Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2006


Jak je důležité mít dost Filipa

Ivan Lamper

Je-li otázka "cos dělal za komunismu" honem na lidi, nezbývá než vítat honce. Senátor Martin Mejstřík je stejný jako ti, kteří v padesátých letech hnali do koncentráků „kapitalisty a kulaky“. Tak to vidí někdejší disident, dnes komentátor a politický aktivista Petr Uhl. Podobnost má být v tom, že Mejstřík objevil a zveřejnil dvacet let starou listinu, na níž se předseda komunistické strany Vojtěch Filip upisuje ke spolupráci s StB. Publikací tohoto dokumentu senátor podle Uhla ohrožuje demokracii a rozpoutává bouři, která se mu vymstí.

Vojtěch Filip usiluje v současných povolebních vyjednáváních o křeslo místopředsedy sněmovny. Kromě toho ve volném čase jezdí na srazy bývalých pohraničníků s chválou, jak přesně za zlatých dob před listopadem stříleli narušitele a zrádce. Také se teď o něm ví, že nad rámec běžného normalizačního lokajství spolupracoval s bezpečnostními složkami komunistického režimu – on tvrdí, že „nevědomě“, Mejstříkův dokument ho však usvědčil ze lži. Není divu, že nástup takového člověka do jedné z nejvyšších ústavních funkcí vzbuzuje odpor a obavy. Uhl, zaštítěný autoritou své někdejší příslušnosti k Chartě 77, se je v deníku Právo pokusil rozptýlit. Nepovedlo se mu to. Prohlásit, že člověk varující ve svobodné společnosti před podezřelou skupinou mocných je v zásadě stejný jako ten, kdo pod krytím diktatury terorizuje bezbranné – to není argument, ale černý humor. Říká hodně o Uhlovi, málo o tom, co to znamená mít v čele sněmovny Filipa.

Vědět, co je Filip zač a jaká ambice jej žene vzhůru, přitom z dobrých důvodů potřebujeme. Jak už bylo řečeno, není to žádný soukromník, ale politik snažící se dostat k podílu na moci. Někdo takový by měl unést nakukování do své minulosti a nepříjemné otázky na nejasná místa. Že právě Vojtěch Filip to snášet nechce, je jedna věc – ale proč to tázání rozčiluje žurnalistu Uhla? A dokonce natolik, že proti tazatelům pateticky vytahuje nejtěžší obvinění – ohrožují demokracii, jsou stejní jako stavitelé koncentráků.

Proč jsme byli v Hitlerjugend

Vysvětlení by se jistě našlo víc, samotný Uhl ale svou přepjatost zdůvodňuje strachem o právní stát. Snaha udělat si jasno v minulosti (komunistických) politiků a nedůvěra, co se jejich vztahu ke svobodné společnosti týče, prý mohou vést k novým „honům na lidi“. Kdo se leká, měl by si nejprve přečíst, jak ty strašné časy budou podle Uhla vypadat: bude to doba, kdy „i Mejstřík bude muset vysvětlovat své členství v SSM“.

To je tedy fatální mýlka: tomuto „honu“ říká řada z nás vyrovnání s minulostí a už 16 let na něj s nadějí čeká. K trpělivosti nás přitom vede německá zkušenost, kde to také trvalo roky, než mladá generace položila svým dědům, otcům a politikům úplně normální otázku – co jsi vlastně dělal za Třetí říše? Není přitom známo, že by tam někdo dotaz „a proč jsi byl v Hitlerjugend“ považoval za hon na dobré Němce. Naopak, bylo prospěšné to prokopnout, zamyslet se a odpovědět. Stejně jako by bylo dobré prokopnout to u nás. Popsat to normalizační svinstvo, ponížení a padoušství – a rozlišit jedno od druhého. Do toho bedekru pro zájemce samozřejmě patří i otázka, co nás to tenkrát vlastně dostrkalo do těch „jejich“ spolků pro lámání charakteru ŕ la svaz mládeže, co jsme tam dělali a jaký strach či ambice nás v nich držely.

A úplně závěrem. Petr Uhl ve svém útoku na senátora Mejstříka píše, že „Charta 77 nebyla antikomunistická, alespoň ne v dnešním smyslu tohoto slova“. Smysl antikomunismu se však nemění den ze dne, stejně jako se nemění smysl antinacismu: bez dlouhých definic je to odpor proti režimu, který chce všechny zotročit do své utopie. A v tomto smyslu Charta 77 antikomunistická nemohla nebýt, což ostatně nejlépe věděli sami komunisté.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky