Srpen 2006

Vivat Israel!

Ivan Špaček

„Země, ve které žijí občané, kteří nejsou schopni a ochotni ji bránit, nepřežije.“ Četl jsem výsledky průzkumu, ve kterém se ptali blíže neidentifikovaných Evropanů, jestli si dovedou představit okolnosti, za kterých by byli ochotni riskovat životy v zájmu obrany své země. Tedy své životy, aby bylo jasno. Přes sedmdesát procent zatrhlo kolonku "za žádných okolností". Takže se jasní. Spenglerovo tvrzení, že žijeme v posledních dnech existence západní civilizace bylo poněkud předčasné - tvrdil to v třicátých letech minulého století - ale jak říkáme, my emigranti "right on". Ovšem, historicko řečeno, století je mžikem oka, takže Spengler je vlastně nás součastník.

Bývalo americkou (a britskou) tradicí, že stát cítil odpovědnost za bezpečí svých občanů. Okřídlené rčení "...and then the Marines showed up", což znamená cosi jako "deus ex machina", se stalo součástí jazyka. Kdykoliv kdokoliv kdekoliv se dopustil násilí k americkému (a britskému) občanovi, tak se objevily dělové čluny a námořní pěchota.

Tato tradice zanikla. Co se zjeví dnes, je diplomat hrozící srolovanými novinami, na což nemytý bandita s automatem v ruce reaguje úšklebkem. Zájem občana je viditelně porovnán se zájmem fiktivního organismu zvaného stát. Život jednotlivce není v kontextu mezinárodní situace podstatný. Stát neexistuje pro ochranu občana, občan existuje pro ochranu státu. Jak říká pan Chirac, Izrael je vinen z přehnané reakce. Pan Putin říká, že hlavní je, aby se přestalo střílet. Stát Izrael trvá na tom, že existuje proto, aby chránil životy svých občanů. Jaká to divná, staromódní idea!