Červenec 2006

Kouzlo Angely Merkelové

Anneke Hudalla

Jde od úspěchu k úspěchu, ale líbánky brzy skončí. S láskou je to známá věc: tři měsíce, říká se, a růžové brýle spadnou. V politice to platí dvojnásob. Úpadek začíná ihned, jakmile nový premiér převezme funkci. A už po několika měsících nevypadá nová vláda o moc lépe než ta stará. Proto je pozoruhodné, co se odehrává v Německu. Angela Merkelová je ve funkci už téměř půl roku, a přesto se mezi Němci těší nevídané oblibě. I když loni v září dalo Merkelové svůj hlas jenom 35 procent voličů, dnes s novou kancléřkou souhlasí 70 procent populace. Kde se tato překvapující popularita bere? Odpověď kupodivu úzce souvisí s bývalým kancléřem Gerhardem Schröderem.

Alfa-samci a Bummelzug

„Schröderova éra byla jízdou na horské dráze,“ napsal v listopadu Herbert Prantl v Süddeutsche Zeitung. „Strmý vzestup, strmý sestup, senzační zatáčka. Někdy spolujezdci sténali, někdy diváci ječeli – buď nadšením, nebo děsem.“ Posledních dva a půl roku Schröderovy vlády Německo opravdu žilo v neustálém politicko-emocionálním stresu. Po spíše ospalém prvním kole neminul od roku 2003 týden, kdy by se členové vlády přes média vzájemně nenapadali a nekritizovali. Skoro každý měsíc se diskutovalo o nových rozsáhlých škrtech v účetních položkách „má dáti“ sociálního státu. Přitom po dramatických výrocích často následovaly skromné činy. A nad každodenním politikařením trůnil kancléř, jehož demonstrativní samolibost a rétorická nedotknutelnost dráždila i mnoho příznivců.

Za vlády Angely Merkelové je všechno jinak. Německo zažívá pohodlnou jízdu „Bummelzugem“ neboli velmi pomalým vlakem: žádný důvod k panice, žádná zvýšená výroba adrenalinu. A to je očividně to, po čem většina Němců momentálně touží.

Nejnápadnější změna, kterou Merkelová v porovnání se Schröderem do německé politiky zavedla, je úplně nový styl řízení. Merkelová nepolarizuje, nýbrž smiřuje. Nesnaží se v každé debatě za každou cenu dominovat, ale čeká, co řeknou ostatní. Zatímco Schröder své odpůrce často umlčel nepříliš demokratickým „basta!“, Merkelová se ptá a poslouchá. Časy, kdy každou schůzi vlády ovládali „alfa-samci“ Schröder, Fischer a Schily, jsou pryč, řeklo Süddeutsche Zeitung několik členů stávajícího i Schröderova kabinetu. Je tento nový styl řízení způsobený tím, že šéfem je žena? Nese socialistická výchova nové kancléřky odpovědnost za to, že Merkelová nemá potřebu být vždy a všude jedničkou? Anebo je to snad Merkelové přírodovědecké vzdělání (fyziku), v čem hledat vysvětlení faktu, že tato žena má zájem především o věcná řešení problémů? V posledních měsících německá média podrobně prodiskutovala každý uvedený faktor. Ale ať už je to jakkoli: Němci jsou prostě rádi, že se jim vláda každý den veřejně nehádá, ale snaží se vyřešit názorové odlišnosti nejprve za zavřenými dveřmi, než se rozhodne obtěžovat voliče podrobnostmi nějaké nové daňové reformy.

Líbánky o přestávce

Nová harmonie však není jenom osobní zásluhou kancléřky – má také hodně co činění s politickou taktikou. A právě tady leží druhý důvod oblíbenosti Merkelové. Již při vzniku velké koalice si byli všichni zúčastnění vědomi, že společný jmenovatel, na kterém se CDU a SPD shodnou, je dost nicotný. O mnoha důležitých projektech, se kterými začala Schröderova vláda, se v koaličních dokumentech nového kabinetu nic nedočteme, protože mezi partnery se nenašla shoda. Proto se obě strany domluvily, že až do jarních zemských voleb nebude nikdo tyto „horké brambory“ vytahovat. Výsledkem je popsaná harmonie. Cenou za to je skutečnost, že nová spolková vláda dosud příliš nepřispěla k ukončení proslulé „stávky reforem“. Hluboce ztrátové zdravotnictví, reforma trhu práce, redukce byrokracie – nejžhavější problémy dále čekají na řešení. Merkelová dopřeje Němcům „přestávku“ v globalizaci, komentoval tuto taktiku Der Spiegel. „A voliči se zasněně oddávají naději, že Německo snad zvládne obrat, aniž by to moc bolelo a aniž by muselo příliš mnoho změnit.“

Dosavadní úspěch Merkelové se tedy zakládá především na negaci: Merkelová není Schröder. Působí skromně a věcně. Zajišťuje dobrou náladu. A Německo se pod jejím vedením stalo tak nějak pohodlnějším. Dokonce i v zahraničí dělá Merkelová lepší dojem, než se mnozí domnívali. Především její kritický, ale loajálnější přístup ke Spojeným státům jí přinesl hodně uznání. A s neskrývaným překvapením otiskla německá média výroky zahraničních premiérů, že na bruselském summitu EU v prosinci zaujala německá kancléřka nejen svou profesionalitou, ale také vtipem.

Přesto lze pochybovat o tom, že by „líbánky“ mezi Němci a jejich novou kancléřkou trvaly další dlouhé měsíce. Nejpozději s prvním obratem vlády k důležitým reformám skončí. „Malé kroky“, které Merkelová ve svém prohlášení vlády v listopadu oznamovala jako strategii pro příští čtyři roky, by se postupně měly zvětšovat – jak v Süddeutsche Zeitung žádal stranický kolega Merkelové, ministr vnitra Wolfang Schäuble. Bylo by velkým překvapením, kdyby přitom koalice nepřišla o svůj dosud tak harmonický pochodový krok.

(Respekt, www.respekt.cz)