Červenec 2006

Rusko über alles

Alexandre Gajdamacký

Dubnový rekord v počtu rasových vražd dokládá, že nacionalismus se stává realitou. Rusko drží Evropu pod krkem svou ropou i plynem a diktuje podmínky. Taková je realita vnímání východní říše, jak to právě dosvědčil čtvrteční summit EU - Rusko v Soči. Jenže v Rusku posilují i jiné, dnešní Evropě nepříjemné tendence – pro leckoho paradoxně nacismus. V sobotu se o tom přesvědčil šéf parlamentního klubu německých Zelených Volker Beck, který se v Moskvě zúčastnil setkání na ochranu sexuálních menšin a přímo před televizní kamerou ho zmlátili pravicoví radikálové.

Pole obdělané pro skinheady

„Fašismus je hrozbou pro budoucnost Ruska“, tak znělo motto konference na téma ochrany lidských práv, která se konala v Moskvě před týdnem a mimo jiné vyzvala státní moc, aby přestala fašistům napomáhat a uvědomila si odpovědnost za osud země. Účastnilo se jí více než 150 představitelů nevládních organizací, mládežnických seskupení, politických stran, expertů a novinářů. Předsedkyně Moskevské Helsinské skupiny Ludmila Alexejevová prohlásila, že dnešní fašismus má jinou tvář než ten, s nímž se bojovalo v polovině 20. století, podobá se spíše „zhoubnému nádoru“ ruské společnosti. Alexejevová považuje heslo „Rusko pro Rusy“ za smrtelně nebezpečné pro mnohonárodní stát, neboť vystavuje obrovskému riziku jeho celistvost.

Ideologii převahy Rusů nad jinými národy aktivně propaguje několik politických organizací. K nejznámějším patří Hnutí proti ilegální imigraci, Eurasijský svaz mládeže a blok hnutí Vlast, které uspořádaly v Moskvě vloni 4. listopadu „Pravý pochod“. Stejné akce prováděla již na podzim 1993 dnes formálně neexistující Ruská národní jednota (RNJ) Alexandra Barkašova. Tato seskupení jsou sice proti fyzickým útokům na „cizince“, ale o to více se věnují politickým prohlášením a mítinkům. Do sféry jejich vlivu ovšem patří i méně početné tzv. slovanské radikální organizace, které například obstaraly v roce 2005 ozbrojené přepadení vozu ruského magnáta Anatolije Čubajse (březen) a výbuch ve vlaku Groznyj – Moskva (červen).

Na tomto politiky pečlivě obdělaném poli pak řádí skinheadi. Ti jsou podle údajů policie organizováni do lokálních a nejednotných skupin, většina z nich (kolem 35) v Moskvě a Petrohradě. Moskevská policejní databáze disponuje seznamem jen tisícovky „vyholených hlav“. Petrohradská hlavní správa ministerstva vnitra je méně optimistická – její statistiky zahrnují minimálně 12 tisíc skinheadů sjednocených do 20 skupin.

Úřad pro boj s organizovaným zločinem a terorismem při ministerstvu vnitra vede záznamy o 150 extremistických skupinách s celkovým počtem 5 tisíc členů. Ale Moskevská kancelář pro lidská práva a jiné nevládní organizace mají za to, že skinů je v zemi desetkrát více – 50 až 70 tisíc. Ať už je jejich přesný počet jakýkoli, činí se tak, že si toho všímá i světový tisk, naposledy například list The Sunday Times.

„Inženýr Dýka“ a další

Před měsícem proběhlo přísně utajené lesní setkání skupiny militantních ruských neonacistů 100 kilometrů na jihovýchod od Moskvy. Kolem 50 zaťatých příznivců Adolfa Hitlera po tři dny nadšeně cvičilo s atrapami kalašnikovů a vyměňovalo si názory na to, jak nejlíp se zbavovat přistěhovalců – zejména těch s tmavou pletí.

„Delegáti“ se rozmístili ve stanech pod vlajkami Národně-socialistické společnosti – svastika na červenobílém poli. Zkušení instruktoři jim podrobně vykládali, jak zacházet se samopalem, nožem a obuškem. Večer „romanticky“ zapalovali pochodně, vyměňovali si navzájem nacistické pozdravy, skandovali hesla na počest Hitlera a – překvapivě – řečnili o etnických Rusech jako o „rase pánů“. S tím posledním by vůdce třetí říše asi jen stěží souhlasil. To ostatní zní už víceméně přijatelně pro nacistu jakéhokoli původu. „Musíme vyvraždit všechny černé imigranty!“ prohlašuje jeden z nejradikálnějších skinheadů přezdívaný Dýka. Má pověst opravdového borce: nezaměstnaný stavební inženýr chodí po ulicích ozbrojen 25 centimetrů dlouhým loveckým nožem; během poslední potyčky s rovněž ozbrojeným Tádžikem utrpěl četná zranění. Pro účastníky nacistického táboráku je legendou „odboje proti úhlavnímu nepříteli“.

