Srpen 2006

Ján Langoš zemřel v nejméně vhodnou chvíli

Pavel Žáček

Včerejšího dne (15. 06. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) tragicky zahynul Ján Langoš. Křesťan, disident, ministr, politik, antikomunista. Nezapomenutelný člověk, který svými aktivitami daleko překračoval hranice střední Evropy. Jeden z mála polistopadových politiků, který se i po opuštění politického kolbiště aktivně snažil posunout společenské mantinely poměrně nešťastně nastavené při předávání moci za převratných událostí roku 1989/1990.

Všichni, kdo ho znali, jistě potvrdí, že byl charismatickým řečníkem a vizionářem. Člověkem nepoddajným, se snahou měnit běh věcí. Takovým, jakých je dnes zoufale málo. Svým projektem Ústavu paměti národa, překračujícím politiku jednoho státu, se snažil dokázat, že je možné v jedné chvíli realizovat politické a ekonomické reformy a zároveň napravovat a překonávat křivdy totalitní minulosti. Prorazit stávající informační bariéru a označit funkcionáře a další odpovědné osoby dvou totalitních režimů.

Během tří let v čele správní rady Ústavu paměti národa se mu podařilo výrazně ovlivnit společenskou situaci nejenom na Slovensku. Především se mu podařilo rozpoutat dosud nevídanou diskusi o minulosti Slovenska, kolaboraci i represi, hrdinech i o těch druhých. Jeho ústav pro odbornou i laickou veřejnost zorganizoval řadu akcí, mimo jiné v listopadu loňského roku pozval do Bratislavy Josefa Mašína. Dosud tabuizovaná či přehlížená témata se dostala na pořad dne i v symbolické rovině - inicioval výstavbu pomníků padlým železné opony.

Jeho tragická smrt přišla - jak už to tak bývá - v nejméně vhodnou chvíli. V době, kdy jeho ústav připravoval další závažné projekty, které měly významně rozšířit naši znalost komunistických režimů střední Evropy. Českým senátorům například pomohl připravit legislativní podmínky pro vznik obdobné instituce v Praze. V zárodečném stadiu jsou i přípravy mezinárodní konference o činnosti sovětského KGB, která by se měla konat v listopadu příštího roku u příležitosti 90. výročí vzniku Čeky. Věřme, že ke všem těmto i dalším jeho plánům přistoupí velmi vážně i jeho nástupci a převezmou tak štafetu ve vyrovnávání se s totalitní minulostí. Jedině tak bude totiž Ján Langoš, člověk s velkým srdcem, stále s námi.

(MFDNES)