Červenec 2006

Hypermarkety cizince nepřilákají

Martin Uhlíř

Rozhovor s archeologem Petrem Brestovanským.

Bojujete za záchranu pravěkého pohřebiště na Cecilce v Příšovicích. Jak tehdy obyvatelé kraje kolem Příšovic žili? Byli to prý kanibalové.

Moc toho o nich nevíme. Když vykopete celou kostru, můžete alespoň říci, jak byl ten člověk velký. Jenže lid popelnicových polí své mrtvé spaloval, nacházíme proto jenom úlomky kostí. Přesto existují výzkumy, které naznačují, že to byli lidé drobného vzrůstu. Člověk vysoký 150-160 centimetrů by byl mezi nimi obrem. Museli tvrdě pracovat – ukazují to plošky, kde se na kosti upínají svaly. Byli to zemědělci na plný úvazek, nezbývalo jim než se pořádně ohánět, aby sehnali zásoby na zimu. Na jednom úlomku kosti jsme našli otisk zubu, patrně tedy nepohrdli lidským masem. Když se neurodilo, měli hlad, šlo život. Nic jiného jim asi nezbývalo. Ale mohl to být také kanibalismus rituální. Příslušníci některých indiánských kultur věřili, že když snědí předka, přejde do nich jeho síla. Někdy konzumovali jen játra a srdce, které tu sílu symbolizovaly.

Co zajímavého jste ještě našli?

Například žároviště, tedy kotlík, ve kterém mrtvé pálili. U nás se zatím podařilo objevit jen dvě nebo tři. Kotlík má průměr 85 centimetrů, takže museli těla čtvrtit. Důkazy, že to dělali, jsme našli na úlomcích kostí. Nebo jsme v hrobech objevili stovky nádob této kultury, které se říká slezská. Například z hrobu číslo tři jsem restaurátorce odvezl pět nádob a zpátky jsem jich přivezl dvanáct, ty další byly uvnitř. Od 60. let se nic tak zachovalého nenašlo. Nalezli jsme i štěrchátka, šamanská chrastítka, takové duté věci z pálené hlíny. Byly v nich hliněné kuličky nebo třeba pecky od třešní, aby to chrastilo. Jedna z uren obsahovala tři kila úlomků lidských kostí, mezi nimi i dlouhé kosti a části mozkovny, dost velké na to, abychom se je mohli pokusit skládat dohromady. I to je unikátní nález. Obsah některých nádob zatím neznáme, třeba se dočkáme různých překvapení.

Dva hroby vám vykradli. Byla to velká ztráta?

Každý hrnec je unikát, ale v porovnání s tím, co se tu zabetonuje, to tak zlé nebylo. Odkrýváme hroby postupně a hned je odvážíme, abychom krádežím zabránili. Chtěli po mně, abych pro archeologickou komisi, která se schází na větších výzkumech, odkryl deset hrobů najednou. Co by mi z nich asi zůstalo? Lidé by to rozkradli. Ve Švýcarsku existují aukční síně, kde se tyhle nádoby prodávají za 80-160 eur. Co dělají ty hrnce ve Švýcarsku, když slezská kultura končí na Labi? Měl by se tím zabývat Interpol. Nemáme kvalitní zákony na ochranu před zloději. V Německu člověk s detektorem kovů vůbec nesmí do archeologické lokality. U nás musíte zloději prokázat úmysl, takže i když ho chytnete, jak chodí s detektorem po nalezišti, řekne vám, že tu manželka ztratila zlatý řetízek, a máte smůlu.

Proč nemůžete najmout noční ostrahu?

Nemám ani na zaplacení lidí, kteří tu kopou. Z deseti mi zůstali jen dva technici, bez kterých se neobejdu. A nestačí hroby jenom vykopat. Záchrana a konzervace nádob bude stát minimálně půl milionu. Nemám je a musím je někde sehnat.

Cecilka má být prohlášena za kulturní památku. Pomůže to její ochraně? Lidé vás budou muset volat, kdykoli budou chtít na zahradě kopnout do země.

Teď mě zavolají, ale co za pár let? Jak se dozvím, že tam nezakopali Alíka, neudělali jahodový záhon, nezasadili strom? Když přijedu a strom už bude mít v zemi kořeny, může zničit nádoby. Status kulturní památky pohřebiště neochrání. Mělo by se ohradit a chovat v úctě. Jenže dneska je to všem jedno. Dneska se na takovém nalezišti klidně postaví hypermarket nebo dálnice. Zabetonují to, absolutní nezájem.

Jak to, že na Cecilce 3000 let nerostly stromy?

Našli jsme vrstvu spraše, někde až tři čtvrtě metru silnou. Změnilo se podnebí a muselo nastat velké sucho. Vznikaly sprašové návěje, něco jako na poušti. Lidé to místo opustili a ani stromy tu nemohly růst.

Je pravda, že naši předkové o pohřebišti věděli a vyhýbali se mu?

Na Cecilce jsou pouze hroby slezské kultury. Jinde v katastru obce máme nad slezskými vrstvami vrstvy keltské, germánské, slovanské, středověké a novověké. Nic z toho na Cecilce není. Zřejmě tedy lidé pohřebiště z nějakého důvodu respektovali. To jen my v roce 2006 na to kašleme. Přitom žijeme díky zkušenostem těch, co tu byli před námi. Slezská kultura patří do indoevropského kotle, ze kterého vznikli všichni ti Ilyrové, Veneti, Thrákové, Keltové, Germáni, Slované a podobně. Jezdíme se dívat na památky do zahraničí a přitom ty svoje klidně ničíme. Říkal jsem: „Zachráníme to, ukážeme lidem, jak bychom si představovali ochranu památek, možná se pak něco změní.“ Vidíte, jak to dopadlo. Ve Francii nebo Německu se chovají k památkám úplně jinak, třeba na keltském hradišti Bibracte ve Francii je k vidění spousta věcí přístupných veřejnosti. U nás máme keltská hradiště Stradonice a Závist, ale ani se tam nechoďte dívat, to je hrůza, v jakém je to stavu. My neumíme svoji historii prodat. Cizinci sem nebudou jezdit kvůli kauflandům a hypermarketům, těch mají doma dost. Dřív byl vztah k historii jiný, vezměte si jenom ty staré badatele, jako byli třeba místní rodáci profesor Filip z Karlovy univerzity, který se narodil v Chocnějovicích u Mnichova Hradiště, nebo dr. Josef V. Šimák, původem z Turnova. Ti znali hodnotu této krajiny. Kdyby dnes viděli Cecilku, obraceli by se v hrobě. Bohužel jsme nedokázali přesvědčit konkrétní lidi, že je to tu potřeba zachránit. Beru to jako prohru.

Mělo se vyvlastňovat?

Majitele pozemků chápu, ne všem šlo o peníze. Někteří už měli vyřízená stavební povolení a hypotéky, další říkali, že nemají kde bydlet. Nejdůležitější je samozřejmě snažit se dohodnout, nabídnout slušnou cenu. Na druhou stranu je to památka natolik unikátní, že by se skutečně měla ohradit a neničit. U nás neexistuje žádné jiné tak mimořádně zachovalé pohřebiště, které by se dalo zachránit. A ty řeči o tom, že vlastník může chtít za svůj pozemek, kolik se mu zlíbí, že jsme v kapitalismu? Slyšel jsem tato slova i od představitelů státní správy. Podle mne je to nemorální postoj.

(Respekt, www.respekt.cz)