Červenec 2006

Český rozhlase, roň slzy! Tvé nezávislosti je konec

Marek Wollner

Moderátor Českého rozhlasu Aleš Cibulka se dopustil neodpustitelného profesního selhání. Ve chvíli, kdy se zpěvačka a novinářka Yvonne Přenosilová nadechovala, aby ze svých úst vypustila nelichotivá slova o premiérovi, měl mladý muž okamžitě zakročit. Měl této svobodomyslné, nepoddajné dámě rychle dlaní zacpat ústa. Nebo ji měl aspoň umravnit slovy. Jak prohlásil šéf stanice Český rozhlas 2 Jiří Vejvoda, „měl Aleš zareagovat otázkou, zda jí taková přirovnání nepřipadají nesprávná“.

Aleš (on to přece pan Vejvoda s tím klukem myslí „po tátovsku“ dobře) místo toho mlčel, a ta nezodpovědná slova vyletěla do éteru jako bomba. Bez filtru, bez korekce, bez jakéhokoliv tlumítka! Jakou spoušť musela napáchat v myslích nebohých, dezorientovaných posluchačů! A co teprve chudák pan Vejvoda?! S okousanými nehty seděl s hlavou v dlaních a napjatě sledoval displej svého mobilu, čekaje každou chvíli sprchu „shora“. Odkud přesně, to nevíme. Nevíme ani, jestli sprcha opravdu přišla, nebo jestli pan Vejvoda konal s preventivní horlivostí, když Cibulku z rádia okamžitě vyhodil. Trest veřejně schválil i generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík.

Bylo by trapné přistoupit na diskusi, zda Aleš Cibulka udělal, nebo neudělal chybu. Nepatří a nechce patřit ke šťouravým, agresivním novinářům, kteří mají ambici své hosty nachytat na hruškách. Za pět let, kdy svůj pořad v rádiu moderuje, by snad jeho šéfové Cibulkův styl měli znát. Ostatně ve svých necelých třiceti letech toho má z novinářského hlediska za sebou daleko víc než oba tito vystrašení pánové dohromady. Ale i kdyby Aleš Cibulka výše zmíněnou otázku položil, co by se změnilo? Odvolala by „prostořeká Yvonne“ svá slova? V roce 1968 přece neodešla ze země proto, aby si dnes nechávala dávat do úst roubík od redaktorů o dvě generace mladších! Své neučesané výroky by tedy patrně ještě více rozcuchala, načež by Cibulka musel zase reagovat, a tak dále a tak dále, až by se z Aleše Cibulky stal úplně jiný typ moderátora a z jeho pořadu s výmluvným názvem Host do domu úplně jiný pořad - třeba s názvem Výslech.

Ale pozor! Mít za mikrofonem drsné moderátory, to je to poslední, co by si pánové Kasík a Vejvoda přáli. Šéfové Českého rozhlasu se jen pokoušejí zavést v české veřejnoprávní žurnalistice presumpci viny. Princip, že novinář nese odpovědnost za každé slovo svého hosta, i kdyby to byl host sebevíc hodný respektu a uznání. Ne, to není abstraktní otázka vyváženosti. To je zcela konkrétní otázka servility pánů Vejvody a Kasíka. A servilita je vlastnost, která se s novinářskou branží bytostně nesnáší.

(MFDNES)