Červenec 2006

Miranda aneb Právo nevypovídat

Vše, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám. Tato zatýkací výstraha je známá z detektivek a mnozí mají pocit, že platí odedávna. Že právo nevypovídat proti vlastní osobě je odnepaměti ukotveno v trestních kodexech demokratických zemí a u nás bylo zavedeno až po listopadu 1989.

Není tomu tak. Uplyne teprve čtyřicet let ode dne, kdy o něm rozhodl americký Nejvyšší (ústavní) soud v kauze Miranda versus Arizona. Pro leckoho šlo a stále jde o sporný postoj, o formalismus podobný tomu, před jakým po 11. září 2001 varovaly noviny doslova takto: Kufříkovou jadernou bombu nalezenou bez povolení k domovní prohlídce by soud neuznal jako důkaz. Ale „pravidlo Miranda“ platí přes veškeré zpochybňování dodnes – zejména díky televizi: právě televizní detektivky ho rozšířily do obecného povědomí nejenom v USA, ale i ve světě. A americká angličtina se obohatila o sloveso „mirandovat“ (to mirandize) – vysvětlovat podezřelému jeho práva.

Ernesto Miranda, 22letý Arizoňan se základním vzděláním, byl v roce 1963 zatčen kvůli loupeži, únosu a znásilnění. Při policejním výslechu o svých činech vypovídal, při soudním procesu obžaloba předložila jako důkazní materiál pouze ony výpovědi a Miranda byl za únos a znásilnění odsouzen na dvakrát 30 let s možností propuštění po 20 letech. Jenže jeho obhájce Alvin Moore se odvolal a případ se dostal až k Nejvyššímu soudu USA, který 13. června 1966 rozhodl takto: donucovací povaha policejního vyšetřování ve vazbě vytváří takové podmínky, že podle Pátého a Šestého dodatku ústavy nelze přijmout jako důkaz výpověď, pokud podezřelý nebyl předem poučen o svém právu nevypovídat a nároku na přítomnost právního zástupce. Na okraj: zmíněnou „donucovací povahu“ výslechu ilustroval soudce Earl Warren tím, že citoval z policejních vyšetřovacích manuálů. Rozsudek nad Mirandou byl zrušen.

(Respekt, www.respekt.cz)