Červenec 2006

Bratrstvo Kočkovy pracky

Jaroslav Spurný

Nezkorumpovaný, velmi dobře profesně hodnocený, za jedenáct let šesti ministrům loajální policista se těsně před volbami rozhodl sdělit, že společnost je ohrožena propojením zločinu, policie a politiků. Lidé z policejního sboru a vysocí političtí činitelé podle něj brání vyšetřit nejzávažnější případy korupce, vražd a podvodů, do kterých jsou zapleteni jejich přátelé, známí, nebo dokonce oni sami. Hrdina, takových by mělo být víc, říkali před volbami jedni. Ne, politický manipulátor, který vše dobře načasoval a pojistil si podporu opoziční strany, odpovídali jiní. Bylo tedy správné, že šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice vystoupil před poslanci se závažným, ale pro většinu laiků ne zcela srozumitelným a přesvědčivým obviněním sociálních demokratů z propojení se zločinci? Určitě.

Zbabělí a osvědčení

Pro tuto jasnou odpověď existují dva zásadní důvody, byť první zní trochu jako fráze. Policista je nepolitický úředník a měl by hájit zájmy práva a pořádku v každém okamžiku. Bez ohledu na to, jestli jeho krok nějak ovlivní politiku. Druhý důvod má při dnešním stavu policie a ministerstva vnitra také železnou logiku. V zemi, kde policie funguje, by se mohl Kubice se svým podezřením a svými důkazy obrátit na nadřízené, poradit se s nimi jak dál, co dělat. V takové zemi by jej podrželi nejen nadřízení, ale i kolegové nebo státní zástupci. Nic by nemuselo být veřejně, narychlo, nepřesvědčivě. Ale bohužel Kubice a jeho podřízení tuto oporu v policii a u státních zástupců nemají. Máloco dokazuje zbabělost tuzemského policejního sboru jako fakt, že když jsou kriminalizováni detektivové pátrající po zásadních zločinech, nikdo z kolegů a ze státního zastupitelství se jich nezastane. Není mnoho záležitostí, které prokazují podezření na korupci v policii, její služebnost mocným, jako v tomto případě, kdy Útvar pro odhalování organizovaného zločinu má horké stopy v jedné z nejzávažnějších zločineckých kauz posledního desetiletí, kauze, která může sahat až k nejvyšším politikům a nejmocnějším gangsterům, a ostatní útvary se tváří, že se nic neděje, a jejich členové klopí oči a mlčí. Kubiceho jednotka stála v podstatě sama proti zdejším policejním zvyklostem nepálit si prsty na případech, které se dotýkají politiků. Tento „zdravý“ reflex vnesly do porevolučního sboru staré osvědčené kádry dosazené sem po krátké přestávce za ministrování Stanislava Grosse. Příkladů najdeme v minulosti dost a na stránkách tohoto listu jsme o nich psali mnohokrát. Z tohoto pohledu se dá pochopit, že se Kubice obrátil na poslance, a dá se věřit, že mu bylo jedno, že je chvíli před volbami.

Na koho sbírat

Přesto chvíli uvažujme, že mohlo jít o politický kalkul. Jak psali někteří komentátoři, Kubice není žádný naiva, je to zkušený policista a musel vědět, že jeho tajná zpráva pronikne okamžitě na veřejnost. Věděl, že přes veškeré nedostatky má v ruce výbušný materiál, který zaplní hlavní stránky a vysílací časy médií. Při vědomí toho, kam až biolihová aféra či vražda Františka Mrázka sahá, si musel spočítat, že případné vítězství sociálních demokratů a komunistů ho bude stát krk a vyšetřování, tak jako v řadě podobných případů předtím, vyšumí do ztracena. Proto prý namířil zprávu proti těmto dvěma stranám, a jak tvrdí ministr vnitra František Bublan, vynechal zmínky, které prý ve spisech jsou, o stycích podsvětí s ODS – stranou, která by mohla po volbách jeho osobně i vyšetřování podržet a využít informace ve volební kampani.

