Červenec 2006

Zabití na útěku, další prosím

Jan Kovalík

Hlídá inspekce vnitra zločin, nebo ho kryje? Vypadá to jako pořádná porce smůly: ti chlapi přišli do práce odkroutit si běžnou policejní službu a večer skládali uniformu do skříně jako podezřelí spolupachatelé zločinu. Přitom neudělali nic než že stáli a koukali. Bohužel na to, jak jejich kolega mlátí ženu. A v tom je ta smůla: fotografii policistů sledujících bití političky Kateřiny Jacgues přinesla všechna zdejší média a policejní prezident oznámil, že si na skupinku přihlížejících posvítí. O tom, zda nečinností spáchali zločin, má rozhodnout Inspekce ministra vnitra. Tedy spolek hnaný právě v těchto dnech občanskými aktivisty před Ústavní soud se závažným obviněním: že pracuje na politickou objednávku. A nutno dodat, že čerstvý zásah inspektorů proti policejnímu týmu vyšetřujícímu možnou korupci špiček ČSSD toto podezření značně posílil.

Hlídači našich hlídačů

Dámy a pánové spěchající po majestátních schodech budovy v pražské Střelniční ulici mají vážné tváře odpovídající jejich vážnému úkolu: musí dohlížet na ty, kteří dohlížejí na nás na všechny. Jsme v sídle Inspekce ministra vnitra, oddílu policistů, kteří stojí mimo policejní sbor a jsou odpovědní přímo šéfovi resortu. Pokud se vyskytne podezření, že se kterýkoli policista dopustil trestného činu, putuje případ rovnou sem do ministerského chrámu ve Střelniční ulici. Tady jej inspektoři „prověří“ – a rozhodnou, jestli se jedná o trestný čin, nebo přestupek. V prvním případě postoupí případ státnímu zástupci s návrhem na obžalobu, v druhém případě jej odesílají na oddělení kontroly a stížností a to jej pak postoupí nadřízenému policejního provinilce. Problém je ten, že inspekce stejně jako policie spadá pod ministerstvo vnitra. Kontrolovaní i kontroloři mají tedy stejného nadřízeného. Tento model kontroly byl převzatý ještě z dob komunismu a od počátku demokratické éry vykazoval znatelné vady na kráse. „Po revoluci nás nikoho nenapadlo, že to nebude fungovat. Pochopil jsem to ale hned po několika měsících po nástupu do vnitra, když jsem musel vyhodit celé vedení inspekce, kvůli brutálnímu zákroku policistů proti demonstraci na Velké pardubické. Inspekce to odmítala vyšetřit,“ vzpomíná někdejší ministr vnitra Jan Ruml. Ve vedení inspekce se za Rumla vystřídali čtyři lidé a vždy to mělo stejný konec: podezřelé vazby na kamarády ve sboru. Bylo jasné, že se musí přistoupit k systémové změně. „Před svým odchodem jsem jednal s ministrem spravedlnosti o oddělení inspekce od vnitra, ale nakonec jsme to nestihli,“ říká Ruml.

Změnu nepřinesli ani sociální demokraté, kterým o to ale, nutno dodat, ani nešlo. Jejich stínový ministr vnitra Jaroslav Bašta ještě před příchodem k moci oznámil hlavní stranický cíl v tématu vnitra: vytvořit policii, která bude poslouchat politickou hlavu resortu. „Mohu totiž věřit jedině takovému sboru,“ prohlásil Bašta v roce 1996, „na který mohu osobně dohlédnout a jemuž mohu přikázat, aby případy opravdu dotahoval do konce.“

Převodní pákou stranické politiky se v týmu inspekce stal jeho nový šéf Mikuláš Tomin. Za něj dostala inspekce podobnou nálepku jako většina tuzemských policejních pracovišť: že v důležitých případech pracuje zásadně podle politické objednávky. Tomina po šesti letech pobytu ve funkci vystřídal v létě 2004 Miroslav Borník, další osobnost vytažená do nejvyšších pater policejní hierarchie dlouholetým šéfem vnitra Stanislavem Grossem. Dlouholetý policista Borník se vrátil do služby z ústraní, kam se uchýlil v druhé polovině 90. let, když vyšlo najevo, že tento vyšetřovatel před listopadem legalizoval svým podpisem výpovědi vymlácené estébáky při nezákonných výsleších z demonstrantů během tzv. Palachova týdne. (Borníkem posvěcené výpovědi se pak staly součástí obžalovacího spisu, na jehož základě skončil ve vězení třeba Václav Havel.) Na námitky kritiků, že by šéf inspekce měl disponovat morálním kreditem, pevnými zásadami a nebojácností před mocnými, tenkrát vláda vůbec nereagovala a Borník je odbýval stručným: Nespáchal jsem žádný trestný čin.

