Srpen 2006

Studená válka po patnácti letech

Alexandre Gajdamacký

Kreml bere plány Varšavy, Budapešti a Prahy vstoupit do tichého jaderného soupeření dvou staronových rivalů – Ruska a USA – na straně Washingtonu nesmírně vážně. A nepřímo před tím své bývalé spojence varuje.

Počítáme s tím ve svých obranných záměrech. Tak podle listu Izvestija komentoval ruský vicepremiér a ministr obrany Sergej Ivanov již medializovanou zprávu: Polsko, Maďarsko a Česko jsou připraveny poskytnout své území pro základny amerického systému protiraketové obrany (PRO). Odpalovací zařízení těchto „protiraket“ mají být funkční nejpozději v roce 2011, ale v názoru na jejich účel jednota nepanuje. „Víme o plánech na takové opěrné body amerického systému v Polsku – a ty nás velice znepokojují,“ řekl Ivanov při schůzce se svým německým protějškem Franzem Josefem Jungem (CDU). Spolkový ministr nesouhlasil: rozmístění systémů PRO v některých zemích středovýchodní Evropy nebude mít jiný význam než protiteroristický.

Před časem polský ministr obrany Radek Sikorski odtajnil scénář třetí světové války rozpracovaný během štábní hry z roku 1979; ten připouštěl výměnu jaderných úderů mezi SSSR a NATO, což by střední Evropu zřejmě proměnilo v poušť. Sikorski byl pobouřen zákeřností východního souseda a říkal prý, že jeho země mohla být za temných komunistických časů mimoděk vtažena do jaderného konfliktu. Přitom se radoval, že díky členství v NATO je taková nehoráznost vyloučena. Nehodnotil budoucnost až příliš optimisticky? To teprve ukáže čas, ironizují Izvestija.

Proč zrovna u našich hranic?

Středoevropské státy vnímají rozmístění protiraketových základen na svém území především jako ochranu před teroristickou hrozbou – například z Íránu. To Moskva chápe. Nicméně oponuje tím, že Teherán nemá a v nejbližší budoucnosti nebude mít balistické rakety schopné ohrožovat tuto část Evropy. A i když je získá, je mnohem logičtější vybudovat základny PRO co nejblíže k ohnisku potencionální hrozby, tedy v Turecku, Řecku nebo Izraeli. Náčelník ruského generálního štábu Jurij Balujevskij je přesvědčen: „Přední ešalon americké PRO, který má být rozmístěn ve východní Evropě, je určen výhradně pro minimalizaci strategického potenciálu Ruska.“ A pokud si autoři této myšlenky skutečně myslí, že odtamtud budou americké rakety střežit západní svět před hrozbou například z Íránu, asi ve škole propadli ze zeměpisu. Ve skutečnosti prý Američané nemyslí na Írán, ale na rozmístění ruských raket. Nové šachetní mezikontinentální komplexy Topol-M jsou rozmístěny v okolí městečka Tatiščevo (Saratovská oblast) a další základny mají vzniknout v lokalitách Tejkovo (Ivanovská oblast) a Vypolzovo (Tverská oblast). Navíc jsou již nějakou dobu strategické rakety v Kozelsku (Kalužská oblast). A podle Izvestijí všechny tyto zbraně představují pro USA bezprostřední nebezpečí.

Jak dohonit Topola

Jak se této hrozbě ubránit? Založit šachty protiraket co možná nejblíže k ruskému území. V tom případě by Američané mohli odrazit hypotetický ruský útok těsně po odpálení raket. Moskevští generálové se domnívají, že je to jediný okamžik, kdy systém PRO skutečně „vidí“ cíl a s velkou pravděpodobností ho dokáže zasáhnout. Navíc s minimálními ztrátami pro stranu napadeného – vždyť zbytky rakety i jaderné hlavice spadnou na nepřátelské území.

Jenže ruští experti varují, že i s tím mohou být potíže. Zasáhnout Topol-M bezpečně, tedy nad Ruskem, není totiž z polské, české nebo maďarské základny technicky proveditelné. Protiraketa by musela být několikrát rychlejší než Topol, aby v rozmezí krátkého časového úseku urazila vzdálenost tisíc či více kilometrů.

V květnovém výročním poselství Radě federace prohlásil prezident Putin, že nelze opakovat chyby Sovětského svazu z dob studené války: „Musíme počítat s plány a směry vývoje ozbrojených sil jiných států, ale není třeba zbytečně vyhazovat peníze oknem.“ Rusko musí čelit vnějším výzvám a hrozbám jen na základě „intelektuální převahy“, do níž se započítává již zmíněný Topol-M, námořní balistická raketa Bulava a operačně-taktický raketový komplex Iskander pro pozemní vojska. Izvestija se domnívají, že na tyto zbraně jsou systémy PRO krátké – včetně těch, které mají být v Polsku, Maďarsku a Česku.

Rakety v silech i v pohybu

Ruská obranná doktrína vychází ze závazků vyplývajících z dohod s USA o jaderných zbraních. Ty se ale týkají jen jejich počtů, nikoli lokalit rozmístění. Ke konci ledna 2006 mělo Rusko v rámci svých strategických sil – pozemních, námořních a vzdušných – 771 nosičů schopných nést 3 319 jaderných hlavic. Raketové vojsko jako pozemní síla má k dispozici 512 komplexů (1 808 hlavic), konkrétně 200 těžkých raket SS-18 a SS-19, 270 pohyblivých komplexů Topol (SS-25) a 42 komplexů Topol-M s šachetním umístěním (SS-27). Raketové vojsko se skládá z raketových armád: 27. gardová RA (Vladimir), 31. RA (Orenburg), 33. gardová RA (Omsk). V roce 1990 byla zrušena 50. RA (Smolensk), v roce 1992 byla správa 43. RA (Vinnica) předána Ukrajině. Koncem roku 2002 byla zrušena 53. RA a během několika let má být zrušena i 31. RA.

(Respekt, www.respekt.cz)