Zaří 2006

Zakopeme rakety?

Emanuel Mandler

Je nás hodně, podle posledního průzkumu osmdesát tři procent, a to už něco znamená. Vysoká politika by naše názory neměla přehlédnout, ostatně je víc než pravděpodobné, že pokud jde o americkou raketovou základnu, můžeme se na naše politiky spolehnout. Ti určitě vezmou především v úvahu suverenitu našeho státu. Několik desítek hektarů naší země by vlastně bylo vyňato z našeho státu a zaměstnanci této základny by podléhali jurisdikci (zákonům) nikoli našim, nýbrž americkým. Půjdete třebas na procházku přes louku a pojednou: STOP – nesmíte dál, protože dál je americká základna.

Kdyby se to však už stalo a Američané by Českou republiku požádali o umístění raketové základny, nesmělo by se zapomenout na nebezpečí, které by sama základna svou existencí přitahovala. A možná ještě podstatnější by bylo pokoření nás, obyvatel. Od Šumavy ke Krkonošům jsme pány veškerého našeho území a teď by jeho kousek vyřízli.

Náš postoj nemá nic společného s antiamerikanismem. My chápeme právo lidu Spojených států na obranu svého území, ale ať si tu obranu organizují doma a ne u nás! Muslimové proti nám nic nemají, zvláště když jsme po druhé světové válce ponechali v Československu jen zlomek původního židovského obyvatelstva. Islamistů ať se bojí za oceánem, my uprostřed Evropy můžeme zůstat klidní.

Koneckonců nespolehlivost Spojených států známe z nedávné historie. Například: Zatímco západní evropské mocnosti vedly v 1. světové válce boj na život a na smrt s císařským Německem, Spojené státy se na to za velkou louží klidně dívaly a teprve roku 1917 rozhodly válku tím, že vyhlásily Německu válku.

Nebo: Ve třicátých letech minulého století se zabývaly Spojené státy svými problémy a takové věci, jako Mnichov je nezajímaly. Sice si to s hitlerovským Německem vyřídily, ale teprve potom, když jim Hitler vyhlásil válku. A ještě něco. Když 21. srpna 1968 Sověti přepadli Československo, Spojené státy ani nenaznačily, že by kvůli nám chtěly jít do války. Mohli bychom, my 83procentní většina, kteří nechceme v Česku americkou základnu, ve výčtu hříchů Spojených států pokračovat.

Jenomže je tu ještě pár procent našich lidí, kteří tvrdí, že svět je plný nebezpečí (hlavně od východu), Evropa že je morálně rozklížená a že spojenectví s Amerikou – včetně raketové základny – je pro nás nezbytností. Podle jejich mínění (nechci popírat, že i podle výroků vedoucích extrémních muslimů) nehodlají radikální islamisté zlikvidovat pouze Spojené státy, ale „křižáky“ (státy euroamerické civilizace) vůbec. Ona nepatrná menšina našich lidí, která by tolik stála o americkou základnu v České republice, trvá na tom, že nemůže být větší pošetilosti než se na jedné straně distancovat od Spojených států, které prý jediné jsou schopny nás bránit a ubránit, a přitom se blaženě usmívat na muslimský svět, jehož radikální část se třese touhou zlikvidovat naši civilizaci.

Ovšem, ještě jsou tu Američané sami. Ti na rozdíl od nás považují svou vlastní a evropskou obranu za tak vzájemně spojenou, že odpor proti raketové základně od nás vůbec nečekají. Možná se také domnívají – podobně jako v případě dalších evropských států – že jsme jim vděčni. Třikrát Evropu osvobodili, porazili totalitní Sovětský svaz, který nás držel v područí (porazí někoho příště?). Opravdu, právě my (je nás 83 procent!) musíme přiznat, že vděčností vůči Spojeným států právě neoplýváme.