Srpen 2006

Chci být český easyJet

Marek Bičík

Majitel Student Agency Radim Jančura, Podnikatel roku 2005, se po letenkách a autobusech chystá i na koleje a hotely. Do Anglie odjel v roce 1993 jako řada mladých kluků v té době - na týden s turistickým vízem. Chtěl si, jak sám říká, jen vydělat nějaké peníze a naučit se jazyk. Když vystoupil v Londýně na nádraží s padesáti librami v kapse, neměl žádnou adresu, kam se obrátit o pomoc se sháněním práce. Celý den chodil po Londýně s těžkým batohem a hledal místo. Bez úspěchu. Nakonec se mu to povedlo u jedné cestovní kanceláře, kam si šel přepsat zpáteční lístek na otevřenou jízdenku, aby mohl kdykoliv odjet. Pracovat v Anglii začal u Poláků, pomáhal se stavebními pracemi. Byla to těžká dřina a sáhl si až na dno. „Myslím si ale, že by to měl zažít každý mladý kluk. Hodí se to pro život,“ říká Jančura.

Po čase si v Anglii polepšil a sehnal místo v cestovní kanceláři, kde dostal mobil a chodil po Londýně vyzvedávat letenky u leteckých kanceláří. „To už jsem se cítil jako borec, když jsem chodil po Londýně s mobilem,“ vzpomíná s úsměvem Jančura. Právě v Anglii se poprvé setkal s au-pair, Češkami, které sem jezdily na brigádu jako chůvy k dětem. Bylo jich tu celkem dost, ale ten pravý boom měl teprve přijít.

Po návratu do Čech si Jančura uvědomil, že organizování pobytu pro chůvy z Česka by mohl být dobrý byznys, který nevyžadoval velké investice. Stačilo jen navázal kontakty s agenturami v Anglii, které sháněly au-pair, a začal jim je posílat. A to přes firmu Student Agency, kterou si k tomu založil. „Do začátků mi stačilo v podstatě pět nebo sedm tisíc korun,“ říká Jančura. Od kamaráda si koupil počítač, pronajal si malou místnost a vybavil ji vypůjčeným nábytkem.

V té době ještě studoval v Brně na dvou fakultách - elektro a podnikatelské škole. Vymlouval se, že jde do té druhé, a odpoledne seděl v kanceláři. Ze začátku lidé moc nechodili, ale pak na počítači vytiskl letáčky a vylepil je po brněnských tramvajích a zájem začal růst. Strategii založil na tom, že snížil ceny. Zprostředkování výjezdu au-pair stávalo tři tisíce, Jančura cenu srazil na 1 200 korun. Postupně začal nabízet i zařízení jazykových a částečně i pracovních pobytů v Anglii. Před pěti lety přidal další byznys - letenky. Dnes tvoří letenky šedesát procent obratu Jančurovy firmy. Pětinu dělá další nový byznys - autobusy. Zbývajících dvacet procent jazykové a pracovní programy. Au-pair už Jančura do Anglie v podstatě neposílá. Zlomem, který podle Jančury znamenal, že jeho Student Agency definitivně prorazila, byl loňský rok. „Díky sporům s konkurencí, která nechtěla pustit naše autobusy na nádraží v Liberci, a my jsme tedy začali jezdit na lince Praha-Liberec za korunu, se stala firma známou,“ říká Jančura. Žluté firemní autobusy, se kterými Student Agency před dvěma lety začínala na trase Praha-Brno, dnes jezdí s nadstandardními službami za nižší ceny než většina konkurentů na pěti linkách, další dvě se mají brzy spustit. Jezdí i po Evropě. „Nejezdíme jen do Francie. Je tam příliš mnoho měst, kam Češi jezdí, a nemůžeme jezdit do všech, tím bychom tříštili síly. A mít linku jen do Paříže? Tam je zase dobré a hlavně levné spojení letadly,“ vysvětluje brněnský podnikatel.

S autobusy, které jsou podle Jančurových slov skvělou jezdící reklamou na další služby Student Agency, podnikatel další expanzi v plánu nemá. Chce totiž zamířit do dalších oborů. „Letos ještě budeme mít dalších 25 nových autobusů, ale od příštího roku to chci trochu utlumit,“ potvrzuje Jančura s tím, že se chystá na vlaky. „Mohl bych sehnat ojetý vlak a zrenovovat ho. Ale když něco dělám, tak to chci dělat s celou parádou. Takže koupím od nějakého z výrobců, jako jsou Siemens či Bombardier, opravdu pořádný nový vlak,“ uvádí Jančura. Jezdit chce začít nejprve na trase Praha-Ostrava, která je vzhledem ke špatnému silničnímu propojení nejlukrativnější a nejžádanější železniční tratí. Konkurence vlaků Pendolino se vůbec nebojí.

„Sázíme ne na rychlost, ale na levnost a dobré služby. Náš vlak bude jezdit také 160 kilometrů za hodinu. Pendolino to sice umí rychleji, ale stejně o mnoho rychleji než my jet v podstatě nemůže. Náš vlak bude levnější a bude nabízet dobré služby včetně toho, že stevardi budou v každém vagonu, a ne jen v první třídě. Jezdit chceme vzhledem k zájmu osmkrát denně,“ dodává Jančura s tím, že výhledově by se mu líbilo jezdit také na trati Berlín-Praha-Brno-Vídeň.

Tím, jak sází na dopravu, se Jančura trochu podobá anglickému podnikateli řeckého původu Steliosovi Haji-Ioannou, zakladateli impéria easyGroup s nízko-rozpočtovými aerolinkami easyJet. „Chci být český easyJet,“ potvrzuje Jančura fakt, že přestože nevlastní letadla, podobně jako Stelios míří také do dalších sektorů souvisejících s cestovním ruchem. Stejně jako on rozjíždí internetové kavárny. V Praze má již dvě a v Brně jednu. Fungují tak, že přístup na internet má stát asi sto korun za tři hodiny, přičemž nevyčerpaný limit lze použít jindy. Navíc je přenosný.

A stejně jako Stelios se Jančura chystá i na hotely. Zatím připravuje rozjet první, který má být v Brně, a shání vhodnou budovu. „Měl by to být čtyřhvězdičkový hotel za cenu tříhvězdičkového,“ říká Jančura, podle něhož by noc v takovém zařízení stála mezi tisícem a patnácti sty korunami. A do třetice chce být Jančura v něčem jako Stelios. Chce totiž rozšířit svůj byznys i do oblasti mobilních telefonů a stát se virtuálním operátorem nabízejícím velmi nízké ceny. „Už v téhle oblasti určitá jednání vedeme,“ potvrdil Jančura.

Do denního chodu firmy chce Jančura do budoucna zasahovat o něco méně. „Mám dobré manažery většinou z řad bývalých zaměstnanců. Firmu znají jako své boty,“ tvrdí Jančura, který se chce časem zaměřit jen na plánování a uskutečňování svých dalších nápadů.

(MFDNES)