Zaří 2006

Letní Evropa viděná z větrného mlýna

Karel. A. Pokorný

Letošní léto se vyznačuje nejen vedrem, ale i různými zajímavostmi a maléry. V několika zemích byly volby a nyní se zvolení zástupci snaží nalézt tu „správnou cestu“. Polsko tento problém vyřešilo originálně. Voliči dali dvojčatům Lechovi a Jaroslawovi Kaczynským celou zemi do rodinného vlastnictví.

Je zajímavé, že tito dva jsou bývalí disidenti, bojovníci proti komunismu a diktatuře. Jaroslaw, stále svobodný „chlapec“, bydlí dosud u rodičů, patřil kdysi ke spolupracovníkům Lecha Wałęsy, se jako předseda národně konservativní strany uchýlil k prosazování své moci, za pomoci šovinistických populistických hlášek. Ve volebním boji oznamoval, že bude jménem Poláků požadovat (60 let po válce!) reparace od Německa, slíbil znovuzavedení trestu smrti a zákaz výkonu povolání homosexuálním učitelům. Po volbách neuskutečnil slibovanou koalici a bez jakéhokoliv slova vysvětlení se spojil se dvěma malými radikálními stranami. Stejně tak porušil Jaroslaw svůj předvolební slib, neangažovat se v politickém dění, bude-li jeho bratr zvolen prezidentem.

Je přesvědčen, že Rusko a Německo stále spolupracují proti Polsku, což je podle jeho mínění pokračováním paktu mezi Hitlerem a Stalinem. Jako doklad toho mu slouží plynovod, na jehož stavbě se dohodl bývalý kancléř Schröder s Putinem. Nyní budou moci oba bratři předvést, jak si představují například spolupráci s EU. První ukázku světovosti dokázal polský prezident v těchto dnech, když označil německý denník taz za obdobu nacistického týdeníku Stürmer, jenom proto, že se mu nelíbila jeho fotografie, připojená k článku o nových polských bramborách.

Nyní rozpoutává další protiněmeckou hysterii a dokonce zrušil dojednané setkání s německou kancléřkou Angelou Merklovou a francouzským presidentem Chiracem, s kterými měl jednat o politické situaci v Evropě.

Při pohledu na tyto dva komické jedince v bonsai-velikosti, se člověk mimochodem raduje z toho, že v katolickém Polsku rozhodně nebude dovoleno klonovat lidi.

V Čechách se volilo. Předvolební boj probíhal dosti hekticky, neobešlo se to bez různých urážek a dokonce i záhlavců panu ministrovi Rathovi, od předsedy Stomatologického svazu Macka, který by teď měl zaplatit panu ministrovi milion korun jako „bolestné“.

Veškerá osočování a někdy hrubé výpady proti oponentním kandidátům nevyřešilo problémy, které se vlastně táhnou celou dobou vlády ČSSD. Výsledek voleb je obrazem bezradnosti voličů, vše skončilo patem, který bude muset nějak řešit pan profesor na pražském Hradě. Zatím dal oběma trucovitým předsedům ultimatum, nějak vyřešit situaci do konce července.

Paroubek podal demisi, kterou pan president neakceptoval, neboť vlivem schválností a obstrukcí soupeřících stran, není parlament schopen zvolit potřebná gremia. Nečinnost parlamentu prý stojí stát, tedy daňového poplatníka 3 miliony Kč denně.

Takže stále vládne Paroubkova strana.Z voleb vyšly obě konkurující strany se stejným počtem křesel. Těsným poměrem hlasů zvítězivší ODS je odkázána na podporu strany zelených a křesťanských demokratů. Paroubkova strana zase na oplátku koketuje s KSČM. Ani jedna strana zatím nemá potřebnou většinu.

Naštěstí se ještě poslanci neperou jako tomu bylo minulých dnech v ukrajinském parlamentu. kde padla po třech měsících Juščenkova vláda. Uvažuje se o nových volbách, stejně jako v Česku.

