Srpen 2006

Pravda o Dubrovce zůstává zamlžená

Petra Procházková

Pozůstalí po obětech teroristického útoku na moskevské divadlo a následného ruského zásahu vydali knihu plnou pochyb.

Světlana Gubarjova se o smrti své třináctileté dcery Saši dozvěděla z rádia den po zásahu proti teroristům - 27. října 2002. Světlana, která byla sama plynem přiotrávena, za několik hodin zjistila, že mrtvý je i její americký snoubenec. Později odhalila, že zemřel kvůli neposkytnutí lékařské ani žádné jiné pomoci. Byl rozmačkán v autobuse při převozu z Dubrovky do nemocnice, udusil se zavalen dalšími těly i vlastními zvratky. Světlanino svědectví ale vyšetřovatele nezajímalo. Rozhodla se, že když se nemůže spoléhat na státní aparát, bude se spoléhat na sebe a sobě podobné - pozůstalé obětí teroristických činů, kteří pátrají na vlastní pěst po pravdě o smrti svých nejbližších.

Od zásahu ruského komanda proti teroristům, kteří přepadli moskevské divadlo Dubrovka, už totiž uplynuly téměř čtyři roky. Doposud se však neví, jaký plyn při zásahu byl použit - a zabíjel. O nalezení pravdy se nyní pokusilo několik pozůstalých po obětech tragédie.

Špatné načasování

Sedm statečných - tak ruští novináři přezdívají autorům knihy s názvem „North - East. Nedokončené vyšetřování“, kteří tento týden své skandální dílo představili veřejnosti. Šest z nich přišlo v říjnu roku 2002 o dítě, jeden o bratra. Reprezentují příbuzné nejméně 129 lidí, kteří zahynuli při osvobozovací operaci ruských speciálních jednotek v moskevském divadelním centru Dubrovka, které obsadili čečenští teroristé vedení Movsarem Barajevem. Publikace obsahuje podle autorů dosud nezveřejněná fakta a výpovědi očitých svědků a je de facto obviněním prokuratury, speciálních jednotek i tajných služeb. Z nezávislého vyšetřování vyplynulo, že ruské komando provedlo zásah ve zcela nesprávnou dobu (po třech dnech obléhání, kdy byl konečně navázán kontakt s teroristy) a s použitím neznámého plynu, na který nebyla protilátka. Členové komanda tak ohrozili životy téměř tisícovky rukojmích, které chtěli osvobodit. Spekuluje se také, že zásah zabránil propuštění řady zadržovaných. Za „naprosto neuvěřitelné“ považuje advokát pozůstalých Igor Trunov skutečnost, že dodnes není znám skutečný počet obětí. Oficiálně zahynulo během akce 129 rukojmích. Ovšem v interní tajné dokumentaci je prý jiné číslo a v nemocnicích mají ještě jiný údaj.

Například rodiče Kristýny Kurbatovové, kteří složitě našli její tělo v márnici, ale nikdy neobjevili lékařský záznam s konstatováním smrti. Zjistili pouze, že dívka byla přivezena do nemocnice živá. Tam ale nikdo netušil, jak s otravou neznámým plynem nakládat. Když tedy přestala dýchat, nechali ji odvézt do márnice.

„Zločinným“ pak bylo podle autorů publikace chování velitelů zvláštních jednotek i poradce ruského prezidenta pro otázky Čečenska Sergeje Jastržembského, kteří systematicky lhali novinářům. Nutnost útoku například zdůvodňovali nesplnitelnými požadavky čečenských únosců, jako byla výzva k okamžitému odchodu ruských vojsk z Čečenska. Ve skutečnosti ale teroristé požadovali zastavení těžké palby na čečenském území a telefonický rozhovor ruského prezidenta Vladimira Putina s jeho čečenským protějškem - byť Moskvou neuznávaným - Aslanem Maschadovem. Ruské velení se prý ale obávalo, že pokud by skutečné požadavky vyšly najevo, veřejné mínění by je tlačilo k jejich splnění.

Proti osvobození cizinců?

Katastrofální následky prý mělo i chování velitelů operace k zadržovaným cizincům. Vůdce teroristů Barajev prý prohlásil: „Nebojujeme s cizinci! Kdo má zahraniční pas, bude osvobozen.“ Část cizinců se ven skutečně dostala, ale těsně před osvobozením další osmičlenné skupiny začal zásah ruského komanda. Později vyšlo najevo, že ruská strana měla propouštění cizinců bránit.

„Už nás nebaví bít hlavou o stěny Kremlu,“ říká Taťána Karpovová, jedna z autorek knihy a vůdkyně občanského hnutí „North-East“, které přerušuje veškeré kontakty se státními orgány. Nyní se chce s knihou obránit na velvyslance zemí skupiny G8 - ovšem kromě Ruska.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)