Zaří 2006

O co se hraje v Macau

Robert Mikoláš

Kasina a banky v bývalé portugalské enklávě skrývají klíč k chování KLDR. Sands, Galaxy, Wynn, Diamond. Procházím mezi kasiny, která v Macau rostou jako houby po dešti. Sklobetonové budovy i komplexy napodobující buddhistické chrámy či starověké pevnosti. Umělý svět stvořený jako mávnutím kouzelného proutku. Od roku 1999, kdy bývalá portugalská kolonie Macao znovu připadla Číně, se zisk heren zvýšil více než pětkrát. Vydělávají nyní víc než kasina v Las Vegas.

Místní obyvatelé mluví o Macau jako o „klidné zemi“. Dříve tu byly na denním pořádku únosy či bombové útoky, zločinecké gangy si mezi sebou vyřizovaly účty. Dnes to vypadá, jako by organizovaný zločin vyklidil pole. Ve skutečnosti se však jen přenesl z ulic do třpytivých paláců. Nejrozšířenější trestná činnost, praní špinavých peněz, nezmizela. Po mnoho desetiletí sloužily místní banky různým nelegálním organizacím z celého světa, tajným službám, mafiím i totalitním režimům. Irská republikánská armáda, čínské gangy, KGB – seznam všech zákazníků zdejších finančních ústavů je dlouhý a pestrý. Čestné místo na něm zaujímá severokorejský režim. Právě v Macau se svým způsobem rozhoduje o zákrutách a peripetiích tak důležitých procesů, jako jsou rozhovory o jaderném programu KLDR či testy balistických raket, které režim diktátora Kim Čong-ila nedávno uskutečnil.

Komunisté na pervitinu

Název firmy „Zokwang Trading Co“ zdánlivě neskrývá nic podezřelého, ve skutečnosti ale označuje severokorejskou společnost, která už druhé desetiletí v Macau zaštiťuje ilegální obchody Pchjongjangu a která v podstatě fungovala jako konzulát Korejské lidově demokratické republiky. Od počátku 90. let úzce spolupracovala s Banco Delta Asia, druhým největším peněžním ústavem v bývalé portugalské enklávě. Právě tuto banku Washington loni v září obvinil, že pomáhá vládě v Pchjongjangu legalizovat výnosy z trestné činnosti, a dokonce dává do oběhu vysoce kvalitní padělky amerických bankovek vyrobené v Severní Koreji. Ředitel firmy Zokwang Trading byl dokonce zadržen a vyslýchán kvůli jednomu ze svých zaměstnanců, který v bance ukládal několik set tisíc falešných stodolarových bankovek. Nikdo ale nakonec nebyl souzen, všichni pracovníci společnosti měli diplomatický pas.

Kromě Banco Delta Asia obvinily Spojené státy z podobných aktivit i další peněžní ústav, Seng Heng Bank Ltd. Obě banky pak na nátlak USA zmrazily severokorejská konta, čímž zasáhly tamní režim na citlivém místě: přísun peněz pro nákladný a hýřivý život Kim Čong-ila a jeho nejvěrnějších soudruhů značně zeslábl.

Severní Korea si dolary prostě tiskne, není to ale jediný způsob, jak si nelegálně opatřuje valuty. Patří totiž také k hlavním producentům a exportérům drog v asijsko-pacifickém regionu. Například v Japonsku pochází celá polovina omamných látek právě z KLDR. Jednou z nejrozšířenějších je metamfetamin (v Česku známý jako pervitin), který se do země vycházejícího slunce pašuje v rybářských bárkách. Obchod funguje relativně jednoduše. Drogy se v mezinárodních vodách vymění za hotovost.

Problémy s tvrdými drogami dováženými z KLDR má i Austrálie. K největším úlovkům australské pobřežní hlídky patří zachycení dodávky heroinu za 50 milionů amerických dolarů. Mezi třiceti muži zadrženými na palubě pašerácké lodi byl i člen vedení severokorejské komunistické strany.

