Srpen 2006

Je to neetické

Bohumil Doležal

Ministerstvo vnitra odmítlo poskytnout redaktorce LN Petrušce Šustrové rozsudek soudu, který rozhodl, zda nynější předseda KSČM Filip spolupracoval vědomě se Státní bezpečností. (Rozsudek veřejnost dosud znala jen z vyprávění pana Filipa). Pozoruhodné není to odmítnutí samo o sobě, ale především jeho zdůvodnění: bylo by to neetické.

Obsah rozsudku nechme teď stranou a věnujme se podstatné věci: vypovídat o tom, kdo a jak spolupracoval či naopak nespolupracoval se Státní bezpečností je neetické. Spolupráce se StB je něco, o čem se ve slušné společnosti nemluví.

Tento způsob vyrovnání se s minulostí cestou jejího úplného zamlčení se u nás prosazuje čím dál tím víc a v čím dál tím více oblastech. Pokud jde o spolupráci se StB, doufám, že RTV začne co nejdřív udílet mastné pokuty televizím, které zmínky o ní zařazují před dvaadvacátou hodinu, kdy se ještě dívají děti: mohlo by to narušit jejich mravní výchovu. Spolupráce s StB se dostává do sousedství obchodu s bílým masem. Dívence ze slušné rodiny namluvili, že bude dělat hostesku v solidní firmě. Místo toho skončila jako kurva ve špinavém neapolském bordelu. Musíme jí věřit, že o skutečné povaze svého budoucího úvazku neměla tušení. I zde ovšem působí trochu podivně, když je o tom, že ve skutečnosti dělala hostesku, přesvědčena i po několikaleté praxi ve zmíněné neapolské instituci a soud jí na to ještě vystaví revers.

Ovšem, mezi těmi, co spolupracovali s StB, jsou rozdíly. Něco jiného je, když člověka zlomili po desetiletém věznění, a něco jiného, když se iniciativně přihlásil sám, např. aby mohl jezdit do kapitalistické ciziny. Taky kvalita poskytovaných služeb bývala rozličná. Dobrovolně to ovšem dělal málokdo, protože každý dobře věděl, že se to nedělá. A že je neetické to dělat, ne o tom mluvit.

V Česku vládne od nepaměti pověrečné přesvědčení, že když se o čuňárnách nebude hovořit, přestanou existovat. Odtud výzvy: nešťourejme se v minulosti, hleďme do budoucnosti. Zpětné zrcátko nesmí být tak velké, aby nám zakrývalo výhled na cestu.

Samozřejmě, i čuňáren se lze zbavit: ne tím, že se o nich nebude mluvit, ale tím, že je pachatelům odpustíme. Odpustit se dají poté, co se jednoznačně pojmenují. Tím, že se o nich nebude mluvit, otvírá se opravdu cesta do budoucnosti: to jest otvírá se cesta do budoucnosti právě pro čuňárny.

(www.bohumildolezal.cz)