Červenec 2006

Schella čekala pocta i trapas

Blanka Šmejdovcová

Do Zlína na dětský filmový festival přijel na pouhé dva dny. Na zdejších osmačtyřicet hodin však rakouský herec, režisér, producent a spisovatel Maximilian Schell zcela jistě nezapomene. Pětasedmdesátiletý držitel Oscara za snímek Norimberský proces zde stihl zažít chvíle plné štěstí, převzít cenu za celoživotní dílo, odpovídat na zvědavé dotazy novinářů, ale třeba i zakusit, jak neotesaná dovede být česká povaha.

Nevinné zpoždění způsobilo faux pas

Maximilian Schell dorazil do Zlína s malým zpožděním. Původně měl přiletět v pondělí ráno a převzít cenu za celoživotní dílo na slavnostním zahájení ve Velkém kině, charismatický muž však přicestoval až odpoledne. Proto pořadatelé předali cenu herci až na noční zahajovací party. Tam ovšem VIP návštěvníci věnovali větší pozornost grilovaným kuřatům než udělování ceny „nějakému“ Schellovi. Jednoduše řečeno: Ceremoniál až na pár světlých výjimek nikoho nezajímal.

Došlo to dokonce tak daleko, že samotný Maximilian Schell přítomné přemlouval, aby mu věnovali pozornost a vyslechli jeho projev. Stejně bezradný byl i moderátor večera Jan Čenský, jehož hlasité a opakované prosby také nebyly vyslyšeny. Herec se ovšem zachoval nad očekávání velkoryse a vše přešel s humorem. „Je to v pořádku. Jsem rád, že jsem do Zlína přijel a dostal tady cenu. Beru to sportovně,“ komentoval s úsměvem trapnou událost.

Umělecký ředitel festivalu Petr Koliha je příhodou na večírku zaskočen a překvapen. „Na zahajovací party jsme očekávali kultivované návštěvníky, kteří se zúčastní předání ceny a až pak budou konverzovat na rautu. To, že se tam objevili lidé, kteří hlučí a odmítají se účastnit předávání ceny oscarovému herci, mi přijde jako projev určité nekulturnosti. Lidé se chovali velmi necitlivě. Mrzí mě to a je to ponaučení pro příště. Rozhodně tu chybu nebudeme opakovat,“ slíbil Koliha.

Na tiskovou konferenci s úsměvem

Schell však ve Zlíně zažil i příjemné chvíle. Setkal se například s kolegyní Katerinou Jacobovou nebo režiséry Václavem Vorlíčkem a Jurajem Herzem, se kterými si prý výborně popovídal. Že je Maximilian Schell nesmírně velkorysý a inteligentní muž a že trapas na večírku v něm nezanechal výraznější stopu, potvrdil herec i na včerejším setkání s novináři. Skoro dvě hodiny hovořil o životě, o svém přátelském vztahu ke spisovateli a filozofu Friedrichu Dürrenmattovi, ale také třeba o tom, jak prožíval okupaci Československa v roce 1968.

„Tehdy jsem hrál v Německu Hamleta. Když jsem se dozvěděl, že Rusové vtrhli do Prahy, přerušil jsem představení a řekl, že hrajeme pro přátele v Československu. Pak jsem vyzval lidi, aby po představení netleskali a mlčky odešli, pokud se mnou souhlasí. A na konci všichni mlčeli. Byl to silný okamžik,“ vzpomínal herec.

A jaké má Maximilian Schell plány do budoucna? „Chtěl bych realizovat film, který pro mne napsal Dürrenmatt. Taky pracuji na scénáři o Napoleonovi a Beethovenovi,“ prozradil. Pro film podle Dürrenmatta uvažoval dokonce o slavném americkém herci Robertu Redfordovi. „Ten film mi leží v šuplíku už léta. Redford stál už tehdy pět milionů dolarů, teď bude asi ještě dražší,“ dodal s úsměvem. Snímek o Napoleonovi a Beethovenovi je reálnější, podle Schella je však odsouzen k neúspěchu. „Je to příliš politické téma. Oba hrdiny však spojuje hodně věcí a to je pro mne zajímavé.“

(MFDNES)