Zaří 2006

Proč nejsou české perly na DVD

Jaroslav Pašmik

Když sledujete Antonioniho snímek Noc, který si teď můžete za babku koupit na DVD v Levných knihách, nebudete zřejmě smekat jen před genialitou režiséra, kameramana nebo herců. Musíte se poklonit i české firmě, která vám ten zážitek zprostředkovala. Pak ale zavřete počítač a začnete se zabývat otázkou, která milovníky filmu trápí už léta: Proč nejde podobně sledovat řadu pozoruhodných českých filmů z nedávné historie? Za to, že filmy Antonioniho, Bergmana nebo Kurosawy si pořídíme jednodušeji než díla Vláčila, Chytilové nebo Schorma, přitom může jediná, zato velice podivná smlouva z dílny ministerstva kultury. A její případná změna ve prospěch milovníků filmu je v nedohlednu.

Čtvrtina je vaše

V roce 1998 tehdejší ministr kultury Pavel Dostál pasoval na deset let do role exkluzivního vládce nad osudy všech českých filmů natočených v letech 1965 až 1991 firmu Ateliéry Bonton Zlín. Jeho smlouva s Bontonem byla uzavřena bez výběrového řízení. Ateliéry se vlastně staly obchodním zástupcem Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, který vlastní práva k filmům, spravovaným za komunistů Ústřední půjčovnou filmů. Provize z prodeje je štědrá: činí plných 25 procent. To je číslo, nad nímž producenti zdvihají obočí: například Ondřej Trojan nebo Pavel Strnad upozorňují na to, že za tento podíl by své filmy rozhodně neposkytli. Zbytek tržeb se odvádí do pokladny fondu, který jej rozděluje mezi filmaře formou grantů.

Ateliéry Bonton Zlín za zmíněnou provizi prodávají archivní filmy třem celoplošným televizím v Česku, na prodej do zahraničí si najímají jinou firmu. Zajišťují také videodistribuci a některé snímky vydávají na DVD. Vypadá to ale tak, že populární torzo svěřených filmů, tedy především pohádky a komedie, je využíváno jako dojná kráva. Vyšly třeba Slunce, seno a pár facek, jednotlivé díly „Básníků“, Rumburak nebo Trhák, ale po Schormovi, Němcovi nebo Chytilové neštěkl pes.

Ateliérům přináší taková obchodní strategie úspěch. Za deset let, tedy v roce 2008, utrží za prodej fondových filmů minimálně půl miliardy korun. Zvláštní klauzule navíc zaručuje prodloužení smlouvy o dalších pět let. Na provizi si za stejné období přijdou minimálně na sto pětadvacet milionů korun, což představuje v kulturní branži proklatě výnosný byznys.

Stejnou práci dělala před Ateliéry firma AB Barrandov za provizi dvaapůlkrát nižší (10 %). AB Barrandov měla sice nízkou provizi, ale je nutné přiznat, že to nebyl zrovna spolehlivý partner: v pokladně fondu nasekal dluh skoro 100 milionů. A ministr Dostál místo toho, aby si na Barrandovu vynutil zrušení smlouvy a vypsal nové výběrové řízení, zašel za kamarády z Bontonu a kontrakt jim přehrál. Bonton měl zaplatit část dluhu a za to získat výhodnou smlouvu na „filmovou dojnou krávu“.

„V té době se ta smlouva dala pochopit,“ říká dnes odstupující ministr Vítězslav Jandák. Jistě: zvláště dobře ji musel chápal on sám, coby jeden z tehdejších spoluvlastníků Bontonu.

Živá rána

Ateliérům Bonton Zlín lze těžko vyčítat, že chtějí dělat výhodný byznys. Potíž je v tom, že ostatní na to doplácejí. Stačilo přitom málo: ministerstvo mohlo třeba explicitně napsat do smlouvy povinnost vydávat i menšinové filmy nebo na to alespoň přispívat. To se ale nestalo a v České republice je díky tomu dodnes na rozdíl třeba od Francie nebo Skandinávie některé filmy prakticky nemožné sehnat. „Ve filmech se zrcadlí naše dějiny. Je samozřejmě dobré jich mít vydaných co nejvíc. Ale skutečně profesionální vydávání na DVD je u nás teprve v plenkách. Oproti hudbě nebo literatuře tady stále existuje velký dluh,“ shrnuje situaci děkan FAMU Michal Bregant.

Skutečně: na webu je sice možné na Formana nebo Chytilovou narazit, ale jde výhradně o levné a značně nekvalitní přepisy. „Investice do čištění a digitální rekonstrukce negativů stojí miliony,“ popisuje složitost vydávání starých snímků v kvalitní podobě filmový nadšenec a vydavatel Petr Soukup. Podle něj je návratnost při vydání dvou tisíc kopií pro malý český trh dlouhá a cena DVD se může lehce vyšplhat přes pět set korun (Levné knihy vydávají svá DVD ve větších nákladech a jdou po světové klasice, kterou kupují ve výhodných balících).

Proč v této situaci nepomůže Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie? „Nevím,“ říká pověřený správce fondu Zdeněk Václavík, který nastoupil do funkce teprve nedávno. „Ale ťal jste do živého. Podporujeme vlastně soukromou firmu, která kšeftuje s kinematografií, a uděláme vše proto, aby to skončilo. Pracují na tom naši právníci.“

To ale zatím nic neřeší. Nevydané filmy si fond s Ateliéry přehazují jako horký brambor. Nikdo nechce financovat rekonstrukci prvního filmu, protože se bojí, že by to byl precedens. A v dohledné době se nic nezmění. „Teď je to pat,“ říká Václavík. „Počkáme na nového ministra kultury. Ten by to měl vyřešit.“

(Respekt, www.respekt.cz)