Srpen 2006

Rusko zvažuje akce komand v cizině

Pavel Novotný

Maskovaní ruští agenti likvidující teroristická hnízda kdesi na Kavkaze? Či dokonce na Arabském poloostrově? Fikce jako opsaná z laciného paperbacku o studené válce? Ne tak docela. Státní duma, tedy dolní komora ruského parlamentu, již pustila do druhého čtení zákon, podle kterého by komanda tajné služby mohla být vysílána na ozbrojené akce do zahraničí.

Tuto pravomoc by od poslanců získala Federální služba bezpečnosti (FSB), nástupkyně nechvalně proslulé sovětské tajné služby KGB. Činila by tak ovšem výhradně na příkaz kremelského šéfa. Nyní by tedy o delikátních zahraničních akcích rozhodoval prezident Vladimir Putin. Jinak bývalý sovětský rozvědčík, který o této dráze snil již od školních let. Mimochodem, KGB tak úzkoprsá nebyla a na rozdíl od své nástupkyně FSB podobné akce za hranicemi Sovětského svazu organizovala bez uzardění. Podle stávající legislativy mohou rozvědné operace v zahraničí provádět jen civilní rozvědka SVR a Hlavní zpravodajské oddělní ruského generálního štábu (GRU). Síly pak mohli za hranicemi používat agenti SVR, ale pouze v případech, kdy ochraňovali ambasády, či vysoce postavené osoby.

Pokud by byla nová norma o výpadech FSB za státní hranice přijata, pozměnila by celkem čtrnáct jiných ruských zákonů. Za jejím prosazením ovšem stojí suverénně nejsilnější strana nynější dumy, proputinovská formace Jednotné Rusko: sama drží ve sněmu bezmála polovinu křesel (celkem 222 ze 450). Michail Grišankov, poslanec této strany a místopředseda bezpečnostního výboru dumy, přijetí zákona zdůvodňuje hlavně preventivním bojem s terorismem. Grišankov sám sloužil v ruských tajných službách podobně jako jeho stranický kolega Gennadij Gudkov, který prohlásil, že nová norma by fakticky jen legalizovala stávající praxi. Pro upřesnění: bývalý důstojník kontrarozvědky Gudkov je též členem sněmovního bezpečnostního výboru.

Jiný názor mají ruští komunisté, kteří jsou druhou nejsilnější stranou dumy. Podle poslance Viktora Iljuchina by norma vyžadovala přijetí dvoustranných dohod se zeměmi, kam by komanda případně mířila. V opačném případě by mohlo - slovy komunisty Iljuchina - dojít k „nevídaným skandálům“.

S tím souhlasí i bezpečnostní expert Andrej Soldatov, který ale zároveň pro anglicky psaný list The Moscow Times konstatoval, že některé země, především prý sousedé Ruska a zároveň členové Společenství nezávislých států, jsou ochotny takovou dohodu s Moskvou podepsat. Soldatov však dodává, že další státy, zvláště ty blízkovýchodní, na něco podobného těžko přistoupí.

Ruští politici se v upřímnějších chvílích shodují, že boj s terorismem pro ně znamená hlavně boj s islamistickými radikály, nejčastěji těmi čečenskými. Média se proto zřejmě nemýlila, když vytipovala místa, která by komanda zajímala. Jistě k nim patří gruzínská soutěska Pankisi ležící při hranicích s Ruskem, kde se údajně cvičí i schovávají kavkazští rebelové. V hledáčku FSB se ale údajně ocitly i Turecko a Ázerbájdžán, tedy země, které jsou podle ruské tajné služby přinejmenším laxní při zatýkání islamistických teroristů vyskytujících se na jejich územích.

Agenti FSB ale dohlédnou až na Arabský poloostrov. Mezinárodní skandál způsobila zřejmě jejich akce z roku 2004, kdy v Kataru při atentátu zemřel někdejší čečenský prezident Zelimchan Jandarbijev.

(MFDNES)