Srpen 2006

Regulace nájmů: komu předložit účet?

Martin Lux

Do restaurace v jedné menší obci přijde nenápadný pán. Poručí si jídlo a pití, a ještě než zaplatí, nechá si zavolat majitele. Ne že by mu nechutnalo, ale nelíbí se mu cena, kterou by měl za službu uhradit. Z nenápadného mužíka se najednou vyklube mocný muž. Vedoucímu oznámí, že vzhledem k tomu, že v obci jsou jen dvě restaurace a že může dojít ke zneužití jeho postavení, snižuje od této chvíle ceny všech jídel a pití v jeho restauraci o polovinu. Oznámí mu též, že tyto zvýhodněné ceny budou platit pro všechny, bohaté i chudé, a poručí donést nový účet. Zoufalé námitce majitele restaurace, že jeho náklady by tak byly vyšší než příjmy, se vysměje a ujistí ho, že rozdíl mezi náklady a výnosy mu rozhodně nikdo hradit nebude. Nezapomene ještě pohrozit, že pokud bude jeho jídlo kvůli cenové regulaci nekvalitní, pak ho čeká soud. Tento příklad nedemokratického a neekonomického jednání státu bychom dnes možná hledali v Severní Koreji. Omyl. V oblasti bydlení analogická situace panuje již dlouhou dobu v tak vyspělé zemi, jakou je Česká republika.

Regulace nájemného v podobě, v jaké je uplatňována zde, nemá nejen obdoby ve vyspělých zemích, ale svou konzervativností a rozsahem svých negativních sociálně ekonomických důsledků se stává ojedinělou i ve srovnání s ostatními transformujícími se společnostmi. Upřímně, bydlení je specifickým zbožím a nedá se jen tak lehce přirovnat k jinému zboží, proto byl výše zmíněný příklad mírně nadnesený.

Není regulace jako regulace

Určitá forma regulace nájemného, říká se jí regulace „druhé generace“, existuje v mnoha vyspělých zemích. Dokonce i tam, kde většina lidí žije v soukromých nájemních bytech, jako například v Německu nebo ve Švýcarsku. Není však regulace jako regulace a ta naše je skutečným unikátem. A to nejen z důvodu arogance mocenských struktur ve vztahu k oprávněným žádostem pronajímatelů o odškodnění.

Nejvyšší zisk z rozsáhlé skryté ekonomické dotace plynoucí z regulace nájemného si u nás neodnáší příjmově nejslabší domácnosti, jak by to bylo logické a jak je tomu jinde, ale naopak příjmově nejsilnější domácnosti. Nad praktikami a rozsahem černého trhu s byty, jak je známe my, navíc ve světě kroutí nevěřícně hlavou. Ani schválení nového zákona upravujícího výši regulovaného nájemného od začátku příštího roku nemění nic na tom, že pronajímatelé, obce nevyjímaje, mají nárok žádat za tu minulou neobhajitelnou a nedemokratickou regulaci nájemného od státu odškodnění. Pokud takový nárok neuznají české soudy, je pravděpodobné, že pronajímatele vyslyší Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, stejně jako v případě jedné polské majitelky domu na začátku tohoto týdne (19. 06. 2006 - pozn. red. CS-magazínu).

Komu máme předložit konečný účet?

A to se nezmiňuji o spíše teoretickém, ale z hlediska elementární etiky spravedlivém odškodnění pro všechny, kteří museli nebo stále musí hradit zbytečně vysoké tržní nájemné neodpovídající z důvodu regulace rovnovážnému tržnímu nájemnému. Odškodnění budeme platit všichni, z daní. Otázkou je, zdali konečný účet budeme moci předložit těm nenápadným, ale mocným mužům, kteří si mysleli, že rozumějí tržní ekonomice a že jednají ve prospěch sociální spravedlnosti. Obávám se, že nikoliv, jelikož už dávno nebudou u moci a díky své nenápadnosti se jim podaří dobře skrýt.

(MFDNES)