Srpen 2006

Viník největšího vymírání

Luděk Vainert

Pod ledem Antarktidy je skryt kráter vytvořený nárazem obřího meteoritu, naznačují údaje z amerických družic. Pokud se objev potvrdí, vyřešila by se hádanka největšího vymírání druhů. Před dvě stě padesáti miliony let postihla Zemi nevídaná katastrofa. Během krátké doby vyhynulo na devadesát procent všech organismů. Zkáza postihla suchozemské tvory i zvířata a rostliny žijící v oceánu. Těch zmizelo dokonce 95 procent. Šlo o největší vymírání všech dob. Vymizení dinosaurů, k němuž došlo před 65 miliony let, je známější, ale tehdy vyhynula „jen“ polovina druhů.

Příčina apokalypsy na konci permské éry zůstávala dlouho nejasná. Nezdálo se pravděpodobné, že by se vymírání dalo vysvětlit nárazem obřího asteroidu nebo komety stejně jako v případě dinosaurů. Nebyl totiž znám žádný kráter, který by odpovídal jak velikostí, tak dobou svého vzniku.

Kráter větší než Česko

Nyní však teorie o katastrofě vesmírného původu získává další zastánce. Zasloužil se o to objev učiněný s využitím družic GRACE. Ty vyslala na oběžnou dráhu agentura NASA s úkolem měřit malé odchylky gravitačního pole Země. Satelity, které obíhají ve výšce 500 kilometrů, zaznamenaly nad Antarktidou drobné změny gravitace, ze kterých lze vyčíst, že necelé dva kilometry pod ledem je zřejmě skryt obří kráter o průměru 480 kilometrů.

Takovou jizvu by do tváře Země mohl vyrýt jen asteroid, jehož průměr by dosahoval až 50 kilometrů. To je čtyřikrát až pětkrát víc než měl „vrah“ dinosaurů. Mnohem větší byla tedy i energie, která se při dopadu uvolnila. Objev pravděpodobného kráteru oznámil na nedávném zasedání Americké geofyzikální unie v Baltimore Ralph von Frese z Ohio State University, který spolupracoval s americkými kolegy a partnery z Ruska a Koreje.

Výsledky měření družic se ale dají interpretovat i jiným způsobem. Geolog Ian Dalziel z University of Texas, kterého oslovila redakce časopisu Nature, namítá, že objevený objekt nemusí být nutně kráter, může se jednat i o vulkanickou skálu vzniklou běžnými geologickými procesy.

Jedna katastrofa nastartovala druhou

Vymírání na přelomu permu a triasu vědci vysvětlují také pomocí následků kolísání mořské hladiny či rozpuštění metanu v mořských sedimentech, nejpravděpodobnější se ale dosud zdála teorie, podle které vše začalo zvýšenou vulkanickou aktivitou. Na Sibiři tehdy sopky vychrlily oceány lávy. Čedič pokryl plochu větší než Evropa. Uvolnilo se přitom ohromné množství CO2 a SO2 , což zapříčinilo dlouhotrvající kyselé deště a globální oteplení.

Profesor Von Vrese upozorňuje, že se obě teorie mohou vhodně doplňovat: vlna vyvolaná nárazem masivního asteroidu mohla být příčinou výbuchů sopek na Sibiři a vymírání by pak bylo následkem obou katastrof.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)