Severokorejská vláda zkrátka zajišťuje chod ekonomiky tím, že se přímo podílí na kriminálních aktivitách. Historie podobné případy zná, třeba hitlerovské Německo. Nacistický režim se mimo jiné snažil dostat do oběhu ve Velké Británii padělky amerických dolarů a britských liber vyráběné v koncentračních táborech. Chtěl tím ochromit hospodářství Spojeného království. Pchjong-jang pochopitelně takové ambice nemá, pouze se snaží zajistit si dostatek valut pro finančně náročný zbrojní program i samotný chod státu.

Zbraně stojí KLDR peníze, zároveň na nich ale i vydělává – a často v rozporu s pravidly, kterými by se takové podnikání mělo řídit. Spojené státy se zaměřily také na osm severokorejských státních společností podezřelých z obchodů se zbraněmi, především s raketovými systémy. Pchjongjang dodával zbraně Iráku, Íránu, Sýrii, Libyi, Pákistánu (odkud KLDR na oplátku získávala technologie pro vlastní nukleární program) a dalším státům. V některých případech stalinistický režim inkasoval hotovost, v jiných získával dodávky ropy. A peníze byly ukládány i v bankách v Macau, přes které se pravděpodobně transakce také prováděly.

Když diktátor trucuje

V Číně jsou hazardní hry zakázané, lidé proto za nimi míří do Macaa – přes společnou hranici i přes Hongkong, trajekty i vrtulníkovou linkou. Čína tak představuje jakousi obří láhev s úzkým hrdlem, kterým se tlačí miliony hazardu chtivých mužů a žen. Čím ale Macao zaujalo severokorejské soudruhy? Pchjongjang zlákala především provázanost tamních bank s kasiny. Většinu heren tu patří již zmíněné bance Seng Heng. Propletenec bank a heren zasahuje i do politiky, jednu z místních bank vlastní rodina současného výkonného šéfa Macaa, oblasti, která má status zvláštního administrativního regionu v rámci Číny.

Pro Severní Koreu bylo Macao jediným „finančním oknem“ do světa. I díky němu mohl hrát stalinistický režim stále odvážnější hru. Američanům ale došla loni trpělivost a pokusili se toto okno přivřít. Nezůstalo přitom jen u zablokovaných bankovních účtů, podle jihokorejských médií byl v Macau počátkem letošního roku zatčen i vysoký představitel severokorejského režimu (který byl však nakonec propuštěn krátce před návštěvou vůdce Kim Čong-ila v Číně). A právě kvůli „přibouchnutému oknu“ Pchjongjang trucuje. Už téměř rok se odmítá vrátit k šestistranným rozhovorům o svém jaderném programu, pokračuje ve vývoji jaderných zbraní.

Podle dosavadních reakcí Pchjongjangu se zdá, že se USA strefily do černého. Kim Čong-il hlasitě vyzývá Spojené státy, aby odvolaly sankce proti severokorejským společnostem a umožnily odblokování účtů v Macau, jinak prý nebudou žádné rozhovory a dojde ke zbrojním závodům mezi oběma znepřátelenými stranami. Nedávné zkoušky mezikontinentální střely Taepodong 2, schopné zasáhnout západní pobřeží Spojených států, posloužily jako jedna z výhrůžek, nátlaková akce, která měla přimět USA ke změně postoje. Washington se ale tak snadno nevzdá, chce zřejmě severokorejské vedení donutit minimálně k tomu, aby kriminální aktivity omezilo. V konečném důsledku by to mohlo vést i k pádu totalitního režimu.

Bankám stačí pohrozit

Spojené státy mohou zasáhnout proti zahraničním bankám tím, že jim pohrozí zavedením sankcí, čímž peněžní ústav ztrácí důvěru klientů a jeho hodnota na trhu okamžitě klesá. To se také stalo v případě banky Delta Asia. Dalším nástrojem je možnost zastavit aktivity banky přímo ve Spojených státech. Washington by mohl využít i politického nátlaku, v případě Číny by to ale zřejmě nikam nevedlo. Peking nemůže přiznat, že toleruje ilegální aktivity v bance na svém území. Zároveň ví, že by zásah mohl vyvolat kolaps režimu Kim Čong-ila, a ten si Čína v žádném případě nepřeje.

(Respekt, www.respekt.cz)