicapované nedostatkem zemědělsky užitečné půdy. A právě tam se tyto dary valí. V průběhu sezony dešťů východní část amazonské oblasti obdrží gratis 13 milionů africké výživné prsti. Jak se potom s těmito výsledky vypořádat, náhrady se domáhat?

Každý den se na světě uskuteční kolem 70 zemětřesení, většinou jen zemětřeseníček, pouze zaznamenaných citlivými přístroji. Teď v souvislosti se stým výročím katastrofy v San Francisku, odborníci poskytli předpovědi, že repríza události se nejen může uskutečnit, ale zcela určitě k ní dojde. A ta třeba překoná všechny předchozí rekordy.