Zaří 2006

Dejme Visegrád raději k ledu

Jiří Pehe

Visegrádská skupina, kterou tvoří Česká republika Maďarsko, Polsko a Slovensko, měla před sebou po rozšíření Evropské unie v roce 2004 světlou budoucnost. Chtěla a mohla hrát roli regionálního uskupení, které po vzoru skandinávských zemí nebo zemí Beneluxu dodává svým členům větší váhu v rámci EU. Poslední politický vývoj ovšem tuto možnou roli oslabuje. Ba je dokonce možné, že Visegrád se brzy ocitne v existenčním ohrožení.

Polsko jako mocnost

Začalo to už před vstupem jeho členů do EU. Jedna z hlavních rolí Visegrádu - vzájemná pomoc při vyjednávání s EU - se do jisté míry vyčerpala, jakmile bylo členství na dohled. Polsko výrazně ukázalo, že má své vlastní zájmy, při začátku války v Iráku, kdy se mnohem jasněji než ostatní visegrádské země - a bez hlubších konzultací s nimi - postavilo na stranu USA. Později Poláci spolu se Španěly zablokovali první summit o evropské ústavě. I v tomto případě hájilo Polsko především své zájmy. Už tehdy začínalo být jasné, že stát čítající téměř 40 miliónů obyvatel - více než tři ostatní země Visegrádu dohromady - chce v EU hrát roli regionální mocnosti. Nicméně až do série parlamentních voleb v zemích Visegrádu v loňském a letošním roce se politické elity všech čtyř zemí byly spolu schopny jakž takž domluvit. Možná i proto, že ve třech ze čtyř zemí Visegrádu vládli ideově spříznění sociální demokraté a všechny vlády sdílely zkušenost z finiše přístupových jednání s EU.

Mesiáši na severu

Po loňském volebním vítězství strany Právo a spravedlnost bratří Kaczyńských v Polsku a po jejím letošním koaličním spojení s extrémně pravicovými stranami Sebeobrana a Liga polských rodin ovšem bylo jasné, že komunikace v rámci Visegrádu může brzy narazit na vážné překážky. Jestliže polští socialisté hájili národní zájmy v rámci EU z důvodů pragmatických, Kaczyńští mají o roli Polska v Evropě a ve světě mesianistické představy. Jen těžko mohou považovat za rovnocenné partnery malé země Visegrádu.

Dokud ale vůle spolupracovat panovala alespoň v ostatních zemích Visegrádu, dařilo se přece jen dopady nové politické situace v Polsku neutralizovat. Jenže po maďarských volbách, které potvrdily předešlou vládu demokratické levice, přišly v červnu problematické volební výsledky v České republice a zejména na Slovensku.

Vítězství Občanské demokratické strany v Česku může mít protichůdné dopady, takže je příliš brzy na definitivní závěry. Na jedné straně byla ODS během své vlády k visegrádské spolupráci chladná; na straně druhé, jak se zdá, si poměrně dobře rozumí s Právem a spravedlností v Polsku - především pokud jde o opatrnost vůči prohlubování politické integrace EU.

Zatímco by tedy vláda vedená ODS zřejmě neměla problémy se současným vedením Polska, její vztahy s novou slovenskou vládou by byly ambivalentní - nedůvěřovala by levicovému zaměření vlády, ale cítila by jistý názorový soulad s její národoveckou orientací.

Obavy a děs

Nejvážnější překážka pro další visegrádskou spolupráci se ale utvořila právě v podobě nové slovenské vlády. Koaliční partneři vítězné strany Směr Roberta Fica - tedy Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko a Slotova Slovenská národní strana - vzbuzují v EU obavy, v Maďarsku však přímo děs. Ján Slota už stačil vytvořit diplomatický konflikt s Maďarskem, když obvinil Maďary z utlačování Slováků na jižním Slovensku. Teoreticky by si národovecky orientovaná vláda na Slovensku mohla do jisté míry notovat s polskou vládou a naší ODS. Národovectví je ale vždy sebestředné.

Je tak například docela dobře možné, že na nadcházejícím summitu visegrádských prezidentů v Lánech si bude český prezident Václav Klaus notovat v kritice EU se svým polským a slovenským kolegou. Ale společný odpor vůči něčemu nestačí k dlouhodobému ospravedlnění existence Visegrádu - zvlášť když pod povrchem bublá nedůvěra ve vzájemných vztazích.

Uložme pro lepší časy

Visegrád nyní směřuje spíše k vnitřním konfliktům a možná i k zániku. To nejlepší, v co lze nyní doufat, není úzká koordinace zahraničněpolitických aktivit jeho členů, ale spíše pokusy o zachování institucionální slupky pro lepší časy. Při životě ji budou udržovat spíše ministerští úředníci než politické elity. Dost málo pro organizaci, která měla kdysi smělé politické plány.

(www.pehe.cz)