A výsledek? Pro ilustraci: 12. března ve vlaku Monino–Moskva skupina puberťáků v černých bundách podřízla cestujícího Roberta Ferojana (23) a surově zmlátila jeho sestru Maju Čalojanovou (20). Vzápětí bylo pět skinheadů zatčeno, při osobní prohlídce u nich policisté objevili Hitlerův Mein Kampf a barkašovské příručky Pro účastníky masových nepokojů a rvaček.

Nacionalismus se stává každodenní realitou Ruska. Jen letos v dubnu byl spáchán rekordní počet rasových vražd – 9. Nevládní organizace Sova jich za loňský rok v Ruské federaci zaznamenala 28, ale Amnesty International se domnívá, že skutečný počet je mnohem vyšší: policie statistiky často snižuje tím, že podstatnou část případů registruje jako obyčejné „výtržnictví“. AI ve své výroční zprávě varovala, že rasismus se v ruských městech „vymyká kontrole“. Renomovaná mezinárodní organizace tentokrát vůbec nešetřila Kreml. Její experti tvrdí, že se státní moci nedaří nacistické hnutí potlačit. Pro vládu je zase neúnosné přiznat, že stát, který před více než 60 lety zničil hitlerismus a ztratil přitom 28 milionů občanů, se nyní může považovat za semeniště nových obdivovatelů „šíleného Adolfa“.

Imigranti se brání

O tom, že místní úřady nebezpečí extremistických skupin podceňují, informuje i ruský server www.gazeta.ru. Nelze totiž zapomínat ani na reakce samotných cizinců: například studenti s tmavou pletí, ale i lidé pocházející z republik Střední Asie a Kavkazu se snaží bránit na vlastní pěst. Experti nevylučují ani masová rasová střetnutí v ruské metropoli. V budoucnu by se Kremlu mohla situace vymknout z rukou a vést k ozbrojenému odboji ze strany přistěhovalců z Kavkazu, Střední Asie a afrických zemí.

Již rok v moskevském Lumumbově Institutu přátelství národů fungují dobrovolné oddíly Afričanů. Právě díky aktivitě těchto „Černých panterů“, vynikajících tělesnou konstitucí a vytrvalostí, během uplynulého roku v Moskvě značně poklesl počet přepadení afrických studentů. Co nevidět je možné očekávat něco podobného u Tádžiků, kteří mají dobrou průpravu skrze své zkušenosti z občanské války ve své republice.

Komu to vlastně slouží

Podle názorů samotných skinheadů se současný zájem o toto téma v Rusku uměle provokuje ve prospěch jistých politických sil. Jeden ze zakladatelů hnutí v Petrohradě Arťom Talakin, jenž si odseděl jeden rok ve vězení za podíl na přepadení a surovém zmrzačení občana Ázerbájdžánu a nyní se vydává za experta na extremistické organizace, říká: „Plešatíci ty černochy vůbec nepotřebují… Někdo je ale na to nasměroval, protože má velký zájem o destabilizaci situace. Nejspíše to budou síly, které nejsou spokojeny s dnešním státním režimem.“

Podobné myšlenky podporuje i šéf Centra strategických výzkumů náboženství a politiky moderního světa Maxim Ševčenko: „Před několika lety řada tzv. politických technologů dostala zakázku – vytvořit v Rusku národní ideologii v mládežnickém prostředí. Od té doby se už nemohou zastavit. Je to výhodné i pro policii – dostává dodatečné peníze pro boj s nacionalisty. A zájem o to mají i některé zahraniční zvláštní služby, které se snaží, aby Rusko nebylo tolik přitažlivé pro muslimský svět. Muslimové zkrátka musí vidět v Rusku svého xenofobního nepřítele.“

A pak je tu ještě jeden pohled. Vyhrocení rasového tématu v Rusku by mohlo vést k vyhlášení mimořádného stavu před parlamentními, a hlavně prezidentskými volbami. K politickému zdroji problému se v rozhovoru pro televizní stanici Ren přiklonil i Dmitrij Rogozin, jeden z politiků prosazujících národní myšlenky: „Volby let 2007 a 2008 se odehrají ve znamení boje státní moci s fašisty. Kreml to potřebuje proto, aby mohl přesvědčit Západ, že sice volby byly nedemokratické, ale za takových dramatických podmínek jiné být prostě nemohly. Fašisté v Rusku nejsou. Státní moc je uměle vytváří za tímto účelem.“

Krvavý duben v kostce

6. duben, Voroněž – zemřel surově zmlácený Vietnamec;

7. duben, Petrohrad – zastřelen student ze Senegalu;

8. duben, Moskva – obuškem zabita holčička asijského zevnějšku;

8. duben, Moskevská oblast – z vlaku vyhozen tádžický dělník;

13. duben, Volgograd – ubiti dva Romové;

16. a 22. duben, Moskva – podříznuti 19letý protifašistický aktivista, tádžický stavbař a občan Arménie.

(Respekt, www.respekt.cz)