Srpen 2006

Vlastně se nic nestalo

Ladislav Frank Nykl

Jak víte, politika zasahuje do celého našeho života, i když jsme většinou apolitičtí. Jak už možná někteří víte, podepsal jsem a rozšiřoval úvodní provolání Charty 77 a udělali mi ze života peklo. Třeba se to nezdá, ale komouši zůstali z velké většiny na svých místech, někteří převlékli kabáty a ostatní jsou už zase na koni. Nedávno, když jsem sháněl kamarády, kdo by mi z nich pomohl s historií trampingu, byl jsem u nás v hospodě a potkal jsem tam jednoho kamaráda, na kterého mi další ukázali prstem, že byl udavač. Přisedl si ke mně a já nevěděl, co mám dělat. Pak se rozpovídal a bylo vidět, že se vůbec nestydí, spíš naopak. Znal jsem ho dobře (no asi dobře ne, když jsem to dosud nevěděl) a on mi povídal, že se vlastně nic nestalo, jen občas, když přijel z vandru, tak v pondělí zašel do jednoho bytu a tam jim řekl, kde byl, co se tam dělo a kdo tam byl s ním. Také jim prý musel říci, kam se pojede příště, a o čem se mluvilo. Po chvíli jsem se odhodlal a říkám mu, jestli se ptali taky na mne. „Jistě, na tebe se ptali pořád, ale já jim nic nemohl říci, protože jsi na vandru moc o politice nemluvil. Chtěli vědět, jestli jsi ve spojení s pražskými disidenty a to jsem nevěděl. Tak vidíš, já ti prakticky neublížil a tak se ti nic nestalo. Vždyť vlastně o nic nešlo, tak co?"

Zaplatil jsem a šel. Tolik let zničeného života, urážek, ponižování, vyhazování z práce, sprostých útoků a nejmenší plat ve stylu: „jestli si půjdete stěžovat, tak StB řeknu, že veřejně před spoluzaměstnanci urážíte naše zřízení a Sovětský svaz, a půjdete sedět!" Ale co, vlastně se nic nestalo.