Srpen 2006

Ničivost záplav ovlivňují žížaly

Povodně však neznamenají jen vodu. Záplavy v srpnu 2002 způsobily i obrovské přesuny nejrůznějších hmot. Jejich příčinami a důsledky se zabývá mezioborový výzkum, na němž se podílí také Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd České republiky. Podle něj jsou povodně projevem zdravého života krajiny, nesignalizují její nemoc. Platí to zejména v zeměpisné poloze, kde se nachází Česká republika.

Cizojazyčná kniha s vytrhanými listy

Povodně jsou zapsány do sedimentů našich řek. V nivách najdeme usazeniny pocházející vesměs z dávných záplav. S proměnami krajiny se mění také usazeniny. Jiné složení a rozsah měly ve středověku, jiné v malé době ledové, jiné v současnosti. V řadě míst, například v Praze, lidé usazeniny okamžitě po povodni odstraňují. Majitelé pozemků v chatových koloniích však často nejsou schopni uvést vše rychle do pořádku. Na mnohých zahradách proto dodnes leží sedimenty, které přinesla povodeň v roce 2002.

Občas se můžeme vydat hluboko do minulosti: na soutoku Vltavy s Berounkou se záznamy povodní pravděpodobně blíží tisíci let. Jinde lze jít ještě dále. Na soutoku Vltavy a Labe u Mělníka obsahuje záznam možná celý holocén, tedy deset tisíc let. Získané informace jsou však velmi neúplné a obtížně se interpretují. „Připomínají knihu napsanou cizím jazykem, z níž je vytrhána spousta listů,“ podotýká Radek Mikuláš. Výsledek je proto podle něj zapotřebí správně interpretovat a srovnat s výstupy jiných metod, pokud jsou k dispozici.

Žížaly v roli stěhováků

Když budeme sledovat průběh povodní v malé době ledové, tedy přibližně v období od třicetileté války až do poloviny 19. století, zjistíme z poměrně podrobných písemných záznamů, co všechno bylo zatopeno, jak rychle a kam lidé utíkali, nebo o jaké majetky přišli. Z toho plyne celá řada poučení. „Povodně nás provázely odnepaměti, v současné době tedy neprožíváme nic neobvyklého,“ shrnuje Radek Mikuláš. Neobvyklá byla podle něj doba zhruba sta nedávno uplynulých let, kdy záplavy nenastaly. Další poučení nesouvisí přímo s geologií. „Ukazuje se, že historická paměť lidí budujících domy byla kupodivu trvanlivější v době ústního předávání informací z otce na syna či z dědečka na vnuka,“ popisuje Radek Mikuláš, „v minulosti tu cosi fungovalo lépe než dnes.“

V poslední době se také podstatně mění oživení půd. „To má pochopitelně velký význam nejen pro zemědělství, ale také pro geologické vlastnosti zeminy,“ vysvětluje Radek Mikuláš. Úrodnost půdy přímo ovlivňují bakteriální společenstva a houby. Významnou roli hrají také žížaly. V našich podmínkách jsou možná až z devadesáti pěti procent odpovědné za kypření půdy. Na ploše o rozloze jeden hektar najdeme i několik tun žížal. Ty přemístí za rok několik náklaďáků zeminy a změní tak její vlastnosti. Půda bohatá na žížaly je daleko více porézní a dovede pojmout větší množství dešťových srážek. Také po promrznutí se v zemině hojně protkané žížalami struktura ledu odlišuje.

„Do projektu zaměřeného na výzkum povodní jsem se zapojil právě proto, že se zabývám míšením neživých substrátů s živými organismy,“ vysvětluje Radek Mikuláš. V Praze se během letních povodní v roce 2002 usadila vrstva sedimentů - na pláccích, kam lidé chodí venčit psy nebo na procházky, byla následně rozrušována přibližně rok. „Dlouhodobě jsem sledoval území poblíž nádraží Holešovice. Tam skutečně došlo k rozrušení jílové až prachové vrstvičky zhruba během jednoho roku,“ popisuje Mikuláš. Podobné sedimenty se objevily také na louce v povodí řeky Blanice. Tam však vrstvička zmizela díky aktivitě rostlin a žížal během jednoho měsíce.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)