Srpen 2006

Hledání nejlepší adresy

Ota Ulč

Snadnější je odpověď v případě turistické návštěvy, dočasného záskoku, než když se jedná o krok s dlouhodobým, třeba i permanentním dopadem. Mnoho amerických penzistů odjíždí na dožití do slunného, existenčně výhodného Mexika nebo i dál, do Kostariky. Někdy to může být pro outsidera těžko pochopitelná volba, jakou například udělal Arthur C. Clarke, proslulý britský vynálezce a autor sci-fi, svým usídlením na ostrově Srí Lanka, teď už desetiletí postiženém krvavou občanskou válkou mezi Sinhálci a Tamily.

Ujalo se pojmenování expatriots pro jedince, ať už z jakéhokoliv důvodu přesazené do ciziny. Například při pomyšlení na Paříž dvacátých let dvacátého století vybaví se Ernest Hemingway. V současné době v Praze pobývá několik desítek tisíc takových expatriotů, ať už je tam zavála kariéra, zájem o baroko nebo česká děvčata či o české pivo.

Každý rok různí mudrci, konzultanti, dávají dohromady tabulky, kde že je dobře a kde úplně nejlíp. Je to hodnocení subjektivní, v nejlepším případě pseudovědecké, však která kritéria použít a jakou jim dát váhu? Klimatické podmínky, všeobecná bezpečnost, kvalitní služby - zdravotnictví, školství pro potomky, doprava, vstřícnost domorodců, schopnost komunikace, všemožné politické, ekonomické a ekologické ukazatele, a ovšem výše životních nákladů. Když zahraniční firmy přesídlují svůj personál, podle toho pak vypadá výše jejich příjmů. Jsou místa - a není jich málo – kam lze někoho přilákat jen platbou extraprémie - takzvanou hardship allowance („strast, utrpení“).

Výsledky nedávné studie, podniknuté organizací Mercer Human Resource Consulting, (dle Financial Times, 10. 4. 2006) dopadly takto: Na prvním místě Curych, na druhém Ženeva, na třetím kanadský Vancouver. Z neevropských metropolí se do první desítky pouze dostal novozélanský Auckland (jako pátý) a australské Sydney (deváté). Z amerických města se nejlíp umístnilo Honolulu (27.), těsně za ním San Francisco (28.), následovaly Boston (36.), Washington a Chicago (oba 41.), Portland (43.) a New York (46.). Mezi asijskými městy podle očekávání nejlíp dopadl Singapur (35.) před Jokohamou a Tokiem. Z čínských metropolí, rovněž nepřekvapivě, se nejlíp umístnila Šanghaj na 103. místě. Žádná velká sláva, ale pořád lepší, než co dosáhla Indie: Mumbai, dříve znám jako Bombaj (150.) a Bangalore (153.). Nedočetl jsem se o pořadí Kalkaty, kterou jsem kdysi ve své knize (Náš člověk v Indii a na Ceyloně, 68 Publishers, Toronto, 1976) charakterizoval jako „to největší na východ od Osvěnčimi“. Nejhůř ze všech dopadl Bagdád, není se co divit.

Evropské metropole zemí bývalého Tábora míru dopadly takto: na prvním místě Praha (73.), těsně před Budapeští (74.), následovaly Lubljana (80.), Vilnius (84.), Varšava (86.), Tallinn (91.). Odhaduji, že nebýt pražských taxikářů, těšících se oprávněné pověsti loupeživých rytířů, mohla naše stověžatá matička zazářit ještě víc. Londýn, s tvrdě vybojovaným právem uspořádat Olympijské hry v roce 2012 a ohodnocený pouze 39. místem, na takové hodnocení zareagoval se značnou nelibostí. Však má ta snad úplně nejlepší divadla na světě, je centrem se spoustou kultury, s obrovskou etnickou rozmanitostí, koloniálním to dědictvím. A že by protivné počasí? V Římě prší víc. Ano, ve Švýcarsku jsou vzorně čisté ulice, doprava plyne pravidelně, v okolí mají náramný výhled na hory, ovšem i místní ceny se nebes dotýkají. Neměli tam válku, je to tam provinční, dost nuda, však o Curychu se přece traduje, že je téměř tak rozsáhlý jako ústřední vídeňský hřbitov a je neméně veselý. Jde o srovnávání nesrovnatelného. Londýn má víc obyvatel, než celé Švýcarsko.

Experti tvrdí, že nejpříjemnější by nespíš byla metropole s jedním, maximálně s dvěma miliony obyvatel. Praha by se právem kvalifikovala. Jako kýžená adresa je zmiňován Mnichov a Barcelona a leckdo též fandí Marseilles. Atény, dějiště předchozí Olympiády, jsou již příliš rozsáhlé a chaotické. A hodně prší v Hamburku a Bruselu.

Jiné hodnocení světa přichází z Asie. Tam ovšem zůstává Singapur jako numero uno. Vysoce jsou hodnoceny tři australské adresy – Sydney, Melbourne a Canberra – na americkém kontinentu Vancouver a v Evropě Kodaň a Basilej. Jako minusový faktor se tam uvádí tzv. external isolation – zcela subjektivní pocit přílišné vzdálenosti od původního domova, za což ovšem nelze racionálně vinit ten který magistrát. Hongkong poklesl na 32. místo (z loňského 20.), umístnil se až za San Franciskem a Washingtonem a též ho předběhlo norské Oslo. Propad v hodnocení zavinily ekologické ohledy – rapidní znečistění ovzduší, air polution , kterou jim tam vane vítr z průmyslově kypící čínské provincie Guangdong. Podmínky se tam natolik zhoršily, že přesídlení do Hongkongu opravňuje k platbě oné hardship allowance. Vůbec ne vlastní vinou rovněž utrpěl Kuala Lumpur, hlavní město Malajsie, kam nezřídka vane nepříjemný kouř z lesních požárů v sousední Indonésii. V této asijské tabulce nejhůř dopadají Bagdád, Kábul a Karáčí. Byl jsem jen v jednom z nich a nemám důvod nesouhlasit. Dovedu si ale představit snad ještě větší hrůzy – například Mogadišu.

Mezi kritérii, o nichž jsem se dočítal, chyběla zmínka o řeči, schopnosti komunikace. Snad tam ti nedobrovolně či dobrovolně přesazení expatrioti aby se občas s domorodci domluvili, nebo že by valná většina už předem dávala přednost pouze žít v ghettu, spokojena jen se svými lidmi stejného jazyka, mentality, zájmů? Nelze ovšem vyloučit eventualitu případné nepříjemnosti – náhlé zemětřesení nebo teroristický útok, a hned by bylo po dobré náladě.