Srpen 2006

Dotlouklo velké jazzové srdce

Petra Konrádová

Legendární swingová zpěvačka Vlasta Průchová se nedožila osmdesátin. Vysvobození z dlouhodobé těžké nemoci ukončilo v pátek večer život mimořádně silné osobnosti, jíž osud nachystal jak velké osobní štěstí, tak těžké životní zkoušky. Nahrávek po sobě v kontrastu ke svému významu zanechala žalostně málo, komunistický režim ji celá léta nepřipustil k mikrofonu, a tak svou lásku k jazzu vrchovatě zúročovala i v požehnaném věku.

Vlasta Průchová začala svou kariéru už jako mladičká po válce mezi nadšenými swingaři. Proslavila se koncem padesátých let v soutěži Hledáme písničku pro všední den a jejím největším hitem se stala píseň Docela všední obyčejný den z pera jejího muže, skladatele, kontrabasisty, vibrafonisty a kardiologa Jana Hammera.

Jamování s Armstrongem a nenávratně ztracená léta Součástí české pop music se Vlasta Průchová stala v šedesátých letech. Zářila po boku svého muže v dvojhlasých scatech či se pouštěla po vzoru Elly Fitzgeraldové do virtuózních vokálních improvizací s mladičkým Junior Triem, které založil její výjimečně talentovaný syn Jan Hammer spolu s bratry Vitoušovými. Naplno obklopena hudbou zažila šťastné chvíle při jamování s Louisem Armstrongem, při mnoha nočních večírcích, které s manželem pořádala v jejich proslulém bytě na Starém Městě. Pak jí však režim, jako představitelce buržoazního (totiž příliš kvalitního a ostře swingujícího) jazzu, a matce emigrovavšího syna Jana, který se záhy proslavil ve Spojených státech, udělil dlouhou interpretační pauzu. A ukradl jí tak nenávratně nejlepší léta. Své první a jediné dlouhohrající album Tonight natočila až v roce 1992 se skupinou Swinging Quartet. Hlasivky jí už tehdy spíše selhávaly, ale její drajv a osobní sepětí s jazzem jako zdrojem čiré radosti a energie zcela přehlušovaly fyzické indispozice staré paní.

Zpěvačka, které morálně přísluší titul „první dáma českého jazzu“, nevystupovala na stará kolena proto, aby jen nostalgicky zavzpomínala na ztracená léta. S mikrofonem v ruce ožívala jako kdysi a těžkému životu i chorobě navzdory rozdávala svým zpěvem velkou duchovní sílu.

Zdeněk Zdeněk, skladatel, pianista a dvorní doprovazeč Vlasty Průchové v posledních sedmnácti letech jejího života, říká: „Napadá mě asi jen jedna, ta nejdůležitější věc: i když už byla Vlasta strašně nemocná, pořád měla starost, jestli máme my všichni kolem ní dostatečně teplé ruce. Měla vždycky velikou péči o to, aby lidé jí blízcí byli v teplíčku.“

Saxofonista František Kop, člen doprovodného Swinging Quartetu, také vzpomíná na lidské kvality Průchové: „Vlasta byla schopná přenést na lidi specifickou swingovou náladu, na publikum i na muzikanty. Dala si pivo a panáka, uměla naladit atmosféru, že si ,uděláme mejdánek', zazpívala a všechny nás objala.“

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)