Zaří 2006

Američané dali českému vědci miliony na výzkumy

Jan Gazdík

I když se včera (13. 07. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) v Akademii věd všechno točilo kolem špičkového českého vědce profesora Antonína Holého, on sám viditelně trpěl. Sice se právě podepisovala smlouva, která jeho výzkumnému týmu zajišťuje příjem 1,1 milionu dolarů ročně, ale on nemohl bádat, dusila ho kravata a tížilo sako. Byl v sále Akademie věd nejdůležitějším, ale také nejméně nápadným mužem.

Američtí vědci mu důvěrně říkají Tony. Zároveň je však z jejich hlasu patrný obrovský respekt k expertovi, který přispěl k vývoji jedněch z nejlepších léků na AIDS a zhoubnou žloutenku typu B. Právě výsledky profesora Holého přiměly americkou firmu Gilead Sciences, aby se rozhodla financovat vznik špičkového výzkumného centra v Česku. Společnost mu bude dávat každoročně 1,1 milionu dolarů (tedy zhruba 25 milionů korun) na výzkum. Bude také financovat vybrané patenty. Profesor Holý bude mít osobně k dispozici 200 000 dolarů (asi 4,5 milionu korun) ročně. V Česku tak vzniká světově ojedinělé výzkumné centrum, které si nyní bude moci dovolit nákup špičkových vědeckých přístrojů a bude mít i peníze na platy vynikajících světových odborníků, jejichž odměny budou srovnatelné s oceněním vědců v USA.

Asketický vědec na sobě nedává znát radost ani při zmínce, že dotaci na své bádání obdržel nejen jako ocenění mnohaleté práce, ale i jako dárek k nadcházejícím sedmdesátinám. Na Ústav organické chemie a biochemie pak zbylo 900 000 dolarů, což je kolem jedenadvaceti milionů korun ročně.

Profesor zachránil statisíce životů, zná ho však málokdo

V žertu položenou otázku, zda si profesor nekoupí za dolary něco k osobní potřebě, odbývá mávnutím ruky: „A co, prosím vás? Mám vše, co k životu potřebuji. Dolary půjdou jen na výzkum. Jen takové investování má smysl.“ Profesoru Holému mohou být vděčny miliony lidí, kteří onemocněli virem AIDS. Jeho léky Vistide či Vierad jsou jedny z nejúčinnějších. Vierad dokonce zastavuje šíření viru HIV, jenž způsobuje chorobu AIDS.

Opravdovým zázrakem a nadějí pro pacienty s AIDS je však Truvada. Místo třinácti tabletek, které musí nemocný polykat v přesném pořadí i čase, budou nyní brát jedinou tobolku Truvada. Ta nyní prošla všemi potřebnými testy a velmi brzy bude k dostání i v Česku. Výsledky Truvady jsou ohromující: po pětiletých testech nemá pětašedesát procent pacientů nemocných AIDS tento virus v krvi. Navíc pravděpodobnost, že chorobu přenesou na někoho jiného, se blíží nule.

„S nemocí AIDS to může díky panu profesorovi Holému dopadnout jako s cukrovkou: pokud se dobře léčíte, tak žijete a v pětašedesáti letech zemřete na něco úplně jiného,“ vysvětluje jeden z badatelových spolupracovníků Jan Konvalinka. I on patří k mladým vědcům, do nichž profesor vkládá velké naděje a k nimž při rozhovoru neustále stáčí řeč. „Rád bych ty peníze použil na ocenění mladých nadějných vědců a vybavení našich laboratoří. Dokonce si mohu teď ze zahraničí najmout špičkové odborníky. O tom jsem vždy snil,“ říká Antonín Holý.

Štědrou dolarovou dotaci Američanů chápe jako jedinečnou příležitost pro českou vědu. „Uznání pro mne? To neberu. Já na to ani nejsem. Nechci, aby to vyznělo nafoukaně, ale pro mne je důležité, aby výsledky práce našeho ústavu k něčemu vedly. Věda má smysl, když má výsledky, a ty se dnes bez peněz neobejdou,“ dodává profesor.A že toho moc nenamluví? „Když mám co říci, tak mluvím. Nač zbytečně opakovat to, co přede mnou výstižně řekli jiní. A navíc mne už delší dobu zlobí hlasivky.“

Holý, který je autorem šedesáti českých i zahraničních patentů, před časem proslul větou na adresu novinářů, když jim představoval jeden ze svých preparátů Hepsera: „Omlouvám se, že vás zase obtěžuji.“ Narážel tím na fakt, že svůj předchozí lék, který úspěšně zastavuje šíření nemoci AIDS v těle pacienta, ukazoval na stejném místě nedlouho před tím.

Vědec - to mu zní zpupně

Askeze Holého jde tak daleko, že má výhrady i k názvu vědec. „To slovo nemám rád, protože mi zní zpupně. Raději mám výraz vědecký pracovník. Tam zní slovo práce, která je v naší činnosti moc důležitá. Rád nemám ani slovo badatel. Já nebádám nad něčím, já na něčem pracuji.“ A prací je Antonín Holý posedlý. Novinářům se sice nevyhýbá, ale i tak mají většinou z jeho úsečných odpovědí pocit, že vědce rozptylují. „K čemu mi to pomůže, když se o mně bude mluvit a psát? Jen mne to zdržuje od práce,“ omlouvá se.

Profesorův spolupracovník Jan Konvalinka si po včerejším ocenění nicméně neodpustil poznámku: „Za jeho jedinečným výzkumem stojí mnoho desítek let tvrdé práce. Uznání se mu začalo dostávat velmi pozdě - vlastně až nedávno. To je velká chyba a ostuda nás všech, jak tady jsme.“

A ještě jedna věc se včera na půdě Akademie věd odehrála: šéf Ústavu organické chemie a biochemie Zdeněk Havlas věří, že z pracoviště i s přispěním amerických dolarových dotací vytvoří absolutní světovou špičku. Chce tím přispět k návratu pověsti Prahy jako města, v němž se daří vyspělé vědě. A třeba i odpovídajícími platy špičkových vědců, kteří by mohli nyní brát až osmdesát tisíc korun měsíčně.

(MFDNES)