Nebyl to ale Kubice, kdo celou lavinu spustil před volbami. Rozbuškou byla razie Inspekce ministra vnitra v jeho útvaru, nepodložené „obvinění“ detektivů, kteří kauzy vyšetřují, z nicotného přestupku. Inspekce tvrdí, že detektivy vyšetřuje už „dlouho“ – osm, šest nebo devět měsíců, podle toho, kdo, kdy a kde o tom mluví: šéf inspekce Miroslav Borník tvrdil nejprve, že vyšetřování začalo už v prosinci, ministr Bublan, že v září, jindy že v říjnu. Výčitka se dá obrátit: to opravdu nemohlo zabavování počítačů lidem vyšetřujícím biolíh počkat tři týdny na dobu po volbách, zvlášť když jde o takovou maličkost jako údajně falšované cesťáky za pár tisíc korun? Nemluvě o tom, že Kubice z odposlechů z druhé půle května dovozoval, že inspekce, jeho kolegové z jiných elitních útvarů či bývalý premiér Stanislav Gross a jeho „zlý muž“ Pavel Přibyl na něho šijí nějakou boudu. Z jejich zveřejněných a známých telefonických hovorů se dá dovodit, že se pokoušeli vyšetřování ovlivnit.

A proč nejsou ve zprávě jiné strany? Řada materiálů, kterými Kubice ve zprávě operuje – třeba i ta, že Paroubkův přítel Václav Kočka organizoval Mrázkovu vraždu – pochází z kompromitujících listin, které sbíral Mrázek a které byly nalezeny před měsícem při domovní prohlídce u Tomáše Pitra. Obchodní zájmy těchto podnikatelů – Setuza, Unipetrol, biolíh – byly léta svázány s mocenskými skupinami v ČSSD a propojeny s rozhodovacími pravomocemi vlády sociální demokracie. Na koho jiného měli sbírat „kompra“ než na lidi, kteří rozhodují o jejich zájmech?

Teď už to vím

U řady lidí vyvolala nedůvěru i samotná zpráva. Kubice ji nazývá analýzou, ale jde o jakýsi kompilát odposlechů, informací z podsvětí a skutečných důkazů, ke kterým jsou připsány tu a tam vysvětlivky, proč jsou různé věci propojeny. To vše je psáno policejním jazykem typu – „Mrázek udržoval v minulosti kontakty s osobami Hojdar, Šlouf, Svoboda a Snopková. U Svobody a Snopkové osobní kontakt zadokumentován Policií ČR v rámci prověřování pokusu vraždy ing. Ivana Lhotského (směnka na dvacet mil. pro ČSSD).“ Tečka. Toť veškeré vysvětlení Mrázkových kontaktů s politiky. Většině takto formulovaných informací ve zprávě tak mohou rozumět jen skuteční zasvěcenci a těmi jsou především detektivové z ÚOOZ. Co jim připadá jasné, jeví se laikům jako blábol a nesmysl. Kubice už nemůže teď veřejnosti nic „dodatečně vysvětlit“. Tak trochu to vypadá, že šéf ÚOOZ hodil pod psychickým a časovým tlakem na papír, co mu připadalo důležité (i když je nepochopitelné, proč se ve zprávě ocitla informace o Paroubkově údajném zneužívání nezletilé dívky), a pro nedůvěřivé kritiky je jeho dokument snadným soustem.

Ale podstatnější než spekulace o „záměrech“ policisty Kubiceho je zabývat se podstatou věci. Opravdu existuje naprosto závažné a řadou indicií podložené podezření, že sociální demokracie používala při vládě metody, které mají mnoho společného se zločinem a mafiánskými způsoby. Není podstatné, jak uvažoval Kubice při zveřejnění zprávy, ale to, zda bude vyšetřování dovedeno do konce. Je velká naděje, že věc neusne a neupadne do zapomnění. Šéf ÚOOZ udělal z pátrání veřejnou záležitost. Že se něco děje – i když co přesně neumí veřejnost pojmenovat – se prostě ví. Kubice a jeho podřízení dali jasně najevo, že se jen tak nenechají zastrašit a zastavit. Na alibistické policejní šéfy to platí a snad to bude platit i na politiky. Tam samozřejmě záleží i na veřejném zájmu. Pokud většina společnosti a jejích médií ztratí o případ zájem a nechá detektivy stát osamělé proti přesile, nemůže se pak nikdo divit, že tu opravdu bude pevnou rukou vládnout Bratrstvo Kočkovy pracky.

(Respekt, www.respekt.cz)