České vládě se ještě podařilo prosadit nový, velmi přísný silniční zákon, který zmobilizoval k protestům ony „nejlepší řidiče na světě“ - jak jsou o sobě Češi přesvědčeni. Nic nepomáhá, že skoro každý den havarují někde v Evropě české autobusy a nemine dne, aby nebyla dálnice na Brno, D1, v důsledku havárií zavřena. Korupce ovšem opět zvítězí a ti, kteří na to budou mít, nepocítí nijak „tvrdou ruku zákona“. V novém silničním zákoně je mnoho předpisů, na Západě už dávno zcela běžných, například bodový systém. Jenže – tam nemají u policie takové pružné hochy, jako v České republice.

Ti, kteří pamatují známou pražskou cukrárnu U Myšáka ve Vodičkově ulici, vědí, že je už dávno zavřená a dům v havarijním stavu. Konečně se tam něco dělo, začali s přestavbou. Naneštěstí tak, že se celý dům zřítil, až na podpořenou, památkáři zachráněnou fasádu, která možná vydrží. Tím pádem je uzavřena na neurčito Vodičkova ulice, což nesmírně komplikuje pražskou dopravu.

Čeští filmaři se „zviditelnili“ tím, že na festivalu v Cannes uzavřeli reprezentační stánek českého filmu, jako protest na nedostatečné státní dotace na tvorbu filmů. Mizivý efekt akce odpovídá důležitosti postižených umělců. Znova si to zopakovali na festivalu v Karlových Varech. Na ten je rozpočet mezi 110 až 115 miliony Kč. Panu Bartoškovi to připadá málo (stát přispívá 25 miliony a město Karlovy Vary 7 miliony). Přitom se státní dotace českému film zvýšily o 26% oproti předešlému roku. (Vloni to bylo cca 83 milionů). Čeští filmaři si neuvědomují, že by měli prostě dělat filmy, na které se dá koukat a které se dají prodávat. I zde platí zásady trhu. Krásné doby dolce far niente za bolševika, kdy si herci bezstarostně hráli podle státem schválených scénářů, trochu filmovali a potom jezdili po světě na dovolenou - a lid byl rád, že se může na něco dívat, už nenávratně minuly. Ovšem, dnešní české filmové i jiné „celebrity“ člověka dokáží také pořádně vyděsit. Kultura první třídy. Bylo otevřeno Muzeum Karla Gotta, takže národ má vedle Zlaté kapličky a Národního muzea konečně další svatostánek.

V Německu proběhlo mistrovství světa ve fotbale, české národní mužstvo tam dopadlo jako ti pověstní sedláci u Chlumce. Možná, že to bylo zaviněno tím, že na hřišti, kde mělo české mužstvo trénovat, nebyly v den příjezdu za brankami záchranné sítě. Toho si okamžitě všiml trenér Brückner, příšerně se rozčílil a arogantně odmítl tiskovou konferenci. Naštěstí se hoši vrátili domů dříve, než mohl pan Brückner nalézt další nedostatky.

Německo zažilo jako hostitel účastníků mistrovství světa ve fotbalu perný měsíc. Heslem celého mistrovství bylo “na návštěvě u přátel“. Předem se ozývalo hodně různých volání Kasandry, ale nakonec došlo k překvapení: národ i návštěvníci to zvládli na jedničku. Téměř žádné násilnosti, žádný šovinismus. Hladký průběh celého mistrovství překvapil i největší skeptiky.

Výše zmíněné heslo chtěl možná také využít italský medvěd, který přes Rakousko zavítal do Bavorska. Zabil tam několik ovcí a slepic – něco přece jíst musel. Tři týdny ho naháňali, ale nedostali. Tedy tak, aby ho živého někam odvezli. Ze strachu, že by mohl být ohrožen turistický ruch, rozhodla bavorská vláda nešťastného medvěda odstřelit. Kupodivu nastala opačná reakce , nyní hoteliéři a majitelé penzionů v okolí Schliersee bojují s nevytížeností kapacit, protože spousta lidí odřekla pobyty. Nechtějí být na dovolené u vrahů medvěda Bruna.

