Srpen 2006

Bakterie pomohou proti rzi

Miniaturní strážce majetku zkouší několik výzkumných týmů v různých částech světa. Jde o bakterie, které by vlastním tělem bránily náš majetek před živly, přesněji by bránily rezivění kovů. „Kvetení“ kovů ročně způsobuje velké hospodářské škody a stejně drahá je i ochrana proti němu. Ke korozi dochází v důsledku chemické oxidace, ale svou roli hrají i bakterie na povrchu kovů.

Obvykle jsou „padouchy“, protože mnohé z nich vylučují látky, které rezivění urychlují, jako je například síra. Ale i mezi bakteriemi se najdou zrádci: pár se jich postavilo na opačnou stranu barikády a kovy proti korozi naopak chrání.

Robert Akid z Sheffield Hallam University ve Velké Británii se rozhodl užitečné bakterie „zapřáhnout“. Dva takové druhy (Pseudomonas fragi a Paenibacillus polymyxa) přidal do odolného gelu a vytvořil tak ekologický přípravek na ochranu kovů, hlavně právě před bakteriemi, které ke korozi přispívají.

Růstu takových organismů se někdy brání pomocí nátěrů s antibakteriálními látkami. Někteří odborníci však poukazují na fakt, že tyto látky v životním prostředí ohrožují i jiné než „cílové“ organismy. Jejich šíření a působení v ekosystému je nevyzpytatelné. Proto je žádoucí jejich používání omezit. K tomu ale ve větším měřítku může dojít, jen pokud bude existovat „čistší“ alternativa. To zřejmě bude ještě nějakou chvíli trvat. Akidův tým zatím tvrdí, že bakteriální ochrana snižuje míru koroze hliníku a oceli ve vodě asi o dvě třetiny, ale jenom v porovnání s kovem zcela nechráněným. „Nátěr“ je také poměrně odolný, protože bakterie se v gelu obnovují a rozmnožují.

Jak to dělají?

Je tu jeden problém: vědci zatím nevědí, jak a proč bakterie kov brání před korozí. Možná jednoduše svou přítomností brání usazování agresivnějších druhů. Nebo vytvářejí látky, které korozi brání. Odpověď by hodně pomohla. Genetické modifikace bakterií totiž nejsou dnes nic neobvyklého. Pokud by se podařilo určit, jak bakterie kov chrání, manipulací by se příslušná schopnost bakterií dala zvýšit.

To, že „živá ochrana“ funguje, dokládají i výsledky práce skupiny Univerzity z jižní Kalifornie, kterou vede Florian Mansfeld. Ta pro změnu „zkouší“ bakterii Shewanella oneidensis. Vědci pokryli povrch bakterie vrstvou výživných látek, které přispěly k růstu bakterií, a pak je vystavili korozivním podmínkám. „Výrazné byly především výsledky u mědi a mosazi,“ řekl časopisu New Scientist jeden z výzkumníků Esra Kus. Rozdíl byl přibližně stejný, jako kdyby se kov pokryl ochrannou vrstvou plastu. Americký výzkum má stejný výsledek jako ten britský: vědci si prostě nejsou jisti, co vlastně bakterie dělají.

(ml)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)