Kdo to mohl být

Borníkův tým dnes čelí kritice zdejších lidskoprávních organizací i mezinárodních institucí jako Rada Evropy, které jí vytýkají neprůhledné fungování a praktickou beztrestnost policistů. „Je to neprůhledný mechanismus,“ kritizuje vyšetřovací model „policisté sobě“ právník Ligy lidských práv Jiří Kopal, „kterému nemůže pomoci ani nařízený dohled státního zástupce.“ Ten totiž do věci vstupuje až poté, co ji inspektoři sami vyhodnotí jako zájmu hodnou. Pokud ji hodí pod stůl, justice se to ani nedozví. Kopalova liga dlouhodobě sleduje osud stížností na podezřelý policejní postup a nabízí postiženým občanům bezplatný právní servis. „V roce 2002 jsme řešili případ člověka, který na policejní stanici proskočil dvojitým mléčným sklem a letěl osm metrů, než se zabil,“ popisuje Kopal. „Inspekce to uzavřela jako zabití při útěku, ale co se na té stanici dělo, se už nikdo nedozví. Přitom na policejní stanici se můžete ocitnout klidně jen kvůli tomu, že necháte doma občanku.“

O tom by mohl vyprávět student Martin Petrusek z Uherského Hradiště, o jehož zážitku nedávno informovaly Hospodářské noviny: za neochotu předložit policistům občanský průkaz zaplatil podlitinami ve tváři a otřesem mozku; inspekce věc šetřila rok, ale neodhalila žádnou chybu. Stejně bezvýsledné šetření provedla inspekce u stížnosti dvou účastníků technoparty CzechTek 2005, které policisté bitím zranili a ještě jim dýmovnicemi zapálili auto. Přestože poškození předložili fotografii policisty, který jim zranění způsobil, a pět ze šesti jeho identifikačních číslic, inspekci se „nepodařilo zjistit konkrétního viníka“.

Ruce pryč od Krause

Liga lidských práv se teď kvůli inspekci obrátila k Ústavnímu soudu a žádá ho, aby zdejší neprůhledné praxi policejně policejních kontrol udělal přítrž. Lidé z ligy jsou přesvědčeni, že to odporuje výnosům Evropského soudu pro lidská práva, který požaduje, aby šetření případů krutého či ponižujícího zacházení ze strany policie šetřil od počátku nezávislý orgán.

„Inspekce není v dobré kondici. Říkám to bez konkrétních důkazů, jako člověk, který se v této branži pohyboval a má pro to určitý cit. Jestliže některý útvar policie začne řešit závažnou hospodářskou kriminalitu nebo napojení na politiky, tak inspekce ty policisty ničí,“ říká již citovaný Ruml. Příkladem může být současná razie proti vyšetřovatelům biolihu. Nebo z minulosti proslulá kauza policejního vyšetřovatele Zdeňka Macháčka, velitele speciálního vyšetřovacího týmu Alfa, který pátral po stycích někdejšího elitního policisty a prominentního advokáta Josefa Douchy s ruskými mafiány. Byl křivě obviněn a jeho případem se zabývala inspekce. Navzdory tomu, že spis neobsahoval žádné důkazy svědčící proti Macháčkovi, inspekce vyšetřování nezastavila a ani se nepokusila – což by mělo být základem její práce – odhalit, kdo z vyšetřujících policistů Macháčka do problémů dostal. Macháček se pak sám očistil u soudu.

Dalším příkladem může být vyšetřovatelka kauzy pochybných aktivit poslance Michala Krause v africké Ghaně. Potom, co jí státní zástupkyně několikrát odmítla povolit přístup ke Krausovým kontům, začala samotnou vyšetřovatelku prověřovat inspekce, kvůli „úniku utajovaných skutečností“ (rozuměj – prostě proto, že si na tuto skutečnost stěžovala médiím). Nakonec byla horlivá policistka potrestána tříměsíční srážkou z platu a zákazem provádět další výslechy bez přítomnosti svých nadřízených.

Ředitel Borník podezření, že jeho tým jde na ruku politikům, odmítá. „Každé rozhodnutí policejního orgánu inspekce je přezkoumáno státním zástupcem, a pokud by tento policejní orgán rozhodl špatně, došlo by velmi rychle k nápravě,“ píše šéf inspektorů v e-mailu, protože osobní schůzku pro časovou zaneprázdněnost odmítl.

Ačkoli se o oddělení inspekce od vnitra hovoří již od devadesátých let, žádnému z ministrů vnitra se to zatím nepodařilo. Stínový ministr vnitra Ivan Langer podle svých slov „vnímá osamostatnění inspekce jako svou prioritu“. Nová instituce by v jeho koncepci nesla název Generální inspekce policie a spadala by pod ministerstvo spravedlnosti. „A ministr vnitra pak bude mít čistý štít,“ říká Langer, „protože nebude moci nijak zasahovat do vyšetřování.“

(Respekt, www.respekt.cz)