Ale zpět k fotbalu. Německé národní mužstvo, které před necelými dvěma roky převzal bývalý vynikající fotbalista Klinsmann a který se nebál postavit mužstvo na zcela novém základě, skončilo na třetím místě, ale bylo oslavováno jako mistr světa. Dva dny po mistrovství Klinsmann funkci trenéra složil. Pravděpodobně nezapomněl útoky různých fotbalových veličin a novinářů, v čele s Franzem Beckenbauerem. Těsně před mistrovstvím, bylo totiž německé mužstvo označováno za „nejhorší národní mužstvo všech dob“ a volalo se hlasitě (Bild), aby byl Klinsmann odvolán. Předhazovali mu to, že bydlí v Kalifornii a tudíž nemůže mít správný cit pro národní mužstvo. Zkrátka, nejsi tu s námi, tak nevíš jací jsme - safra, něco a někoho mi to silně připomíná.

Spolková kancléřka Angela Merkel překvapila svojí účastí na všech zápasech a znalostí fotbalových pravidel. Po mistrovství přijala na soukromé návštěvě presidenta Buse s manželkou, kterému chtěla ukázat svůj volební okres Stralsund. President Bush je nadšen její přímočarostí a otevřeností. Váží si především jejího přehledu a toho, že 35 let prožívala v komunistickém státě a nyní vykonává jednu z důležitých funkcí v Evropě. Ví tedy dobře, o čem mluví, kritizuje-li levicové politiky. Je také zajímavé, jak se změnilo chování některých koaličních politiků vůči ní. Když byl president Bush večer pozván na grilované divoké prasátko, odmítli zástupci zelených a levicového bloku (dřívější komunistická strana) účast. Myslím, že je nikdo příliš nepostrádal.

Holandsko momentálně dost prosperuje, podařilo se mu zastavit růst nezaměstnanosti, takže by se bylo dalo říci, že je vše celkem v pořádku. Vláda přežila v minulosti zavedení eura, přežila vyslání vojáků do Afganistanu a Iráku, ale teď ztroskotala na umíněnosti minipartaje, která je v koaliční vládě s dvěma pravicovými stranami. Jednalo se o rozhodnutí ministryně pro integraci, která se rozhodla odebrat nizozemské občanství jisté Hirsi Ali, člence parlamentu somálsko-etiopského původu, protože se dodatečně zjistilo, že udala falešné jméno při žádosti o azyl. Bylo velké pozdvižení a vysvětlování a nakonec musela ministryně Verdonk nizozemské občanství opět Hirsi Ali vrátit.Vysvětlování proč bylo dosti komplikované, podle somálských tradic se mohou potomci vedle vlastního jména ještě jmenovat po jiných předcích, zkrátka propletenec. Oné malé straně ale rozhodnutí vrátit nizozemské občanství nestačilo, potřebovala se zviditelnit, a proto požadovali odstoupení ministryně pod pohrůžkou, že jinak opustí koalici. Což se posléze stalo. Zajímavé je, že tato strana nyní ztrácí sympatizanty a v průzkumu vedou strany křesťanských demokratů a VVD (pravicoví liberálové), které momentálně tvoří přechodnou vládu.

Francie mohla být mistrem světa ve fotbalu, ale bohužel to nevyšlo. Rozhodčí jim ve finále vyloučil nejlepšího hráče mistrovství Zinedina Zidana pro nesportovní zákrok proti italskému hráči Matarazimu. Jak se později ukázalo, ten k tomu nějakým neopakovatelným hrubým výrokem Zidana vyprovokoval.

Tour de France byla letos zajímavá. Dva dny před začátkem bylo zjištěno, že favorité na žlutý trikot byli již delší dobu „zákazníky“ dopingového španělského lékaře. I bez velkých favoritů to byl krásný závod, vyhrál nenápadný sympatický Američan Landis, který zvítězil nad příšerným vedrem, horskými etapami i svým handicapem: Má těžce poškozený kyčelní kloub. Někdo by s tím možná ani nechodil, on jel nejtěžší cyklistický závod světa. Zatracení Američani.

Jak tak koukám, všechno o čem si tu tak píši, jsou jen prkotiny, situace se v posledních dnech neobyčejně zostřila, palestinští teroristé, Hizbollah, si únosem dvou izraelských vojáků a usmrcením tří dalších členů hraniční hlídky vykoledovali útok Izraele na své brlohy v Libanonu, kde tito výtečníci, podporovaní především Sýrií a Íránem hnízdí.

Co bude dál, ví jen Bůh. Ten, který je pro všechny stejný, ač o tom vyznavači Alláha nechtějí ani slyšet.