Zaří 2006

Neznalost pravého práva neomlouvá

Milan Hulík

Neomlouvá ani novináře, komentátory a jiné psavce, kteří v posledních dnech si brousí své klávesnice na policistech a politicích, kteří překračují jinak limitovanou rychlost, a nebo se dopouštějí jiných „přestupků“ proti dopravním předpisům. Tito kritici svým psaním prokazují jen svou neznalost historie a pravého práva. Již v římském právu platila zásada „princeps legibus solutus“, tj. pro vládce jeho vlastní zákony neplatí. Musí být každému jasné, že vládce vydává vždy zákony jen pro jiné, pro své poddané a je povznesen na nějaké dodržování zákonů. Kdyby zákony měl dodržovat i panovník, pak by pochopitelně ztratily veškerou autoritu, kterou jim vládce svým božským posvěcením dal a poddaným by pak takové zákony, a i panovník byli pro smích.

Proto je jakákoli kritika pana policejního prezidenta Husáka a ministra vnitra Bublana nepřístojná, protože je jen na nich, jakou rychlostí si chtějí zajezdit. Ti, kdo zneužívají demokracie, když ukazují prstem i na ministra vnitra, že si dovolil jet na dálnici rychlostí 170 km za hodinu, by měli být povoláni k odpovědnosti – nikoliv ale pan ministr. Zde vždy platilo staročeské přísloví: „co může pán, nemůže kmán“. V demokracii platí nejen zákony, Listina lidských práv a svobod, ale i obyčeje, zvyky, precedenty a ona morální pravidla, jejichž dodržování si vynutila tisíciletí. Mezi ně patří především úcta a respekt k vrchnosti a všem těm nahoře, protože by tam nebyli, kdyby k tomu nebyli povoláni vyšší mocí, nebo jen plebejskými voliči, jejichž počet ovšem vyrovnává nedostatek posvěcení onoho vyššího zmocnění. Ostatně, že se lidé dělí na demokratické občany a demokratické VIP, je známo po letech skandálů a selektivního souzení každému. Ani v demokraciích neexistuje rovnost mezi občany, protože přirozená nerovnost je základem lidského soužití a celá historie lidstva je toho jedním jediným příkladem. Částečnou pravdu mají ale ti kritici, kteří poukazují na nedostatečnost zákonů. V dopravním zákoně by mělo být uvedeno, že politici a policisté si mohou jezdit jak chtějí. A to i bez nějakých majáčků, svítících i nesvítících. Komu se to nelíbí, má přece možnost stát se také policistou nebo politikem. Z tohoto důvodu je nespravedlivé, aby vedoucí dopravního oddělení Policie ČR ve Frýdku. Místku pan Michal Čaš, kterému naměřili jen 3,5 promile alkoholu byl vyhozen od policie. 3,5 promile zase není tak moc a pak – to máme tolik slušných policistů, že je můžeme vyhazovat jen tak pro nic a za nic ?

Ti, kteří píší své jedovaté články typu „a proč my nemůžeme také?“, by si měli uvědomit, že nevyhráli volby, nestali se poslanci nebo politiky a že s převzetím těchto funkcí jejich nositelé přebírají i status osob VIP se vším co k tomu patří. A tím je i nedodržování dopravních pravidel, neboť tato pravidla jsou určena jiným, do služby národu nepovolaným občanům.

Má se snad ministr nebo policejní prezident ploužit do práce jen povolenou rychlostí? A o to později chránit zákonná práva spoluobčanů? Nejde však jen o tyto vyvolené. Jde i o jejich služebnictvo, komornictvo, vozatajstvo a pretoriány, o všechny ty, kteří vytváří VIP podmínky pro jejich nelehkou práci, které budiž čest, neboť je konána ve prospěch nás všech, obyčejných občanů. Vždyť ten ministr, který jede rychleji, bude také déle pracovat, protože je v práci přece dříve. A že se nejdříve vymlouval, že spěchal na letiště a poté, když bylo zjištěno, že mu nic neletělo, mluvil o svém ohrožení a bezpečnosti. Samozřejmě, že naši politici jsou ohroženi. Jejich práce (kterou si vozí i autem s sebou) je tak důležitá a tajná, že dostat se Al Kaidě do rukou, tak je po nás veta. Nebuďme malichernými hašteřivými čecháčky, buďme velkorysými Evropany, hrdými na své rychlé policisty a politiky, kteří budou vždy včas tam, kam my se jen kodrcáme a kteří vše vyřídí rychleji, než by nás vůbec napadlo. Buďme demokraty s vědomím, že demokracie je poznaná nutnost, ve které práva jedněch, jsou omezena právy druhých a mnohdy vyšších. Čtěme Orwella a Machiavelliho a nehledejme v dopravních předpisech pravidla zavazující všechny, když pro „rovnější“ platí odjakživa zásada „princeps legibus solutus“.